Článek
Existují okamžiky, kdy člověk pochopí, že moderní civilizace už není postavená na rozumu, víře ani lásce k bližnímu, ale na větě: „Bohužel, systém mi to neumožňuje.“ Touto větou se dnes dá porazit papež, prezident, babička s invalidním průkazem i člověk, který jen chce změnit telefonní číslo, protože to staré už používá někdo, kdo prodává levné ponožky přes WhatsApp.
Papež Lev XIV. zavolal do své americké banky, představil se jako Robert Prevost, odpověděl na bezpečnostní otázky a chtěl změnit adresu a telefonní číslo. Normální věc. Tak normální, že by ji člověk čekal vyřízenou dřív, než mu ve Vatikánu vychladne espresso. Jenže banka usoudila, že správné odpovědi nestačí. To je mimochodem krásná definice dneška. Pravda nestačí, pokud není potvrzena formulářem, razítkem, osobní návštěvou a možná ještě krevní skupinou ověřenou notářem.
A právě v tu chvíli vznikla historka, kterou by si žádný satirik nevymyslel lépe: „Pomohlo by, kdybych řekl, že jsem papež?‘ Lev XIV. měl problém se zákaznickou linkou, žena mu zavěsila.“
Musím říct, že tu operátorku vlastně trochu chápu. V době, kdy vám volá falešný bankéř, falešný policista, falešný vnuk a falešný americký lékař z Jemenu, který se do vás zamiloval podle profilové fotky z roku 2016, zní věta „Dobrý den, tady papež“ opravdu podezřele. Člověk čeká, že za chvíli přijde žádost o převod pěti tisíc dolarů na letenku do Říma a příslib, že po přistání obdržíte požehnání, investiční zlato a poloviční odpustek na hypotéku.
Vnitřní předpisy, nová světová velmoc
Na celé historce je nejvtipnější, že papež neprohrál s ateismem, protestantismem, modernismem, tradicionalismem ani s internetovými diskutéry, kteří pod každým článkem o církvi okamžitě vytáhnou inkvizici, křížové výpravy a babiččinu špatnou zkušenost s farářem z roku 1973. Papež prohrál s vnitřními předpisy banky. A to je protivník, před nímž se třese i poslední zbytek lidské důstojnosti.
Dřív se řešilo, jestli má papež klíče od nebeského království. Dnes se ukázalo, že klíče od vlastního bankovního profilu jsou podstatně náročnější svátost. Nestačí víra, nestačí identita, nestačí bezpečnostní otázky. Je třeba přijít osobně na pobočku. Nejlépe v Americe. Z Vatikánu. V bílém. S občankou. A možná s doprovodem dvou svědků, jedním kardinálem a potvrzením, že nejste robot.
Představuji si, jak papež klidně vysvětluje: „Paní, opravdu nemohu přijít osobně.“ A na druhé straně linky ticho člověka, který má v ruce moc větší než celá kurie: „To mě mrzí, pane, ale pravidla jsou pravidla.“ Tohle je věta, která by měla viset nad branou každé instituce. Ne „Vítejte“, ne „Jsme tu pro vás“, ale pravdivější nápis: „Pravidla jsou pravidla a člověk je jen drobný technický problém.“
Když ani nebe nepomůže s ověřením identity
Je v tom přitom cosi nádherně evangelijního. Papež není jen muž v bílém, který mává z balkonu a vypadá, jako by měl přímou linku do nebe. Je to také člověk, který musí někam zavolat, něco vysvětlit, prokázat svou totožnost a pak zjistit, že v systému neexistuje kolonka „papež“. Což je možná škoda. Mohla by být hned vedle kolonek „student“, „senior“, „OSVČ“ a „klient, kterému jsme právě zničili dopoledne“.
A právě tady se skrývá ta největší pointa. Moderní svět je plný řečí o individualitě, lidskosti a osobním přístupu. Jenže jakmile zavoláte na zákaznickou linku, stáváte se hlasem bez tváře, případem bez příběhu a číslem požadavku, které bude vyřízeno v pořadí, v jakém bylo přijato, což je věta, která už sama o sobě připomíná očistec s hudebním doprovodem.
Lev XIV. nám tímhle nechtěně připomněl jednu velkou pravdu: před Bohem možná nejsme anonymní, ale před zákaznickou linkou ano. Tam jsme si všichni rovni. Jáhen, ministr, bezdomovec, milionář i papež. Všichni čekáme, až nám někdo zvedne telefon. Všichni mačkáme jedničku pro češtinu, dvojku pro angličtinu a trojku pro ztrátu posledních zbytků duševního klidu. A všem se může stát, že nám někdo zavěsí.
Takže až příště uslyšíte automatickou hlášku „Váš hovor je pro nás důležitý“, vzpomeňte si na papeže. Evidentně byl důležitý také. Jen ne dost na to, aby prošel přes zákaznickou linku.
