Článek
Nechápal. Co měl víc udělat? Na předvolebních mítincích vystupoval vždy slušně. Stejně tak ve virtuálním prostoru, na svém Facebooku by nemusel smazat ani čárku. To už nikoho nezajímá čestnost a pravdomluvnost? Pravda je někdy nepříjemná, ale ani v této situaci Mirek neustupuje ze svých zásad. Čest mu to nedovoluje.
Měl snad lhát a slibovat voličům něco co nemůže splnit nebo by to mohlo všechny ohrozit? Měl snad hloupě štvát proti válečným uprchlíkům, kteří potřebují pomoc? Nikdy!
Nikdy? Neměl se chovat jako Dlouhé Bidlo?
Ten nasliboval všechno všem. To ti lidé nechápou, že to jsou lži? A neumí domyslet, že pokud by se tak stalo povede to k mnoha dluhům a budoucímu státnímu bankrotu kdy nebude ani na důchody? Asi je budoucnost delší než další datum výplaty důchodu či sociálních dávek nezajímá. Nebo jsou finančně negramotní či pouze sobci? Měl se snad převléknout za hranolku a šaškovat?
Tolik znepokojivých otázek se honí v bystré hlavě čestného Mirka Dušína. Nebo to měl dělat jako další z Bratrstva kočičí pracky? Vždyť to je ještě odpornější. Nikdy!
Nikdy? Štětináč se už dlouhé roky živí strašením a nenávistí. Nyní bude vládnout.
Mirek Dušín marně hledá racionální důvody proč zrovna Štětináč byl úspěšnější než on. Při svém přemýšlení se ovšem dopouští základní chyby všech inteligentních lidí. Ti se domnívají, že i ostatní se řídí racionální úvahou. To tvoří hlubokou propast nepochopení. Mirek nechápe lidi, které řídí jenom emoce a nejnižší pudy bez morálky. Strach a nenávist. Proto hlasují pro Štětináče a další, kteří této jejich slabosti využívají. Ani tady nemá šanci. Slušnost, pravdomluvnost a čest mu to nedovolí. Nikdy!
Nikdy? Proč by se nemohl změnit a zkusit to jako Bohouš. I ten uspěl a dokonce má být ministr.
Mirek se rozhodl. Musí to zkusit. Tvůrce jeho charakteru pan Foglar už bohužel zemřel a nikdo jiný mu ho nedokáže změnit. Musí to v sobě sám nějak zlomit. Autor jeho podoby, kreslíř pan Čermák je ještě naživu. Tím by mohl začít, poprosí ho aby mu nakreslil hranatou hlavu. Zbytek musí zvládnout sám. Čím začít?
Mirek si stoupne před zrcadlo a nesměle zahajluje. Připadá si jako chovanec ústavu pro duševně choré. Nesmí se jen tak vzdát. Tak do toho, zatím jenom na nečisto. Začíná roztřesenou rukou pomalu psát. „Negr… opice… buzny… tábory a lampy jako šibenice… poslat do plynu… Hitler… podpálit cigoše… židobolševici…“ DOST! Dál už to nejde. Nezvládá to. Je mu z toho hnusu co píše špatně od žaludku, musí se jít vyzvracet.
Nikdy! Nikdy! Nikdy!
Mirkovo selhání trvalo jen pár minut, každý má nárok na slabou chvilku. Stydí se sám před sebou. Tohle někteří voliči opravdu chtějí? Vždyť je to odporný rasistický, homofobní a sexistický hnus. Úplná žumpa a morální dno. To by žádného slušného a čestného člověka nemělo nikdy nenapadlo. Co taky čekat od Bohouše…
To je konec.
Konec Mirka Dušína v politice.
