Článek
Na zadrátovaných hranicích je nikdo nekontroloval a ani nezabavoval jako nebezpečnou literaturu. Šlo přece o neškodné katalogy firem podnikajících v zásilkovém obchodě. Barevné katalogy nabízející spoustu zboží. Západního zboží a úplně jiný život. Byl to vlastně jediný pohled přes náš plot k zakázaným sousedům a byl to závistivý pohled chudáků.
V Česku se navzájem tlusté katalogy mezi lidmi půjčovaly a šly z ruky do ruky. Tyto západní bible konzumu ukázaly socialistickým občanům bohatství západního světa a jejich vlastní bídu.
Z dnešního pohledu celkem komické. Lidé listující si v katalogu plných úplně obyčejného zboží, které by moc chtěli a nemohou si je koupit.
Tolik zboží o kterém si většina z nás mohla nechat jenom zdát. Stačilo si pouze objednat a každý ho mohl získat. Úplně každý a jen tak. Nebylo určeno jen pro socialistickou elitu.
Kdo jí byl?
Prominentní komunistické rodiny s možností dostat se v zahraničí k valutám, veksláci a různí socialističtí šmelináři bohatě vydělávající při rozdělování nedostatkového zboží. Zelináři, řezníci, různí vedoucí prodejen s nedostatkovým zbožím, taxikáři a každý kdo se měl možnost dostat k valutovým cizincům.
Nejen na konci těch „starých zlatých časů“ se muselo při každém nákupu nedostatkové zboží uplácet. A mimo základní potraviny bylo nedostatkové skoro vše. Něco už chybělo vůbec. I to základní. Dámské hygienické potřeby, toaletní papír a pokud už byl, tak v pochybné kvalitě.
Chcete auto, pračku, ledničku, televizi, kazeťák, kolo, stavební materiál, kvalitní maso, exotické ovoce? Nebo cokoliv jiného co na pultech poloprázdných socialistických obchodů neuvidíte? Stačí znát někoho kdo vám to za úplatek sežene.
Pochopitelně máte i další nejistou možnost. Vyležet nebo si vystát nedostatkové zboží ve frontě před prodejnou a doufat, že se pár kousků dostane i na obyčejné socialistické lidi. Nikoliv ovšem zahraniční zboží, které bylo nabízeno v zahraničních katalozích. To mohl obyčejný smrtelník vidět předražené jen v Tuzexu.
Tohle bylo úplně normální a každý kdo v tom žil, to také tak vnímal
Úplně normální klec ze které se mohlo dostat ven západním směrem jen pár vyvolených. Prominentní komunisté na protekční lukrativní místa v zahraničí nebo i na Západě žádaní úspěšní umělci nebo sportovci. Zbohatlíci, veksláci a šmelináři na luxusní dovolenou.
Dnes už je to mimo chápání střední či mladé generace. Kdo to nezažil, ten to nepochopí. Úplně jiný svět.
Pro ostatní zbyl Východ a i Bulharsko bylo považováno za luxus. Pokud si vzpomínám na mou školní třídu z poloviny 80.let, nikdo ze spolužáků nikdy u moře nebyl. Jediný kdo se mohl ohodit do zahraničních „hadrů“ byl kamarád, který měl příbuzné na Západě. Pro nás ostatní zbyl jen socialistický šunt. I ten se musel pracně shánět.
Cestování jsem nezmínil náhodou. I katalogy zahraničních cestovních kanceláří a jejich z našeho tehdejšího pohledu neskutečně fantastická nabídka, pracovaly v mysli socialistického člověka proti šedé a chudé totalitě.
Nesmím zapomenout i na další zahraniční agenty. Ti už neprocházeli přes hranice tak snadno. Nahé slečny v západních hambatých časopisech už byly uznány nevhodnými pro pohled a morálku mladého socialistického člověku. Fuj! Socialistického člověka přece zajímá jen budování socialismu a ne nějaké nahotinky…
Tento nedostatek nejen pro dospívající mladé pány zachraňovaly právě katalogy zásilkových firem. Slečny propagující na svých nemorálních a nemravných západních tělech spodní prádlo byly sledované se stejným údivem jako ostatní zboží v katalogu. Takový materiál ve Vlastě nebo Květech opravdu neuvidíte.
Boj za svobodu a demokracii?
To zní opravdu vznešeně, ale pravdou to bylo jen v úzkém kruhu pražských disidentů a chartistů. Pro normální obyčejné lidi to byly neznámé abstraktní pojmy, které skoro nikoho nezajímaly. Působení disidentů do širšího okolí bylo nulové a o jejich existenci skoro nikdo nevěděl. Cenzura a StB je zneviditelnila.
Šlo úplně o něco jiného. Proč si to nepřipustit?
Všude kolem to už začalo padat, jen v Československu stále nic. Už je nezodpovězenou otázkou, kdo revoluci vůbec inicioval. Vzpomínám na revoluci v našem městě. Sešly se nadšené a na budoucnost natěšené davy lidí. Za co šly bojovat? Za svobodu? Ano. Tedy lépe řečeno za svobodu cestovat a konec totalitní klece. Za plné regály v obchodech a katalogy plné zboží, které si stačilo jen objednat. Konec front a nedostatku. Za bohatší život.
To sice není nic vznešeného a do učebnic historie se spíš hodí velké vznešené ideály. Moc přízemní? No a co? Jen obyčejná lidská touha po lepším životě, cestování a nákupu zboží, které zpříjemní život. Boj za možnost cestovat bez omezení kamkoliv a konzumní blahobyt. Tak jak jsme ho znali ze západních katalogů Neckermann, Quelle nebo Otto i dalších katalogů a časopisů.
Boj?
Nejen při revoluci v našem městě nastal problém. Nebylo proti komu bojovat. Všichni byli revolucionáři. Kdo tu revoluci a konec klecového odchovu v šedi a bídě v našem městě vlastně udělá? Dav šel na náměstí a čekalo se na studenty z Prahy. Konečně jsou tady! Potom zaznělo pár formálních proslovů, tleskalo se, zahrála se hymna a bylo hotovo. Nadšený a natěšený dav odešel domů očekávat lepší a bohatší budoucnost.
Naprostá většina nepřipravených, naivních a v ekonomické zázraky věřících lidí pak už jen sledovala divoké devadesátky. V té době si bývalý veksláci a komunističtí prominenti, doplněni hochy s ostrými lokty a zcela bez zábran, rozdělovali ekonomickou moc. Nakonec i tu politickou.
A tak nikoho nemůže překvapit, že se v Česku stal premiérem a stále se dere k moci bývalý protekční synek z prominentní komunistické rodiny, který „zázračně“ zbohatnul v devadesátkách. Podle vlastních slov i zahraniční spolupracovník StB.
Jeden z tehdejší nenáviděné prominentní komunistické elity, proti které šli znechucení lidé v listopadu 1989 do ulic. I to byl jeden z důvodů revoluce. Zbavit se těch šmejdů, kteří chtěli rozhodovat o našich životech a to dokonce na „věčné časy“.
Nikoho to nemůže překvapit?
Jistě asi nejsem sám koho to stále překvapuje. Už je to 35 let. To se jich nikdy nezbavíme?
