Článek
Máme za sebou protesty dvou silných profesních skupin, lékařů a učitelů. Nejsem ani lékař ani učitel, ale dovedu si představit, že v obou profesních oblastech je co zlepšovat.
Protest lékařů začal zcela pochopitelně. Nadělit jim 800 hodin přesčasů je opravdu za hranou a řešení nahromaděných neřešených problémů z minulosti to rozhodně není. Vlna nevole ze strany lékařů byla naprosto oprávněná a mě osobně i sympatická. Nicméně mé sympatie hodně ochladly když se protest v režii zdravotnických odborů překlopil do požadavku typu „přesčasy nám zrušte, peníze za ně nám nechte“. A aby si požadavky pojistili, vzali si za rukojmí nás pacienty.
Úspěch lékařů pak inspiroval i učitele, kteří protestují proti omezení vládních dotací do dělení tříd, tedy hlavně za sebe a ne za „ostatní“ nepedagogické pracovníky ve školství. A protože maje rukojmí se vyjednává lépe, začne se mluvit o nevydávání vysvědčení, blokování přijímacích řízení.
A pak proběhnou sdělovacími prostředky zajímavé informace a reportáže. Rozpočet na vzdělávání se za posledních pár let zvýšil o více než 40 %, nicméně úroveň žáků v matematice se v mezinárodním srovnání snížila. Jistě důvody se vždy najdou - covid, drahé energie a podobně. Ne že by covid do vzdělání nezasáhnul, ale reportáž z jedné třídy, kde se mělo ukázat, jak je potřebné dělení tříd, mi vzala dech. Výuka angličtiny, ve třídě 12 nebo 15 žáků a 3 pedagogové. Tohle prostě neufinancujeme!
A pak článek o návštěvě nemocnice se zlomeným malíčkem, který mě ponouknul k napsání těchto vět. Stručně shrnuto - vlastní lékařská péče na vysoké úrovni, služby ale takové, za které by se styděla i rozvojová země. To potvrzuje i má osobní zkušenost a co naprosto nechápu je, proč na příjmu pacientů, kde se řeší jen administrativa, sedí kvalifikovaná zdravotní sestra.
To, o čem celou dobu nepadlo ani slovo a o čem je třeba začít naprosto vážně mluvit, je efektivita vynaložených prostředků na zdravotnictví a školství, organizace práce, stanovit měřitelné cíle a financování podmiňovat jejich splněním. Jsem přesvědčen, že kdyby s výše zmíněnou efektivitou postupovali ti, kteří to platí (tedy firmy mimo náruč státu), měli bychom už po starostech s růstem nebo stagnací průmyslu. Žádný by u nás už nebyl!
Nicméně zdá se, že krize je zažehnána, vláda ustoupila na celé čáře. Nic se nevyřešilo, jen jsme problémy posunuly o kousek do budoucnosti…
