Článek
A co na to poslanci? Máme zde první názor, takový základní kámen celé diskuze o tomto návrhu zákona. Co na to poslankyně Válková (ANO)?
„Moje minulé zkušenosti v této věci říkají, že názory o to nejsou o straně, ale o vztahu toho kterého poslance k alkoholu. Já jsem rozhodně pro, alkohol do Sněmovny nepatří. Ale nedokáži Vám říci jak se k tomu postaví náš klub“
Tak to je jasný a rozhodný názor. Logické konstatování toho, že nejde o žádný stranický názor. Nejde o žádný ideologický střet. A náznak situace, že při hlasování bude rozhodovat především osobní vztah hlasujícího poslance k alkoholu.
Která potrefená husa dostala zásah a zakejhala nejvíc? Je to její stranický kolega poslanec Vondráček (ANO). Jen potvrzuje její slova, že nejde o stranický názor a pohled na návrh zákona je pouze v osobní rovině. A jeho názor?
„Poslanci alkohol nepijí, protože to jsou dospělí lidé“ Podle jeho vyjádření jde o samozřejmost, kterou není třeba ohlídat zákonem.
Takto dospěle se k problému alkoholismu při jednání ve Sněmovně postavil poslanec Vondráček. Co na to říci? Proč zrovna kejhá tato potrefená husa? Nebudu se zde pouštět do spekulací jaký je jeho vztah k alkoholu. Jeho někdy podivná mluva může, ale také nemusí nic znamenat. Pokud je podle něho znakem dospělosti i fakt, že by žádného poslance ani nenapadlo v průběhu jednání napít se alkoholu, proč je tedy proti? On sám s případnou kontrolou jistě nebude mít problém. Ani nikdo jiný z těch skvělých a před zákonem zvýhodněných dospělých lidí.
Poslanci nejsou v pracovním poměru a Zákoník práce se na ně nevztahuje.
Ten mluví pouze k obyčejným smrtelníkům a to velmi jasně. Nesmí pít alkohol na pracovišti zaměstnavatele v pracovní době a i když pracují mimo pracoviště. Nesmí přijít do práce pod vlivem alkoholu. Musí se podrobit kontrole, jestli není pod vlivem. Zaměstnavatel to může nařídit.
Z pohledu voliče je to celkem zajímavá situace. Ta vyvolává dojem, že on sám jako občan a volič je zaměstnavatelem zvoleného poslance. Ten je přece zvolen, aby pracoval v jeho prospěch a je placen z jeho daní. Volič by měl mít proto zájem, aby pracoval co nejlépe a střízlivý. Proč by měl mít poslanec další zvýhodnění, když on sám musí na svém pracovišti dodržovat zákaz pití alkoholu a v případě prohřešku musí počítat s přísným trestem? Ten může být i okamžitým ukončením pracovního poměru.
Je opravdu nutné, aby poslanci nadále měli tuto výhodu a jejich případné alkoholické prohřešky nikdo nekontroloval a neřešil?
Předkladatelé návrhu zákona si to nemyslí. Oni sami jako poslanci nejlépe vidí jak to na jejich „pracovišti“ vypadá. Poslankyně Válková není jediná kdo si svých kolegů posilněných alkoholem všiml.
„Nebudu jmenovat, ale na některých poslancích je občas vidět, že alkohol používají“
To jsou slova jednoho z překladatelů návrhu zákona poslance Papajovského (STAN). Pochopitelně jmenovat nikoho nemůže. Bez kontroly na přítomnost alkoholu k tomu nemá žádný důkaz a obviněný alkoholik by se tak mohl snadno ubránit.
„Žádné takové chování jsem nezaregistroval“
To je opačný názor poslance Vondráčka. Ten žádného kolegu posilněného alkoholem na svém „pracovišti“ nikdy neviděl. Jsou to přece dospělí lidé a ti alkohol nepijí…
Nechám na každém, aby si sám rozhodl kdo z uvedených poslanců lže. Já mám hned jasno. Co mi ovšem není jasné je jedna věc. Proč se poslanec Vondráček tak brání tomu, aby se zákon o zákazu pití alkoholu pro poslance v průběhu jednání Sněmovny prosadil. Jakou má motivaci?
Chce dát svým voličům tak moc najevo, že on sám a ostatní zvolení poslanci jsou nadlidé pro které neplatí to co pro obyčejné lidi? Nebo to mám chápat tak, že chce skrýt před voliči svůj vlastní alkoholismus a krýt i další alkoholiky? Žádná další možnost, která by logicky vysvětlila jeho odpor k zákazu pití alkoholu na „pracovišti“ Sněmovna v „pracovní době“ pro „zaměstnané“ poslance mě nenapadá. Vás ano?
