Článek
Chatovací liška je mistryní digitálního přetváření. Naživo by koktala, červenala se a nevěděla, kam se dívat. Online však září jako hvězda. Každá její zpráva je vycizelovaná, jazykově ladná a dokonale načasovaná. V textu zvládne být vtipná, empatická i svůdná, ale jen do chvíle, než se konverzace přesune z displeje do reality. Tam ztrácí orientaci stejně rychle jako GPS v tunelu.
Revír digitálního lesa
Chatovací liška obývá území složené z chatovacích aplikací, diskuzních skupin a messengerů. Žije z notifikací. Každé cinknutí telefonu je pro ni jako šustění listí v lese. Ihned zbystří, protože někde poblíž je pozornost – a ta je její oblíbenou kořistí.
Zvládne několik rozhovorů současně. Jeden pracovní, druhý koketní, třetí filozofický. Každému píše jinak, jiným stylem, jiným tempem. Odpovědi ladí jako hudebník akordy, aby vše působilo lehce a přirozeně. Ve skutečnosti za každým „haha“ stojí pět minut přemýšlení, jestli to není moc strojené nebo málo upřímné.
Slabiny a zbraně
Největší zbraní lišky je schopnost být dokonalá přesně tak dlouho, dokud má připojení. Umí působit vtipně, chytře a citlivě, ale jen v bezpečné vzdálenosti. Každou tečku, smajlíka a pauzu vybírá s chirurgickou přesností. Dvě tečky znamenají zájem, tři znamenají napětí a žádná znamená, že konverzace skončila.
Její slabinou je skutečnost. Tam, kde končí Wi-Fi, začíná ticho. Bez možnosti editovat věty, bez emotikonů a bez tlačítka zpět se z ní stává křehká bytost, která neumí reagovat na opravdové emoce. Když jí někdo řekne kompliment, neví, co odpovědět. Když se jí někdo dívá do očí, má chuť utéct do chatu.
Život mezi bublinami
Chatovací liška je všude a nikde. Každý den komunikuje s desítkami lidí, ale nikoho z nich doopravdy nezná. Umí být zábavná, milá i moudrá, ale jen mezi bublinami textu. Když obrazovka zhasne, svět se ztiší a najednou je tu prázdno, které neumí zaplnit.
Věří, že je propojená s lidmi víc než kdy dřív. Ve skutečnosti jen běhá po digitálním lese a odpovídá vlastní ozvěně. Každé cinknutí telefonu jí připomíná, že někde tam venku možná někdo píše. A že pokud nepřijde zpráva, neexistuje. Proto raději píše první. Vždycky.
