Článek
E-mailová sova má zvláštní smysl pro čas. V práci se objeví pozdě, unavená, s kruhy pod očima, ale tváří se, že je to daň za její genialitu. Kolegové si lámou hlavu, proč jim v pět ráno cinkla schránka s referátem, který by vydal na půl bakalářky. Ona se spokojeně usměje: „Já prostě v noci líp přemýšlím.“ Pravda je, že její přemýšlení končí u nekonečných e-mailových vláken, která začínají větou „Dobrý večer, posílám slíbené…“ a nikdy nekončí. Ve skutečnosti jde hlavně o efekt – spánek obětuje jen naoko, aby působila nepostradatelně a důležitěji než všichni ostatní dohromady.
Pro okolí je to šok. Zatímco ostatní spí, sova buduje kariéru ve svém nočním království. Na oběd pak chodí s výrazem mučedníka, kterého nikdo nechápe. Ve skutečnosti jen nedokáže přiznat, že její biologické hodiny tikají v jiném pásmu – nejspíš někde mezi Los Angeles a Tokiem.
Hnízdo v doručené poště
E-mailová sova se pozná i podle stylu psaní. Každá zpráva má nejméně deset řádků, tři přílohy a závěrečnou větu „děkuji za pochopení“. Předmět obsahuje půlku obsahu a tělo mailu druhou půlku, takže adresát už u kliknutí na „otevřít“ ví, že má po náladě.
Sova miluje CC a BCC. Rozesílá vše na všechny a z každého e-mailu dělá kolektivní drama. Když od ní přijde zpráva, kolegové si musejí udělat kávu, posadit se a připravit si půl hodiny života, kterou už nikdy nedostanou zpět. E-mailová sova nepíše sdělení. Ona tvoří kroniky.
Zápas s časem
Největším paradoxem je, že její e-maily málokdy něco řeší. Často se stane, že sama sobě pošle poznámku, kterou pak druhý den komentuje dalším e-mailem. Vzniká tak virtuální dialog, který čte celý tým, aniž by tušil, jestli se něco změnilo. Ale sova si tím upevňuje pocit moci. V její logice platí: kdo píše, ten žije. A kdo žije, ten připomíná všem ostatním, že také žijí.
A tak zatímco ostatní řeší práci u kávy, sova si večer sedá k monitoru a s napětím vyčkává, komu tentokrát naruší spánek. Je to tvor, který vládne ve tmě, a jeho světlem není měsíc, ale blikající notifikace doručené zprávy.
Konec směny
Když ráno dorazíte do kanceláře, vaše schránka je přeplněná. Dvacet nových e-mailů. Všechny od ní. Odpovědět? Nemůžete. Ještě spí. Čeká na noc, kdy znovu roztáhne křídla a začne lovit. Lovit adresáty, kteří se chtě nechtě stávají součástí její nekonečné e-mailové noci.
A vy víte, že ať odpovíte kdykoliv, ráno, odpoledne nebo večer, stejně to skončí další její zprávou ve dvě ráno. Protože proti E-mailové sově neexistuje obrana. Ona nepíše, aby vyřešila problém. Ona píše, aby noc nikdy nebyla tichá.
