Článek
Ani jsem se nemusel ptát. Vysypal to ze sebe hned mezi dveřmi. Bylo to hrozné.
“ Dostal jsem na talíř rybu s okem. Skoro jsem se pozvracel!"
Ani jsem se nemusel namáhat s mojí druhou obvyklou otázkou. „Snědl jsi všechno?“ a šel jsem raději hned shánět něco k jídlu pro našeho hladového školáka. A musím pravdivě říci, že nic tak zdravého jako ryba s okem, to nebylo.
Našeho malého školáka chápu. U nás se k obědu nic takového nikdy nepodávalo. Pokud byla ryba, tak upravená tak, že to nebylo ani poznat. Se spoustou řečí, jako skoro u každého jídla, ji ovšem snědl. Já jsem si pochopitelně neodpustil malou agitaci ve prospěch zdravé výživy. A šlo to. Nyní ovšem máme problém.
Týden zdravé výživy se nevydařil. Nyní už žádnou rybu nechce.
Po nepříjemné zkušenosti začal náš druhák podezíravě lustrovat každý kousek masa, který se mu dostal na talíř. Žádná ryba a to ani v maskované podobě rybího filé, už neměla šanci projít. Já jsem si své agitační chvilky raději nechal už pro sebe. Co bych asi tak mohl čekat. Jen výčitku, „to chceš, aby mi bylo špatně?“ a další zatvrzelý boj proti rybám.
A co za rok?
Mnou popisovaná situace je už rok stará, z druháka je třeťák a odboj proti rybám pokračuje. Jako úspěch si připisujeme, že aspoň rybí filé bylo vzato na milost. Ve škole už se žádná ryba s okem neobjevila. Zpětná vazba pro kuchařky od dětí, v podobě spousty vyhozených ryb, byla jistě poučná. Moje otázky na školní stravování pokračují a občas se i dozvím, co měl k obědu. A co slyším nejraději? „Řízek s bramborem. Byl jsem si dvakrát přidat!“ Ve školní jídelně vaří dobře a pochopitelně ne vždy se trefí každému dítěti do chuti. Snaha ovšem je. Rodiče dětí z naší školy nemusí mít strach, že se jejich dítě po škole bude muset dojídat někde v „mekáči“. Kde by se u naší venkovské školy taky vzal. Zde máme jen tři možnosti. Buď školní oběd, brambůrky z automatu ( u nás přísně zakázáno!), nebo hlad a po škole útok na domácí zásoby.
A za další rok?
Měl jsem dost obavy z nové vyhlášky. Ta by pro mnohé dětské žaludky znamenala problém v podobě hladu či dojídání se kde čím. Nyní už se obávat nemusím, stejně jako paní ředitelka z tohoto odkazu.
Tady je realita, jak by mohl vypadat nový připravený způsob stravování. Je dobře, že to někdo zkusil a výsledek? Překvapení to určitě nebylo. Tedy jak pro koho…
“ My jsme to zkusili v září. Kuchaři viděli obrovské množství vrácených jídel a snížení počtu vydaných jídel. Zpětnou vazbu od starších dětí, že si raději půjdou koupit brambůrky. My přece chceme, aby normálně jedly. A tohle vede k tomu, že děti jdou právě přesně po tom, po čem my nechceme"
„To je totálně špatně“
Těmito slovy ukončuje paní ředitelka výsledek experimentu s novou stravovací vyhláškou. Je to jako vždy, snaha o zdravější stravování jistě není špatná, ale vždy narazí na realitu všedních dnů a žaludků. To co bylo původně myšleno dobře a ušlechtile, v praxi nakonec dopadne tak, že vše ještě zhorší. Odborníci, vítejte v realitě!
Paní školní kuchařky našeho třeťáka jistě budou vařit stejně dobře a kvalitně jako nyní. Já je jistě nebudu podezírat z toho, že se ze dne na den vrhnou na nějaký nekvalitní šunt, který jim ušetří práci. K jejich práci mám uznání a respekt.
