Článek
A právě to bývá nejtěžší. Ne samota bez muže, ale samota se svými myšlenkami, pochybnostmi, strachy a vnitřními dialogy, před kterými se dřív dalo ve vztahu trochu schovat.
Zároveň je to ale období, které přináší velké dary. Žena se postupně učí stát sama za sebe. Stává se soběstačnou – ne ve smyslu, že všechno zvládne sama a nikoho nepotřebuje, ale v tom, že se o sebe dokáže postarat. Umí si poradit, zajistit si základní jistoty a ví, že když je těžko, má se o koho opřít – sama o sebe. Pomoc zvenčí pak není nutností, ale volbou.
Z tohoto místa žena vstupuje do vztahu jinak. Nehledá muže, který ji zachrání nebo se o ni postará, ale partnera, se kterým bude ladit. Muže jako doplněk, ne jako berli. Vztah pak není o závislosti, ale o sdílení, blízkosti a rovnováze.
Naopak žena, která hledá muže proto, aby ji zabezpečil, ochránil nebo jí dal pocit hodnoty, se často nevědomě vzdává své síly. Může se stávat přívěskem, přizpůsobovat se, potlačovat sebe, jen aby vztah neztratila. Ne proto, že by byla slabá, ale proto, že se bojí zůstat sama se sebou.
A právě schopnost být sama se sebou – v pravdivosti, laskavosti a přijetí – je jedním z nejdůležitějších základů pro zdravý partnerský vztah.
