Článek
Z Petry Janů už je dnes skutečná starší dáma a její kolegyně Věra Špinarová už není mezi námi. A co ta mládež? To jsme my. Dnešní šedesátníci a starší. Další generace remcajících starých co si stěžují a nadávají na mladé. Také ve stylu slov z dávného hitu?
„To máme mládež, doma řezali je málo…“
Co vy dřívější mladí? Opravdu Vás řezali málo? A kam to všechno vedlo?Řezali jste vy jako rodiče dnešní generaci mladých, kteří by měli dál řezat svoje děti. Dělalo se to tak přece vždycky. Vede to někam?
„…kam to vede se ptám!?“
Je násilí na dětech ta správná cesta, která má někam vést? Opravdu z někoho, kdo nebyl v dětství fyzicky trestán vyroste grázl a z jiného kdo byl pravidelně rodiči řezán se špatné chování vymlátí? Pro někoho kdo uvažuje velmi jednoduše a sám v dětství prožíval pravidelné údajně výchovné výprasky se to může zdát snadná a správná myšlenka. Pokud dítě v prostředí plném „výchovného“ násilí vyrůstá je velmi velká pravděpodobnost, že se stejně bude chovat k vlastním dětem. Nic jiného ani nezná a považuje to tedy za správné. Co je vůbec správné, tedy společensky přijatelné a co není? Kdo by to měl určovat?
Jaká je správná cesta?
Je pouze věcí rodiny co se děje za zavřenými dveřmi a nikdo do toho nemá co mluvit? Pokud by to bylo „výchovné“ násilí muže proti ženě, asi by už taková otázka nikoho nenapadla. A to i přes to, že to není zase tak dávno, kdy bylo i u nás takové chování společensky přijatelné a tolerované. V některých „tradičních kulturách“ je tomu tak stále.
Proč má stále spousta lidí pocit, že ta samá „výchovná“ agrese vedená proti dětem je správná? Jen proto, že se děti nemohou bránit a neznají svá práva? Opravdu řezání z někoho vychovalo lepšího člověka než jakým se mohl stát bez pravidelných fyzických trestů? To už je otázka bez odpovědi, nikdo nemá šanci prožít své dětství znovu a jinak. Lépe a bez fyzických trestů.
Konečně se i Česká republika přidala k zemím, kde je zákonem upraveno „výchovné“ násilí proti dítěti jako nepřijatelné. To v podstatě není nic nového, podobnou úpravou bylo již dříve takové chování nepřijatelné na veřejnosti. Co se děje doma už nikdo moc neřešil. Dítě je nyní chráněno před „výchovnou“ agresí nejen na veřejnosti, ale i doma. Tam kde by se mělo cítit bezpečně.
Každý zodpovědný rodič jistě ví jak náročná je cesta na které doprovází své dítě do samostatného života. Měl by si nechat poradit od odborníků a snažit se být nenásilným průvodcem na této cestě. V případě potřeby se snažit své chování upravit. O tom také nový zákon je. Nejen děti, ale i dospělí potřebují výchovu.
A kdo bude dospělé vychovávat? Každý má možnost zapracovat sám na sobě a nikdy není pozdě se změnit. Chce to jen chtít a hledat lepší cestu ke svým dětem. Tu bez zbytečného násilí a ponižování.
