Článek
Odnauč se říkat ne? Proč ženy dodnes bojují s právem nesouhlasit
„Odnauč se říkat ne,“ zpívá Božský Karel ve slavném hitu osmdesátých let. A pokračuje slovy, že aby byla žena nejlepší, stačí jediné. Pak zazní i nenápadná výhrůžka: buď se změníš, nebo uvidíš.
Dnes to může znít úsměvně. Jenže podobné věty byly dlouho běžnou součástí společnosti. Ne že by slavný zpěvák mohl za naše podvědomé vzorce. Ta píseň je spíš obrazem doby, ve které žena měla být hlavně hodná, milá, vstřícná a poslušná.
Poslušnost začíná už v kolébce
Mnoho žen vyrůstalo ve výchově, kde poslušnost byla považována za ctnost.
Neodmlouvej.
Nezlob.
Buď hodná.
Poslouchej rodiče.
Nevyčnívej.
A právě tady často začíná příběh ženy, která v dospělosti neumí říct jasné ne.
Z poslušnosti k rodičům se snadno stane poslušnost k partnerovi, šéfovi, autoritám nebo komukoliv, kdo působí silněji a jistěji.
Síla vědomého odmítnutí pak bývá schovaná pod vrstvami strachu:
Co když se urazí?
Co když mě přestanou mít rádi?
Co když přijde trest?
Co když budu za sobce?
Hodná holka nesouhlas neříká
Hodná holka se přizpůsobí. Udělá, co se čeká. Usměje se, i když jí to není příjemné. Řekne ano, i když uvnitř cítí ne.
Jenže cena bývá vysoká.
Lhaní.
Skrývání pravdy.
Výmluvy.
Mlčení.
Potlačený vztek.
Únava.
Pocit, že tě nikdo nebere vážně.
Když neumíme říct jasně svůj názor, často místo pravdy hledáme okliky.
„Nemůžu.“
„Asi to nepůjde.“
„Možná jindy.“
„Je mi špatně.“
Místo jednoduchého:
Nechci.
Není to jen o partnerství
Strach nesouhlasit se neprojevuje jen doma. Přelévá se i do práce, mezi kamarádky, do sousedských vztahů i do běžných situací.
Kolikrát skousneme poznámku, jen aby byl klid?
Kolikrát souhlasíme naoko?
Kolikrát se necháme zatlačit do kouta?
Kolikrát uděláme něco proti sobě, jen aby si o nás někdo nemyslel něco špatného?
V hlavě jako by blikalo varování:
Pozor. Když nebudeš hodná, přijde trest.
Když jde poslušnost proti nám
Někdy může zajít až do absurdních nebo bolestivých situací.
Jedna žena neuměla odmítnout žebrající v metru. Dala jí i poslední peníze, které měla na jídlo.
Proč?
„Bylo mi hloupé odmítnout.“
To není laskavost. To je ztráta kontaktu se sebou.
Začni opravdu drobně
Nemusíš hned měnit celý život. Nemusíš pronášet silné projevy ani se postavit všem kolem sebe. Velké změny začínají v malých chvílích, kdy si poprvé dovolíš dát sebe na stejné místo jako ostatní.
Nepusť před sebe dalších deset lidí na toaletu, když sama potřebuješ jít.
Odmítni žebrající ženu bez pocitu viny.
Nekup dítěti zmrzlinu jen proto, že ji právě chce.
Nezvedej telefon ve chvíli, kdy nemáš sílu mluvit.
Nepůjčuj věci, které půjčit nechceš.
Neodpovídej hned každému, kdo si nárokuje tvůj čas.
Řekni: dnes se mi to nehodí.
Sedni si a nechej stát někoho, komu automaticky přisuzuješ větší právo než sobě.
Neuklízej navíc jen proto, aby byli všichni spokojení.
Tohle nejsou maličkosti. Tohle jsou první kroky k sobě.
Žena, která neumí říct ne v malých věcech, ho těžko řekne ve velkých.
Když nedokážeš ochránit své dvě minuty, své drobné pohodlí, své poslední peníze nebo svůj klidný večer, těžko ochráníš své srdce, tělo a celý život.
Sebevědomí nevzniká jedním velkým činem. Vzniká pokaždé, když si v obyčejném dni řekneš:
Tentokrát nezradím sebe.
