Článek
Láska prokletá: když se potkají stejná zranění
Zplodí dítě, získá potvrzení a odchází dál – neschopen zůstat - Médium.cz
V předchozím článku jsem sdílela příběh ze života.
Vyprávění o muži, který utíkal.
Od svých žen.
Od svých dětí.
Příběh o jeho podvědomém nastavení, o vzorci „splním úkol a odcházím“.
Bylo by však fér a celistvé podívat se na tuto tragikomedii jménem Láska také z druhé strany.
Protože žádný příběh nemá jen jednoho aktéra.
Pohled na ženy, které zůstaly
V Karlově případě stojí za to osvětlit i to, jaké podvědomé nastavení nesou ženy, které mu daly syna – a byly následně opuštěny, zrazeny a nahrazeny jinou.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o oběti a viníka.
Na hlubší úrovni se ale ukazuje něco jiného:
Všichni protagonisté tohoto příběhu nesou velmi podobné vzorce chování.
On i ona.
Co mají společného
1. Pocit nedostatečnosti
On: „Nejsem dostatečný. Musím si lásku zasloužit.“
Ona: „Nejsem dostatečná. Musím se snažit, aby si mě někdo udržel.“
Oba vyrůstají s přesvědčením, že láska není samozřejmost, ale odměna za výkon.
2. Hledání přijetí a lásky zvenčí
On marně pátrá po obdivu a potvrzení vlastní hodnoty.
Ona hledá lásku, bezpečí a jistotu.
Oba se dívají ven, místo aby se opřeli o sebe.
3. Nepoznali skutečnou lásku v dětství
Pokud dítě nezažije bezpečnou a stabilní lásku, zamění ji v dospělosti za cokoliv, co se jí alespoň vzdáleně podobá.
Pozornost – jakákoliv – se pak stává důkazem lásky.
4. Hrají své role
Na začátku vztahu je vše jasně rozdělené:
muž vystupuje jako hodný, potřebný, obětavý
žena jako chápající, tolerantní, pro lásku schopná se obětovat
Vzniká dynamika, která vypadá jako blízkost, ale ve skutečnosti je to dohoda dvou zranění.
5. Vztah k odpovědnosti
Jeho odpovědnost je mizivá – jakmile přijde tlak, mizí.
Její odpovědnost je přebujelá – přebírá roli živitele, vychovatele, mámy i táty v jednom.
Rovnováha se rozpadá.
6. Aktivace krize
Dítě je zlomový bod.
Pro něj znamená nutnost dělit se o lásku. Obdiv mizí. Přichází povinnosti a tlak, který neunesl už jako dítě.
Pro ni se aktivuje strach ze samoty, citový deficit a touha vztah udržet za každou cenu.
Každý reaguje podle svého traumatu.
7. Citová vazba
Oba mají za sebou emoční zranění, ale jejich nervový systém reaguje opačně:
žena má úzkostnou, závislou citovou vazbu
muž má vyhýbavou vazbu a snaží se uniknout
To, co jednoho přibližuje, druhého dusí.
8. Dítě jako symbol
Pro matku je potomek naděje – šance na rodinu, vztah, ukotvení.
Pro něj je potomek zásluha – důkaz hodnoty, po kterém přichází pocit naplnění… a zároveň ztráta výlučné pozornosti.
Výsledek
Výsledek je pokaždé stejný:
- jeho útěk
- její osamocení
Jako by říkal:
„Splnil jsem úkol. Můžu jít.“
Jenže traumata a emoční bolest nezmizí.
On si je nese dál – do náruče další ženy.
A historie se opakuje.
Tento příběh není o špatném muži a slabých ženách.
Je o stejných zraněních, která se potkala v opačných strategiích přežití.
Dokud budou oba hledat to, co jim chybí, u toho druhého,
bude se tato tragikomedie hrát znovu a znovu.
Jen s jinými jmény.
