Článek
Nemluvím o organizovaných skupinách, které pod falešnou identitou vojáka či podnikatele loví oběti po celém světě.
U nich lze tušit jisté duševní prázdno, ale jejich činy jsou spíše chladným řemeslem – jsou to žoldáci emocí, dělníci v rukou jiných.
Mluvím o „typickém českém podvodníčkovi“, který nikdy nezažil opravdové přijetí od svých blízkých.
Jeho vnitřní mantra „něco za něco“ se stala motorem života.
Kdysi hodný, obětavý chlapec, který chtěl být milován, „sklouzl“ na pole zločinu – ne z nenávisti, ale z nedostatku lásky.
Navenek působí jako pán tvorstva, sebejistý, oblíbený, nedotknutelný.
Uvnitř však sídlí malý chlapec, který se bojí odmítnutí a nepřijetí, který v sobě nese potlačený stud a pocit viny, jako by měl na čele Kainovo znamení.
Je zamrzlý ve svém nitru, neschopný empatie, neschopný skutečné lásky.
Jak zoufale touží po přijetí – a přitom se třese před každou emocí, která by mohla zbořit jeho obranné zdi.
Raději hraje na city, předstírá lásku, než aby riskoval skutečné zranění.
Jeho scénář je opakováním dávné bolesti – jen tentokrát je on tím, kdo zraňuje dřív, než může být zraněn.
Filozoficko-psychologický odstavec
Sňatkový podvod je ve své podstatě tragédií lidské duše, která se bojí být nahá.
Podvodník i oběť jsou dvě strany téže mince – oba hledají lásku tam, kde ji neumí udržet.
Jeden manipuluje, aby neztratil kontrolu, druhý důvěřuje, aby konečně cítil jistotu.
V obou případech jde o dědictví bolesti, která se přenáší z generace na generaci, dokud ji někdo nepojmenuje.
Lidé, kteří klamou pro lásku, neumějí milovat, ale zároveň neumějí přestat toužit po lásce.
A právě v tom tkví jejich největší tragédie – i varování pro nás ostatní.
Každý, kdo se skrývá za maskou síly, v sobě nese vnitřního chlapce nebo dívku, kteří kdysi prostě jen chtěli být viděni, obejmuti a milováni.
Jen to zapomněli říct nahlas.
