Článek
Eduard Štorch. Za mého dětství znal jeho knihy a příběhy v nich každý jen trochu sečtělý kluk. Hrdinové jeho knih plných dávných dobrodružství byli stejní kluci jako my. Kopčem z Lovců Mamutů, Hrdina Nik či Havranpírko. Čtou je ještě dnešní kluci? A pokud ne, Havranpírka mohou potkat ve filmové trilogii Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu ( vše natočeno 1977, už skoro padesát let…)
Na začátku jsem použil slovo dobrožil. Já ho slyším poprvé. Tak si říkali členové eubiotického hnutí ( eu - dobrý, bios - život). Dobrožilství a dobrožilové pracující pro utopistické hnutí, které chtělo vést lidi ke zdravému životnímu stylu a návratu k přírodě. Eduard Štorch byl jeho předním aktivním členem a jako učitel v tomto směru vedl děti. Jeho pedagogické dílo a filantropie jsou neprávem zapomenuty. Nejen psaní, ale především práci a pomoci chudým dětem zasvětil celý svůj život. Sám vlastní děti neměl.Jeho učitelské začátky byly těžké a konec života bohužel smutný.
“ Každý učitel se bojí zdejší krajiny, zejména kvůli spustlým dětem, které kouří jakmile se naučí běhat, kořalku pijí spolu s dospělými zároveň , lžou, podvádějí, jsou do krajnosti drzé, surové a litanie jejich hříchů by byla velmi dlouhá"
To je zápis z jeho deníku popisující poměry v jeho prvním působišti. Na Mostecku to neměl mladý učitel opravdu jednoduché. Přesto vše chtěl těmto dětem pomoci. Jak? Pobytem v přírodě a doučováním. Zde vzniklo jeho dobrožilství a silné sociální cítění které ho provázelo celým jeho životem.
Eduard Štorch se narodil do chudých poměrů v roce 1878. V 19 letech odmaturoval v Českém ústavu na vzdělání učitelů v Hradci Králové. V roce 1903 složil zkoušku způsobilosti učit na měšťanských školách a získal místo v Praze. Zde učil a působil celý život s výjimkou pobytu na Slovensku ( 1919 - 1921). Jako učitel kvůli svým názorům a snaze o pokrok dlouho nemohl získat definitivu. Tu získal až v roce 1930. Tehdy už byl známým spisovatelem, organizátorem a pedagogem.
Kdy začal psát? Nejdříve šlo o odbornou literaturu. A to především pedagogickou. Psal i o archeologii, které se nadšeně jako samouk věnoval. A tak není překvapující, že jeho první literární pokus najdeme ve školní příručce Člověk diluviální (1907) a je zasazen do doby které se jako archeolog věnoval. Šlo o knihu v níž se střídaly naučné pasáže s krátkými příběhy ze života lovců mamutů. Připisoval další povídky a ty v roce 1918 spojil ve své první a nejúspěšnější knize Lovci mamutů.
Už jako známý spisovatel začal jako první organizovat dětské lyžařské zájezdy. Toho prvního v roce 1922 se účastnilo 45 dětí a těm chudým hradil výdaje sám. Postupně sháněl sponzory a pod jeho vedením které nedobrovolně ukončil v roce 1935 postupně vznikla organizace, která umožnila lyžování a pobyt na horách několika tisícům dětem. Svého času byla největší v Československu a přispívalo na ni i Ministerstvo školství. Jeho další snaha organizovat pobyty dětem na Jadranu už tak úspěšná nebyla. Přesto jím organizované i finančně podporované zájezdy k moři trvaly několik let.
Dětská farma otevřená v roce 1926 až 1934. To byl dobrožilův splněný sen. Vize školy jako velké rodiny, kde se děti budou učit v přirozeném prostředí. V přírodě. Tam najdou po škole nejen další práci na farmě, ale i hry a zábavu.
Eduard Štorch získal v roce 1926 do pronájmu část Střeleckého ostrova. Tam založil svou Dětskou farmu. Vše si organizoval a platil sám. Na začátku musel pro nedostatek peněz prodat svou sbírku archeologických vykopávek. Na ostrově vznikly první stavby i velká učebna v podobě otevřené verandy. Tam výuka probíhala za nepříznivého počasí a to i v zimě. Jinak se učilo venku. Farmář a učitel v jedné osobě vedl děti k otužování i k práci. Měli možnost podílet se pomocí na stavbě farmy, pěstovat ovoce i zeleninu. Součástí farmy bylo i několik hřišť a koupaliště. To vše bylo přístupné i pro veřejnost. Pochopitelně zadarmo. Štorch zval na svou farmu i kolegy a odborníky. Snažil se, aby se jeho vize a pedagogické reformy šířily dál. Farmu navštívil i prezident Masaryk, který podporoval farmu i finančně.
Je neuvěřitelné kolik toho Štorch v těchto letech dokázal. Dál organizoval lyžařské kurzy, na farmě pořádal kurzy plavání a bruslení. Pod přezdívkou Sechem vedl skautský oddíl. Podílel se na reformě výuky dějepisu a nové učebnici. Ta se i přes odpor konzervativců dostala do škol. A dál psal. Tyto roky byly v jeho tvorbě nejplodnější. Napsal sedm knih a mezi nimi i ty nejznámější.
1930 Osada Havranů
1932 Bronzový poklad
1932 U Velké řeky
1934 Junáckou stezkou ( 1947 přepsaný Hrdina Nik)
1934 Volání rodu
V roce 1933 si koupil rekreační domek v Ostroměři. To už se chýlilo jeho nejúspěšnější období ke konci. Na začátku roku 1934 už mu nebyla prodloužena nájemní smlouva na Střeleckém ostrově a musel svou Dětskou farmu ukončit. To nejhorší pro něho přišlo o rok později. Na lyžařském výcviku po nezaviněné srážce utrpěl vážný úraz. Fyzickými a duševními následky trpěl už celý život. Musel odejít do předčasného důchodu. Ve svém domku dál psal a jeho poslední verze knihy Lovci mamutů vyšla doplněná o nové příběhy, tak jak ji známe dnes v roce 1937.
Nacisty zakázaná autor a komunisty okradený starý muž.
Za nacistické okupace nemohly vycházet jeho knihy. Nacisté je pokládali za příliš vlastenecké a tedy nevhodné. Musel žít pouze ze svého skromného důchodu. Ani po válce se jeho situace nezlepšila. Jeho knihy mohly už vycházet, ale už o ně nebyl takový zájem. Ani rok 1948, který Eduard Štorch jako levicový intelektuál a celoživotní sociální demokrat přivítal, mu moc nepomohl.Naopak. Jeho žena, která mu celý život se vším pomáhala, onemocněla a potřebovala celodenní péči. V této těžké situaci mu komunisté zabavili polovinu bytu a stejně to dopadlo i s jeho domkem. Starý okradený muž, který se nehodil do doby budování komunismu dožil zapomenutý ve velmi skromných podmínkách v Praze.
Dobrožil, archeolog, spisovatel, organizátor a pedagogický reformátor Eduard Štorch zemřel 25.července 1956.
