Článek
Pro kolik dětí je nejlepším prázdninovým společníkem jejich mobil? Kolik z nich ve virtuální realitě ztrácí zážitky ze skutečné reality, opravdového života? Hlavy skloněné k mobilům, nikdo se s nikým nebaví, nic nevymýšlí, nehraje si a nic dalšího nedělá. Skutečný život je přece nuda…
Každý z nás pochopitelně občas navštívíme virtuální prostor a je na každém kolik této návštěvě věnujeme svého času. I následující odkaz je z tohoto místa. Jak často máte v ruce mobil vy, nebo jak dlouho sedíte u počítače? Vaše děti se na vás dívají a napodobují to, co děláte. Kolikrát vidí své rodiče s knihou, při nějaké kreativní činnosti, práci nebo u sportu?
Rodina úspěšného hokejového obránce Radka Gudase jistě nebude podezírána z toho, že jde o socky, které si nemohou dovolit pro svou dceru zakoupit mobil. Zbývá tedy druhá možnost a možná ta horší. Jsou to exoti. Podivíni. Nemít ve 4. třídě mobil? To je přece divné…
Manželé Gudasovi vychovávají své děti bez mobilu. Ty nejsou vždy moc nadšené, zvlášť jeho nejstarší dcera. Ta nastoupila do české školy. Do 4.třídy, do dětského prostředí, kde je normální mít mobil a kdo ho nemá, tomu hrozí vyloučení z kolektivu „normálních“ dětí.
Normální? Manželé Gudasovi nabízejí i zajímavé srovnání a zkušenost ze svého pobytu v technologické velmoci USA. Tam je zase normální, že dítě ve 4. třídě nemá mobil. Rodiče si to nepřejí, a tak to tak je. A co čeští rodiče? Těm je to jedno, nebo to neřeší. Ustoupí kolektivnímu tlaku většiny a mobil zakoupí pro své dítko ještě dřív než ve 4.třídě. Mají ho přece všichni a oni nechtějí být za socky či rovnou za exoty.
Kdy vůbec má dítě dostat svůj mobil a proč? I já budu jako rodič brzy v situaci, kdy jako obránce budu muset dítě, a to proti jeho vůli, bránit před mobilem. Kdy to začne? Už asi brzy. Když jsem před prázdninami vyzvedával našeho malého školáčka ze šatny 1.B, už jsem viděl dva jeho spolužáky jak tam sedí jako pecky a čučí do svých mobilů. Zatím jsou ve třídě v menšině, ale brzy k nim jistě přidají i další. Dá se to nějak zastavit?
Kdo rozhoduje o tom, zda i kdy dítě bude mít v ruce mobil? Neměl by to být nějaký společenský tlak, ale pouze rodič, který se tomuto tlaku dokáže postavit a své dítě ochrání. Nabídne mu místo mobilu něco jiného. Skutečný a zajímavý život.
Pomyslně se postavit do obranné lajny vedle Radka Gudase a bránit dětství a zdraví malých školáků. Nebýt jedním z mnoha lhostejných rodičů, které ani lékařské výzkumy a jejich závěry o škodlivosti mobilů a počítačů na dětský mozek nezajímají a ustoupí tlaku.
Mobil přece mají „všichni“. Snadno se to píše, ale v přímém „souboji“ s takto argumentujícím dítětem z toho může být těžký zápas. Zvlášť když jste na tenkém ledě a také nechcete být za socku či podivína a dítě ve školním kolektivu ohrozit. Kdo by měl v této situaci pomoci rodičům chránit jejich děti? Má to být stát a jeho zákony regulující věk, od kdy může mít dítě mobil či se virtuálně pohybovat na sociálních sítích?
