Článek
Vše zakončeno nostalgickým povzdechem. Kdepak dnes, dnes je vše horší a zkaženější. Svět spěje k zániku. A ty dnešní děti a mládež. Fuj! To my byly lepší, protože nás učitelé a rodiče mlátili. Facky a výprasky byly normální a bylo to tak správné. Tím se z nás stali lepší lidé…
Takové to podobné stařecké litanie s přehledem vévodí v diskuzi pod článkem o školní facce. I já bych mohl připojit do diskuze podobný stařecký blábol. Věk na to už mám a „staré zlaté časy,“ kdy za socialismu nebyl pro učitele problém žáka profackovat, pamatuji. Stejně jako dobu kdy rodič, a to především otec, neměl problém svého potomka doma nejen fackovat, ale i pořádně ztřískat, jsem zažil na vlastní kůži. Pochopitelně vše bylo výchovné a správné. Opravdu?
Nostalgické vzpomínky na dětství, kterým už čas obrousil hrany. Dětství. Kdy to bylo? „Kdysi dávno v těch zašlých dávných časech, kdy mi bylo devět a svět oplýval veškerou pomyslitelnou nádherou a život byl ještě slastný tajemný sen.“ Tento asi nejlepší popis dětství jsem si vypůjčil od Wiliama Saroyana z jedné jeho povídek, kde z nostalgií vzpomíná na své dětství. V dalších vzpomíná i na svoje školní výprasky. Pojďme spolu s ním do školy v Kalifornii asi roku 1920.
„No tak se ohni chlapče. No, a my jsme se - nejdřív Joey, pak já - ohnuli, a zatímco si starý Dawson mohutně rozcvičoval ramenní partie, snažili jsme se nevřískat. Prvních pět nebo šest švihů jsme nevřískali, pak jsme se ale rozvřeštěli jako když táhnou Indiáni. Rozléhalo se to po celé škole, a později kdy se naše návštěvy opakovaly více méně pravidelně, nás starý Dawson zdvořile nabádal, abychom tolik nevyváděli, že prý jsme přece jenom ve škole, kde se osazenstvo snaží studovat“
Jak by se Vám líbilo, kdyby takto učitel kdysi ztřískal Vás nebo později Vaše dítě? I toto je vzpomínka z jiných a starších „starých zlatých časů“, kdy bylo něco podobného normální a především v mezích zákona. Je zajímavé, že právě v Kalifornii byly fyzické tresty na školách zakázány až v roce 2025. A to ještě s tím, že mohou pokračovat, pokud dá k tomu povolení škole rodič. V 17 amerických státech, a to především těch jižních, jsou fyzické tresty na školách se zákona stále povoleny. Nevím jak jsou využívány a s jakou intenzitou. I zde jistě civilizace trochu pokročila vpřed. Doufám…
Civilizace, pokrok a změna k lepšímu životu. A to nejen na školách.
Svou malou návštěvu historie ukončím v roce 1869 na našem území. Hasnerův zákon za vlády Marie Terezie a Josefa II zavedl především povinnou školní docházku a to i pro dívky. Zakázal používat na školách fyzické tresty. Na svou dobu pokroková a liberální změna pro celou společnost.
Dost historie. Tu jsem použil jako připomínku toho, jak se náš život a zákony proměňují. A jak se s nostalgií dá vzpomínat i na kruté školní výprasky, které dostával řemenem budoucí slavný spisovatel. Stejně jako na československé socialistické a tehdy nezákonné školní facky a tolerované domácí výprasky o 50 a více let později. Čas se posouvá, doba se mění a lidé stárnou. To, že ve svých vzpomínkách nostalgicky vzpomínají na své vlastní bití, pohled na násilí nemůže změnit.
Pokud rodič použije násilí při výchově dětí, je to především jeho selhání a slabost. Ponižuje dítě a i sám sebe. A dvojnásobně to platí při práci učitele. Pokud ji nezvládne bez použití násilí, nemá ve škole co dělat.
A co Vy? Fackováni a biti za socialismu doma i ve škole. Mlátili jste stejně vlastní děti, jako rodiče mlátili Vás? Nebo to byl pro Vás odstrašující případ a řekli jste si, že Vy se vůči svým dětem takto chovat nebudete?
Tento blog se nechce zabývat jednou konkrétní školní fackou. Je jen vstupem do diskuze o schvalování a chvále fyzických trestů vůči dětem všemi těmi nostalgickými pamětníky „starých zlatých časů“. Já pamatuji jen staré časy, které ne vždy byly zlaté. I já jsem dostal ve škole od učitele facku a byl doma fyzicky trestán. Tohle zlaté rozhodně nebylo a já sám bych své dítě nikdy ze zásady fyzicky netrestal a ani bych nedovolil, aby ho fackoval učitel.
STOP! Přes ponižování a fyzické násilí výchovná cesta za lepším člověkem nikam nevede…
