Článek
V pátek už to začíná! Hokejové MS v Praze. Určitě nikomu neuškodí 55 let stará vzpomínka na atmosféru MS ve Stockholmu 1969. Na ledě i mezi fanoušky.
Já sám tuto historickou nejen hokejovou náladu nepamatuji. Moje první klukovské fanouškovské vzpomínky se mi vybavují až na Katovice 1976 ( z týmu 1969 zde ještě hráli Dzurilla, Machač, Pospíšil a Jiří Holík) a Vídeň 1977.
Už s několikaletým odstupem, zpracování normalizační propagandou a agitací o Československo -sovětském přátelství, to tam bylo. Nenávist k Rusákům jsme si mi kluci odkoukali z domova. Porazit ty hnusný Rusáky. A zadařilo se…
Oč silnější a intenzivnější to muselo být hned po okupaci. Lidé prožívali velkou frustraci způsobenou bezmocí. Zradou a ruskou okupací. MS v hokeji 1969 se původně mělo hrát v Praze. Vše už bylo připraveno.
Po okupaci Rusáky nastaly změny. Praha se pořadatelství vzdala a bude se hrát ve Stockholmu. Hráči se těšili, že porazí Rusáky před vlastním publikem. Soudruzi se báli protisovětských nálad a problémů. Ani bezpečností situace nebyla z pohledu ze zahraničí ideální.
Vzpomínky hráčů vystihují tehdejší atmosféru. Kolik z Čechů by tenkrát podporovalo tvrzení, že politika do sportu nepatří? Vždy tam patřila a zde nešlo o politiku. Šlo o okupaci a ruské tanky v ulicích našich měst.
Jiří Holík: „Hokej, to bylo v podstatě jenom porazit Rusáky. To v národě bylo. Byli jsme na ně nabroušení za to, co se tady dělo.“
Richard Farda: „Nejdůležitější bylo porazit Rusáky.“
Gusta Havel: „Musíme národ povzbudit. Na protest proti okupaci jsme se domluvili, že po zápase nepodáme Rusákům ruce.“
Toto gesto hokejového protestu, po prvním vítězném zápase, ovšem nebylo v Československu zaznamenáno. Dopředu se o něm vědělo a tak byl přenos rychle ukončen.
V druhém zápasu měl být protest viditelnější. Nešlo o gesto celého týmu, domluvilo se pouze několik hráčů mezi sebou. Pět z nich nastoupilo k druhému zápasu s Rusáky v upravených dresech. Černou páskou byly přelepeny rudé hvězdičky nad českým lvem ve státním znaku.
Jedním z hráčů s přelepenou hvězdou byl i Gusta Havel. „Koho to napadlo? Jardu Jiříka. My o tom ale nemluvili, už to neudělal celý kolektiv. Když máte rodinu a nevíte, co by vám doma provedli…“
V posledním zápase se Švédskem nám stačila k titulu mistrů světa remíza. Nepovedlo se. Škoda, to ovšem tenkrát nikdo moc neřešil. Symbolická hokejová odplata za okupaci se povedla. Rusáci byli hned dvakrát poraženi. Národ byl nadšen.
Propukly oslavy. Desetitisíce lidí vyšly do ulic. „Vy nám tanky, my vám branky.“ To bylo jedno z mnoha provolávaných hesel. Nadšení bylo ovšem jen projevem bezmoci a zoufalství. Rusáků už se nezbavíme. Se Sovětským časem na věčné časy a nikdy jinak…
Už zůstane neobjasněno, kdo tehdy při oslavách vymlátil na Václavském náměstí výlohy Aeroflotu. Byla to akce připravená estébáky? Ta hromada dlažebních kostek na už opraveném chodníku tam nebyla náhodou. Útok měl za následek, po ruském vyhrožování, zvýšení bezpečnostních opatření a společné hlídky VB s ruskými vojáky.
Začalo rychle přituhovat. Zanedlouho začala normalizace a slovy Gusty Havla, „No a pak nám dvacet let vládci blbci.“
Dnes už je to historie. Se Sovětským svazem to nakonec na věčné časy nebylo. Ruská okupační vojska už jsou pryč. Stejně tak jako rudá hvězdička nad českým lvem. Už nejsme ruská gubernie hlídaná tanky. Jsme svobodní.
Jsou tu však lidé, kteří mají nyní potřebu bagatelizovat a relativizovat ruskou okupaci. Pokud to jsou pamětníci, jde z jejich strany jen o plivnutí do obličeje hokejistům, kteří proti Rusákům bojovali s cílem porazit je alespoň na ledě. A všem ostatním, kdo tehdy okupaci v roli diváků intenzívně prožívali. Každý tehdy věděl, co je Rus zač, kdo a na čí rozkaz přijel v tancích.
Dnes se ruské děti ve škole učí lži ruské propagandy o naší zemi. Rok 1968 bylo podle ruských učebnic osvobození Československa od fašistů, kteří chtěli zabíjet komunisty. Fašisty nazývají nyní v Rusku i ty, kteří pomáhají bránit se napadené zemi, další ruské okupaci a ruským tankům.
Ukrajina má na rozdíl od nás možnost bránit se ruské okupaci se zbraní v ruce. Jsem moc rád, že většina obyvatel a politiků podporuje boj napadené Ukrajiny proti ruské agresi a okupaci. Jsem rád, že svět už je někde jinde než v roce 1969.
Hokejisté pro svůj národ nemusí už bojovat proti nenáviděnému agresorovi bezmocně pouze na ledě. Obránci mohou okupanty zabíjet.
Rusové na pražském hokejovém MS nejsou a doufám, že i na dalších ještě dlouho nebudou. To co provádí Rusko, do civilizované Evropy a našeho světa nepatří.
Propagovat tento styl státní agrese, terorismu, mučení, zabíjení civilistů, obsazování a okupace území sousedních zemí nesmí být dovoleno ruským sportovcům. Na Rusáky v Praze i po dlouhých 55 letech není většina národa zvědavá. Nikomu chybět nebudou.
Je opravdu ostudné, že část Čechů zapomnělo, nebo už nechce vědět, co nám přinesla ruská okupace. Jakou hrozbu představuje Rusko. Na Slovensku už na to většinou zapomněli, nebo se jim to asi líbilo…
Hloupě si naskakují na ruskou propagandu a označují každého, kdo podporuje pomoc pro napadenou a okupovanou Ukrajinu, za fašistu.
Jistě by neměli problém označit za fašisty i celý náš národní hokejový tým, který v roce 1969 šel na led s jediným cílem. Porazit okupanty. Povzbudit národ. Symbolicky se pomstít. Porazit Rusáky!
