Článek
To je věta z brožury. Zní to hrdě a vlastenecky. A tak to má být. Co na to Češi? U nás nemáme z války žádné obavy, nebo by už jen pouhé rady pro případ války či krize vyvolaly v Česku hysterii a strach? Kdo první by začal vyřvávat o strašení válkou?
Pokud bude Česko napadeno jinou zemí, nikdy se nevzdáme.
Rád bych tuto větu četl v českém vydání podobné příručky, které vydalo pro své občany Švédsko a další skandinávské země. A věřil tomu, že to je pravdivá věta. Postavili by se Češi na odpor proti agresi souseda, který napadl jejich vlast? Nebo by začali řvát, že obrana vlasti jen prodlužuje válku a měli bychom se raději hned vzdát? My přece válku nechceme. To dneska přece vykřikují „vlastenci“. Nebo budoucí kolaboranti?
Co by na to řekli naši předkové? Skuteční vlastenci a skuteční chlapi. Desetitisíce z nich odešlo po obsazení Československa nacisty bojovat za svou vlast do zahraničí. A také tam za svou vlast statečně padli. I oni měli podle dnešního vidění tzv. „vlastenců“. raději sedět doma, neeskalovat a neprodlužovat válku? Dát agresorovi bez boje to co chce? „Nikdy se nevzdáme“. Hned po přečtení této věty ze švédské brožury mě napadla historická analogie. To už jsem přece někde slyšel…
Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!
To jsou slova českých statečných parašutistů bojujících svůj poslední boj v kryptě kostela proti nacistické přesile. Vždy když si vzpomenu na tuto větu, je to pro mě důvod k velké hrdosti. I já jsem Čech, stejně jako ti stateční chlapi, kteří bojovali a padli za svou vlast se zbraní v ruce. A byl bych moc rád, aby ta věta a odkaz české statečnosti a hrdosti, platila pro co nejvíce Čechů. Dnes to může znamenat i něco jiného.
Uvedená věta byla odpovědí na výzvu jiného Čecha, Karla Čurdy. Ten byl nacisty přiveden ke vstupu do krypty. “ Kamarádi, vzdejte se! Nic se Vám nestane". Jeho jménu je v Česku symbolem pro zradu a kolaboraci. Češi nejsou prostě všichni stejní a společnost je rozdělena různými hranicemi, které vytváří často věk, vzdělání a volba určité politické strany či obliba jejího vůdce.
Čurdové nikam nezmizeli, pořád jsou tady s námi. Mnozí z nich ani nechápou, že už ve válce bojují na straně nepřítele. Nechápou, že i informační a psychologická válkou jsou součástí boje. Desinformace a propaganda jsou silné a účinné zbraně. Ti by jako první začali řvát, kdyby vláda vydala podobnou informační brožuru jako Švédové a další. Je to příprava na válku! Chceme mír…
Ti mrtví parašutisté z krypty a i další stateční českoslovenští vojáci bojující ve 2. světové válce nechtěli mír? Chtěli snad jen prodlužovat válku? A co ostatní, kteří se postavili proti agresi nacistického Německa se zbraní v ruce a ti kdo jim dodávali zbraně. Ti také nechtěli mír?
„Pokud bude Ukrajina napadena jinou zemí, nikdy se nevzdá“. To už není věta z příručky, ale reálná situace na bojišti. I Ukrajinci mají právo bránit svou zem se zbraní v ruce. Zbraně na obranu jim dodávají jejich spojenci, mezi nimi i velmi aktivně naše vlast. A já jsem na Česku opět hrdý.
Každý národ má své „čurdy“. Ti dnešní, většinou komunističtí dědkové, nyní si hrající na vlastence a pochopitelně nejen oni, dnes virtuálně bojují na straně agresora, šíří jeho propagandu plnou demagogie a lží.
Obránce a jejich spojenci nejsou ti, kdo obranným bojem proti agresorovi chtějí nebo prodlužují válku. Válku chce vždy pouze agresor. Tak to vždy bylo a stále je. Žádná hloupá demagogie na tom nic nezmění. A co vy zdejší „čurdové“, máte trochu fantazie? Zkuste si sami sebe představit u otvoru krypty kostela jak voláte na statečné obránce a skutečné vlastence.
Vzdejte se! Nic se Vám nestane. Chceme mír…
Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte! Nikdy!
Co to znamená dnes? Nevzdáme podporu fašistickým ruským agresorem napadené Ukrajiny. Nikdy nevzdáme její podporu, slyšíte? Nikdy!
Dnešní doba nabízí spousta analogických pohledů do historie a je dost děsivé jak se opakuje. Všichni chceme mír. Ovšem jen někdo je ochotný či schopný pochopit, že je proto nutné také něco udělat. Co? Prázdné žvásty nikoho nezastaví. Pokud agresor rozumí jen síle, musíme mu ji ukázat a být připraveni se mu ubránit. Připravovat se na obranu, není to samé jako chtít válku. Je to přesně opačně. Mír si musíme ubránit a být na to připraveni. Tak jako nové členské státy a naši nový spojenci v NATO. Švédsko a Finsko.
