Článek
Najednou stál za dveřmi.
Jako by se žádný rozchod nikdy nekonal.
Zeptal se, jestli může dál.
V jeho případě se tím ani nezatěžoval.
Pro něj vztah neskončil.
Tohle je scénář, který zažívá mnoho žen, jejichž bývalý partner nepochopil – nebo nechtěl pochopit – že je konec.
Jenže chyba, nebo spíš klíč, není jen na straně toho, kdo stojí za dveřmi.
Ve chvíli, kdy si tohle zvědomíme, se otevírá cesta ven z nekonečného příběhu,
který může měsíce, ba i roky stát v cestě novému vztahu a spokojenějšímu životu.
Jeho zvonění není náhoda.
Je to informace.
Informace, že ho stále máte „pod kůží“.
Možná už ne jako lásku.
Ale jako odpor.
Napětí.
Alergii.
Forma pocitu se změnila.
Vazba ne.
Proč je tak těžké bývalého skutečně odstřihnout?
1. Čekáte, že to pochopí
Že:
- uzná vaše důvody rozchodu
- pochopí, proč jste odešla
- dá vám jakési „svolení“ jít dál
Nevědomě čekáte na odpuštění.
A ano – čtete správně.
Podvědomé pocity viny tady hrají obrovskou roli.
Jaké věty běží uvnitř?
- Sebrala jsem dětem otce.
- Kdybych se víc snažila, nemuselo to tak dopadnout.
- Měla jsem to vydržet.
- Ublížila jsem mu.
- Zranila jsem jeho srdce.
A mnoho dalších, často velmi tichých, ale vytrvalých myšlenek.
Tohle je důvod, proč čekáte na jeho pochopení.
Protože sama sobě jste ještě neodpustila, že jste odešla ze vztahu,
který byl peklem na zemi.
A tady vzniká pouto.
Pouto, ve kterém:
- snášíte jeho chování
- dovolujete mu znovu vstupovat do vašeho prostoru
- necháváte na sobě „štípat dříví“
Jen proto, abyste měla čistý štít.
Pravda, která bolí – ale osvobozuje
Uzavření nepřijde tehdy, když on pochopí.
Uzavření přijde ve chvíli, kdy si dovolíte odejít i bez jeho svolení.
Bez pocitu viny.
Bez čekání.
Bez dalšího vysvětlování.
Protože odejít z destruktivního vztahu
není vina.
Je to akt přežití.
