Článek
Pan Nebohatý se nad hodonínskou diskuzí premiéra Fialy se školákem zamyslel. Byla to dobrá diskuze, školák vystupoval sebevědomě a přesto slušně. Premiér se snažil vyvracet nepřesnosti a argumentovat fakty. Co by na stejnou otázku odpověděl chlapci pan Nebohatý?
Chlapče, to je špatná otázka, zkus jinou a dej ji sám v budoucnu sobě. Co jsem já sám udělal proto, abych nemusel žít z 25000 korun? Co jsem já sám udělal proto, abych neměl malý důchod a nemusel si stěžovat?
Jak ti lidé dnes uvažují, a to i ti mladí. Pořád čekají na někoho, kdo jim zajistí blahobyt a postará se o ně. Proč by se profesně úspěšný profesor, dobře vydělávající šikovný řemeslník či kvalifikovaný dělník měl zabývat tím, zda by on sám dokázal žít z 25 000? Nepotřebuje to řešit, sám se postaral o to, aby to nebyl jeho problém. Takovou možnost má přece každý.
Právě ta částka 25 000 pana Nebohatého, který je ve stejném věku jako premiér Fiala, zaujala. To má být nějaká zoufalá částka, za kterou se nedá žít? Jak to ten chlapec myslel? Tuto částka pro jednoho dospělého muže? Pan Nebohatý se ohlédl za svým životem, nemá cenu se v tom pitvat. Spoustu věcí mohl udělat jinak a je pouze jeho chyba, že nyní je na tom tak jak je. Nehledá viníky jinde. Sám před sebou se nechce vymlouvat ani na své zdravotní problémy. Proč by také měl, vede vlastně spokojený život.
Ano, má bohatý a spokojený život. A k tomu mu stačí těch „zoufalých“ 25 000 korun. Víc nemá a vlastně ani víc nepotřebuje.
Pan Nebohatý počítá svoje příjmy. Invalidní důchod prvního stupně, plus jeho částečný pracovní úvazek, kde pracuje na hranici minimální mzdy. To vše vychází právě na zmíněných 25 000. To má být ta zoufalá bída k nepřežití?
To finančně gramotný člověk, který má své výdaje pod kontrolou nějak nechápe. Pan Nebohatý v malém pronajatém příjemném bytě 1 plus 1 po rekonstrukci, listuje ve svém osobním účetnictví. Moc toho k počítání vlastně není.
Příjmy 25 000
Výdaje
Nájem bytu plus veškeré energie - 12 500
Telefon, internet, různé poplatky, doprava - 1800
Jídlo, drogerie a různé drobnosti - 4500
Celkové výdaje 18 800
Ještě mu přece zbyde. 6200 korun a jako každý finančně gramotný zodpovědný člověk si pravidelně šetří na důchod, 1 700 putuje na Penzijní fond. Zbývá mu tedy každý měsíc 4 500, a tak by mohl ročně našetřit 54 000. Jsou zde ovšem i z této částky další výdaje pro radost. Dovolená, výlety, kulturní akce. A něco i na oblečení a sportovní vybavení. Proč také sedět doma, když si na to našetří. Spousta lidí už dnes ani nechápe, že pokud něco chtějí musí si něco jiného odříci a našetřit si na to. Zbytečnosti si pan Nebohatý nekupuje a dluhy zásadně nedělá, vždy za své a bez půjček. Sečteno a podtrženo, každoročně si dá stranou 30 000 a má za ty roky našetřenou slušnou rezervu. I z invalidního důchodu a práce na částečný úvazek za skoro minimální mzdu to jde. A ne, že ne…
Jistě, každý je v jiné životní situaci, ale vždy má možnost chovat se zodpovědně a co nejvíce se přizpůsobit své životní roli. O tom ví pan Nebohatý svoje, po rozvodu se před pár lety přestěhoval z vesnice do města. Auto už nepotřebuje, vše je zde dostupné a blízko. Pěšky či MHD. Lékaři, nemocnice, obchody, divadlo, knihovna. I do přírody to není daleko, jen nesmí být člověk líný. Vše na pohodu. A že je za „socku“? No a co. On už si na nic hrát nepotřebuje…
Lidé, a to především ti zdraví a mladí by si měli uvědomit, že se o ně starat nikdo nebude, každý má možnost zlepšit svou životní situaci a ovlivnit, aby se nedostal do finančních problémů. Za mnoha exekucemi, finančními problémy a zničenými životy je jen jejich hloupost, nezodpovědnost, finanční negramotnost, lenost či neschopnost.
A za to žádná vláda nemůže. A ještě řečnická otázka pro sebevědomého, a hlavně slušného školáka z diskuse s premiérem v Hodoníně.
„Určitě znáš slavného hodonínského rodáka, který to z chudoby a pochybných rodinných poměrů svou pílí dotáhl hodně vysoko. Kdo pak to je?“
To by měl být tvůj vzor…
