Článek
Pan Jeroným Tejc je zatím poslední z řady ministrů spravedlnosti, s nímž jsem měl pracovně co do činění. Na jejím začátku stál skvělý Pavel Němec a až dosud jsem dobrovolně vynechal pouze Marii Benešovou, jež mě sice původně chtěla „poslat do tepláků“, ale pak paradoxně vyhověla mému nejvýznamnějšímu podnětu k podání stížnosti ministra pro porušení zákona. S panem ministrem Tejcem se znám mnoho let a před jeho jmenováním ministrem jsem ho zažil i v jiných funkcích. Vycházeli jsme spolu dobře a vždy jsem ho považoval za slušného člověka. Na jeho působení ve funkci ministra spravedlnosti jsem se těšil. Idylka skončila, když před součinností se mnou jako zmocněncem poškozených v trestním řízení dal přednost podpoře rozhodnutí „mafie“ zajistit beztrestnost spolupachatelům brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových (viz 1/).
Srovnávaje ho se všemi jeho předchůdci jsem nemohl přehlédnout, že má výraznější sklon než kdokoli z nich k přijímání rázných opatření, někdy ve prospěch odsouzených, ale většinou k utužení trestního řízení. Většinu jeho názorů jsem podporoval. Z počátku se zdálo, že bude nepříjemným partnerem pro státní zástupce, jimž sliboval přísnější dohled nad jejich počínáním a dokonce zřízení Generální inspekce justice (viz 2/). Zmíněný orgán měl mít vůči státním zástupcům podobné pravomoci jako Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS)vůči policistům. Název nebyl nový: do eklepu Poslanecké sněmovny se již kdysi dávno dostala jako poslanecký návrh předloha zákona o Generální inspekci justice (dále jen GIJ), která vznikla pod hlavičkou spolku Šalamoun. V tomto případě se ale zákon zabýval i vyšetřováním nepravostí soudců. Nezdá se, že pan ministr pokračuje v rozvíjení tohoto záměru (naopak toleruje státním zástupcům jednání, směřující k zajištění beztrestnosti zločinu promlčením). Překvapil ale projevem snahy stíhat soudce za nesprávná rozhodnutí, což se až dosud nepřipouštělo, protože i soudce má stejné právo na omyl jako každý jiný a omyly lze napravit cestou opravných prostředků. Byla to tak zásadní změna právnického myšlení, že mi připomněla výstřel z Aurory (viz 3/).
V tomto směru pokračuje dále novelou zákona, která má umožnit bez dosud požadovaného rozhodnutí kárného soudu vymáhání regresních náhrad po vinících škod, vyvolaných nesprávným rozhodováním soudců (viz 4/). Text novely nemám k disposici, takže nevylučuji, že novela směřuje i proti státním zástupcům a pokud by tomu tak nebylo, považoval bych to za hrubou chybu: soudy přece „vaří“ z podkladů, které připravují státní zástupci. I když pod vadným rozsudkem je podepsaný soudce, v zájmu spravedlivosti někdo kompetentní musí posoudit, co soudce vedlo k nesprávnému rozhodnutí a případně postihnout i státního zástupce, který ke škodě přispěl. Názor, že místo kárného soudu stačí na posouzení podílu na vině regresní komise ministerstva spravedlnosti, mi připadá natolik vzdálený dosavadním právním názorům o odškodňování a funkci kárného řízení, že na mne opět působí jako „výstřel z Aurory“.
Kromě toho ale ve mně vyvolal pan ministr znepokojení zveřejněnými zprávami povahy „výstřelu z Aurory“ o záměru zrušit 27 okresních soudů a částečně je nahradit pobočkami (viz 5/). Se záměrem údajně souhlasí předsedové krajských i vrchních soudů. Při celkovém počtu 89 soudů se chystá zásah do struktury prvostupňových soudů, jaký svým rozsahem nemá obdoby. Nepochybuji o jeho obecné potřebnosti. Ostatně se o tom mluví již několik let. Ale již se ozvaly první námitky: především tento projekt nebyl součástí vládního prohlášení. Dále se asi k němu nevyjádřily orgány územní správy, v jejichž obvodech žijí občané, kterých se uskutečnění záměru dotkne.
Za nejzávažnější problém považuji skutečnost, že soudy v trestním řízení navazují na činnost policie a státních zástupců, jejichž územní organizace na sebe navazují a v podstatě jsou v souladu s organizační strukturou územní správy. Patrně nezbyde než v návaznosti na změnách v území struktuře okresních soudů provést odpovídající úpravy ve státním zastupitelství. O změnách v soudnictví i státním zastupitelství musí rozhodnout Poslanecká sněmovna zákonem. Provedení zamýšlených změn bude nesmírně pracné a rozkolísá obě soustavy. Dočasně může na úrovni okresních soudů vzniknout chaos.
Překvapuje mě, že pan prezident Petr Pavel se nedožaduje široké diskuse k výše uvedeným záměrům. Oba budou mít ve svých důsledcích větší význam pro občany a větší vliv na chod státu než změna způsobu financování veřejnoprávních médií, která po vyčerpání uměle vyvolávaného neklidu přestane občany zajímat.
I když uskutečnění změn, prosazovaných panem ministrem Jeronýmem Tejcem, považuji za prospěšné, nemohu opomenout varování, že i účelné projekty mohou nakonec zapadnout. Odstrašujícím příkladem budiž návrh nového zákona o státním zastupitelství, jenž měl nahradit dosud platný zákon z r.1993. O jeho potřebnosti se intenzivně mluvilo při nástupu Nečasovy vlády. ODS, tehdy v tomto směru představovaná ministrem Jiřím Pospíšilem (dnes TOP 09), se v opozici zmohla jen na jalové řeči, ale návrh zákona přinesl až nový nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, podporovaný Lenkou Bradáčovou a legislativci Nejvyššího státního zastupitelství. Okamžitě se rozzuřila bitva proti jeho přijetí a nakonec předlohu z Poslanecké sněmovny v tichosti stáhl ministr Pavel Blažek, který pochopil, že návrh je neprůchodný. Zákon se dotkl zájmů mnoha lidí. A na potřebu přijetí nového zákona se pro jistotu zapomnělo. Stejně tak dopady obou výše zmíněných záměrů budou nepříjemné mnoha lidem. Neodpustím si ale poznámku, že tehdy se vedla skutečně důkladná diskuse. Sice na potlačení odporu nestačila, ale jako vzor k následování by měla sloužit.
ODKAZY:
1/můj blog 16.6.2026: Vyrozumění z pověření ministra
2/ můj blog 5.3.2026 : Kyj na státní zástupce?
3/můj blog 11.7.2026 : Tejcův výstřel z Aurory
4/SeznamZprávy 20.11.2026: Ministr Tejc chce vymáhat náhradu
škody po soudcích i bez kárného řízení
5/Novinky 19.11.2026 :Zrušíme 27 okresních soudů oznámil Tejc

