Článek
Dnes dala v mediálním prostoru možnost nahlédnout do svého života jedna samoživitelka blaze bydlící v drahém pražském podnájmu. Její případ mi také prozradil jedno tajemství. Vždy mě celkem zajímala jako člověka žijícího daleko mimo drahou Prahu otázka. Jak to tam ti lidé mohou utáhnout? Každý přece nemá dobrou práci a vysoký plat. Jak tam žijí chudí lidé, kteří mají menší příjmy než jsou vysoké pražské nájmy? V tomto konkrétním případě 18 800 plus 3 540 za energie.
Nájem celkem 22 340 korun! To je pro lidi žijící mimo Prahu či Brno naprosto šílená částka. Jak v takové situaci uvažuje chudý člověk v obtížné životní situaci který se ptá sám sebe. Mám příjem pouze 16 830. Co teď? Logicky mi to vychází na odpověď. Prahu si nemohu dovolit a musím si najít lacinější bydlení jinde.
Nyní bych uveřejnil pro Pražáky možná překvapivou informaci. I mimo Prahu ještě žijí lidé. I jinde jsou pro děti nejen samoživitelek školky a školy. V dosahu jsou nemocnice a lékařská péče. A pro někoho, kdo má zájem, i práce. Nechybí ani kulturní či sportovní vyžití. Prostě normální život. Někdy je to možná složitější než v Praze, ale není to nic, co by působilo lidem v menších městech či na vesnicích utrpení.
Nájem 22 340? To si ho mohu při příjmu 16 830 dovolit. V Praze je blaze a nikam za lacinějším bydlením se stěhovat nebudu!
Máte také výsledek mínus 5 510? A to je jen bydlení. A co jídlo a ostatní věci? Nejen pro sebe, ale především pro dítě. To přece nemůže nikomu vyjít. Samoživitelce z uvedeného článku to přesto vyšlo. Kdo chce platit vysoký nájem, ten dostane i vysokou sociální dávku. Ta ho pochopitelně úspěšně demotivuje hledat si lacinější bydlení jinde. V našem případě jde o dávku ve výši 11 680. To nejsou malé peníze a celkový příjem samoživitelky zvedne na částku 28 510. S tím se už dá i v Praze velice skromně přežít.
Nechci zde řešit životní situace matek samoživitelek, či je nějak dehonestovat. V životě prostě mohou nastat situace, kdy to prostě nevyjde a vztah, ze kterého bylo počato dítě, nedopadne dobře. Někdo nemá ani podporu širší rodiny, tak asi jako v uvedeném případě. To by jinak samoživitelka neupadla do dluhů a nebyla jí odpojena elektřina. Sociální dávka jí byla vyplácena nepravidelně a tím vše začalo. Další mimořádnou pomoc jí státní kasa odmítla poskytnout. Sociální dávky nejsou určeny k placení dluhů.
Na celém tomto případě mě ovšem zaujala jedna věc. Člověk s příjmem, který ani zdaleka nepokryje výši nájmu včetně energií, nemá žádnou snahu hledat si lacinější bydlení někde jinde než v drahé Praze. To se tam opravdu žije tak blaze?
Co hledat kolem Prahy? Možností je spoustu a tak zkusím pouze jeden směr. Benešov. 40 km od Prahy a na výši nájmu je ta blízkost dost znát. Celkem i s energií 16 až 18 000. To je pořád celkem dost. Tak to zkusíme ještě o 20 km dál. Vlašim. Tady už se ceny pohybují mezi 13 až 14 tisíci. Hledám pochopitelně malý obyčejný byt. O kus dál a v menších obcích to jde ještě laciněji.
Náklady na bydlení skoro o 10 000 menší.
I v tomto případě by měla samoživitelka nárok na sociální dávku. Ovšem mnohem menší než vyplácených 11 680. Nejvíce by v této situaci ušetřila státní kasa. Tohle jistě není jediný případ, kdy nastavený systém demotivuje lidi hledat si lacinější bydlení, které víc odpovídá jejich příjmům. Jste chudí a chcete bydlet draho v Praze či jinde ve větším a luxusnějším bytě? Nevadí. My daňoví poplatníci Vám to zaplatíme. Přece se kvůli tomu nebude omezovat.
Musíte za každou cenu žít a bydlet v Praze? Tak tady na to máte dost peněz. Přece se nebudete kvůli chudobě stěhovat do nějaké mimopražské díry. V některých malých městech či snad na vesnicích nemají ani mekáč. Úplná hrůza k nepřežití…
