Článek
Panelákový rak ven nevychází, pokud to není otázka života a smrti. A i tehdy to připomíná evakuační cvičení. Zahlédnout ho můžete s igelitkou z Tesca, jak couvá k výtahu, přičemž na obličeji má výraz, že venku čeká minimálně jaderný útok. Jeho opravdovým teritoriem je byt. Gauč je jeho útes, televize maják a balkon vyhlídková plošina, odkud sleduje svět stejně bezpečně jako přes sklo akvária.
Jakmile ale venku zahlédne člověka, okamžitě se spouští jeho instinkt. Rak začne couvat zpátky do dveří, do bytu, do bezpečí. A pokud už je příliš daleko, zmizí v nejbližším křoví, kde předstírá náhlou potřebu. Jeho rychlost zmizení za stromem je tak neuvěřitelná, že by mu záviděl i kouzelník. Pravda, občas mu tento manévr nevyjde dokonale a pak musí vysvětlovat policii, že v křoví u dětského hřiště nepáchal nic nepřístojného, jen se prostě leká lidí.
Jenže i tuto trapnost zvládne narovnat, aby vesmír zůstal v rovnováze. Jakmile se vrátí na balkon, hned volá příslušné orgány a hlásí „podezřelé individuum“, které právě zaparkovalo na parkovišti bez kartičky za oknem. Co na tom, že parkoviště zeje prázdnotou a člověk je jen na víkendové návštěvě. Pořádek platí pro všechny.
Noční výpravy
Do obchodu už skoro nechodí. Jeho spásou jsou online nákupy a výdejní boxy. Pod rouškou tmy si tam vyzvedává pizzu, pivo nebo nové pantofle. Přes den by tam nešel, ale v noci je král lovec, který s igelitkou v ruce vplouvá zpět do svého útočiště.
Když se přiblíží ke schránkám nebo ke dveřím, dělá to s takovou ladností, že by mohl vyučovat kurz neviditelnosti. Dokáže se pohybovat chodbou tak tiše, že i soused, který stojí o patro níž, má pocit, že panelák právě zcela osiřel.
Strava z letáků
Rak se neživí rybami, ale slevami. Každý čtvrtek listuje letáky supermarketů s nábožnou úctou. Když uvidí pivo za 8,90, oči mu zazáří jako perly na dně moře. Jeho mrazák je přeplněný pizzami, nugetami a zmrzlinami z akce „2 + 1 zdarma“.
Pokud dojde chleba, nevydá se do obchodu. Počká na noc a doufá, že box to spraví. A když ne, obejde se bez něj. Hlad se dá zaspat nebo přebít lokem chmelového extraktu. V krajním případě si ukrojí zmraženou pizzu a přesvědčí se, že je to nová forma sushi.
Sousedi pod lupou
Panelákový rak není společenský tvor. Pokud na něj promluvíte na chodbě, stáhne hlavu do krku a zamumlá cosi, co může být pozdrav, ale taky zaklínadlo. Když zazvoní pošťák, rak nedělá, že spí. Dělá mrtvého raka s takovou vervou, že by ho mohli poslat na festival amatérského divadla.
Jeho opravdové mistrovství se odehrává u dveřního kukátka. Připlíží se k němu nepozorovaně, nalepí se na sklo a sleduje, kdo klepe, kdo jde kolem, kdo se vrací domů. Nikdo o něm neví, ale on ví o všech. Jeho balkon a kukátko jsou informační kanály, které by záviděla i tajná služba.
Balkonový bůh
Život panelákového raka plyne mezi gaučem a balkonem. Občas box, občas doktor, ale jinak je jeho svět sevřený do čtyř stěn. Přes záclonu vidí všechno a přitom se nemusí pohnout ani o krok.
Žije doma, na gauči, před televizí. Zprávy sleduje raději než vlastní rodinu, svět zná hlavně přes obrazovku a jeho hlavní lovecké teritorium je balkon. Tam stojí s pivem a cigaretou, kouká na dění kolem a zapisuje si do paměti každý špatně zaparkovaný vůz i každé zaklení puberťáků. Záclona je jeho nejoblíbenější filtr reality.
A přesto má v hlavě mapu celé čtvrti, zná pohyb všech aut i lidí. Panelákový rak nepotřebuje vyjít ven, aby měl pocit moci. Stačí mu balkon a kukátko. Tam vládne. Tam je králem. Tam je bohem zpátečky. Až na ten detail, že jeho královský trůn je plastová židle z Hornbachu a žezlem je plechovka piva.
