Článek
Kentaur z posilovny není návštěvník. Je to zjevení. Přichází mezi činky, jako by sestoupil z plakátu fitness magazínu. Jeho horní polovina je sochařský sen – ramena jako hradby, hrudník jako pancíř a paže, které vypadají, že by dokázaly zvednout i tramvaj. Dolní polovina je ovšem tragédie v polyesteru. Upocené legíny, tenisky svítící barvami jako papoušek ara a kroky, které připomínají spíš výlet k lednici než výpad na běžeckém pásu.
A právě tam se skrývá jeho slabina. Zatímco každý obdivuje mohutné bicepsy, málokdo si všimne, že jeho stehna připomínají spíš špejle než svaly. A není divu – v jeho světě se na nohy nikdo nedívá. Hlavní je přece biceps, protože ten se ukazuje u zrcadla, na selfíčku i na koupališti. Leg day? Pro něj svátek, který neslaví. Tomuhle dni se vyhýbá s takovou jistotou, že by ho mohli zapsat do kalendáře jako mezinárodní den vynechaného dřepu. A tak kontrast mezi horním a dolním patrem jeho těla působí jako nedokončená stavba: luxusní vila postavená na dřevěných pilotech.
Chrám zrcadel
Pro kentaura není posilovna místem tréninku, ale svatyní odrazu. Každé zrcadlo je oltář, u kterého koná nekonečné rituály pózování. Činku zvedne jednou, dvakrát, a následuje deset minut meditace nad tím, jak dokonale vypadá. Zátěž? Nepodstatná. Výraz ve tváři? Klíčový.
Jakmile si všimne pohledu ostatních, jeho výkon se zázračně zdvojnásobí. Činka, která ho před chvílí málem zabila, letí vzhůru jako pírko. Publikum je totiž jeho kreatin, jeho steroid, jeho smysl života. A pokud nikdo nekouká, raději to sám natočí na Instagram.
Proteinový rituál
Po tréninku přichází další část jeho existence – protein. Shaker chrastí jako šamanský buben a práškový nápoj polyká s nábožností, kterou by mu záviděl i opat v klášteře. Každý doušek je pro něj krok k nesmrtelnosti svalů. Ve skutečnosti jen doplňuje prázdnotu, kterou nezaplní ani stovka dřepů.
Kentaur nikdy nevynechá příležitost poučit ostatní. I když jen pijete vodu, vysvětlí vám rozdíly mezi izolátem, hydrolyzátem a „tím správným brandem, který jediný funguje“. Jeho jazyk je směsí latiny, chemie a marketingu a jeho hlasitost se line přes celé fitko. Kdo ho neslyší, ten tam podle něj vlastně ani nebyl.
Konec tréninku, začátek představení
Kentaur z posilovny nevychází ven unavený, ale rozkročený jako gladiátor po vítězném zápase. Každý krok k šatně je choreografie. Každé odložení činky je performance. Každý pohled na ostatní je zpráva: „Viděli jste, kdo tu vládl?“
A možná právě v tom spočívá jeho kouzlo. Síla není důležitá, výkon je vedlejší. Kentaur nepotřebuje uběhnout maraton ani zvednout rekord. Jemu stačí, že jste u toho. A pokud ne, postará se, abyste to viděli aspoň ve stories.
