Článek
Obraz jedince v očích veřejnosti mohou někdy ovlivnit zvláštní náhody. Stalo se to panu ministrovi Jeronýmu Tejcovi. Dne 1. října 2026 vyšel na České justici skvělý článek Evy Pasekové „Tejc bude dál kritizovat…“(viz1/), v němž autorka převyprávěla ministrovu představu o způsobu, jakým hodlá používat proti chybujícím soudcům pravomoc kárného žalobce. Ukazuje tvář nesmiřitelného vymahače odpovědnosti soudců za odvedenou práci. Ministr nesmí kárnou žalobou napadnout nesprávný rozsudek, ale i tak je to tvář vskutku sympatická.
Téhož 1.října 2026 se ale na mém blogu a pak i leckde jinde objevil můj článek „Ministr si demagogicky umývá ruce“ (viz2/). Jeho vyznění je přesně opačné. Nezabývá se ministrovým vztahem k soudcům, ale ke státním zástupcům a připomíná jeho někdejší, dnes zřejmě zapomenutý záměr podrobit je přísnému dohledu a zřídit Generální inspekci justice (viz3/). Vytýká mu otevřenou podporu státních zástupců, kteří se rozhodli dovést trestní řízení proti pachatelům brutálního vydírání zlínských podnikatelů Lebánkových k beztrestnosti promlčením. Z článku vystupuje vysoce nesympatická tvář popírače ministrových zákonných povinností.
Dne 1. října 2026 tak náhodně vznikla situace, z které pan ministr Jeroným Tejc vychází jako muž dvou tváří podobně jako bůh Ianus.
V současnosti mě zajímá především jeho postoj ke státním zástupcům, zabývajícím se ochranou „jesenických“ zločinců, kteří se dopustili brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových. Trestní oznámení nese datum 8.prosince 2020. Případ byl bezvýsledně odložen usnesením státního zástupce Martina Susky z 24. října 2024, od té doby se nic neděje a blíží se datum promlčení trestnosti. Protože opět uplynul další čas umrtvení vyšetřování, nezbývá než poukázat na mravní aspekty případu, protože formálně právní stránka věci zajímá jen málokoho a málokdo jí rozumí, i když „věrchuška“ se tváří, že rozumí všemu.
Poškozené, vlákané do penzionu U Kohouta pod záminkou, že se tam sejdou s ruským investorem, který má zájem o koupi jejich luxusního Lesního hotelu ve Zlíně, napadli čtyři „zakuklenci“, kteří je zbili, svázali, zaslepili a pohodili na postele. V určenou chvíli je předvedli se svázanýma nohama každého zvlášť před notáře a advokáta. Jednání „zakuklenců“ má jistě povahu trestného činu, ale kromě toho z morálního hlediska je zavrženíhodné. Pachatelé nemají v žádném případě na beztrestnost. Středočeské kriminální službě a GIBS se ale zatím nepodařilo zjistit jejich totožnost.
Jejich postavení má zvláštnost: zadavatel vydírání vyslovil podezření, že se jedná o naverbované policisty. Pokud by to byla pravda, jejich odhalení by pro ně mělo zvlášť nepříjemné důsledky. Vedle běžného trestu by je čekala ztráta kariéry a nároku na výsluhu.
Způsob vedení vyšetřování GIBS a navazující stížnostní řízení u státního zastupitelství, jakož i nečinnost GIBS po odložení případu opravňují k podezření, že deep state (nevím, kdo konkrétně to je) rozhodl, že uniknou potrestání, a to tak, že řízení se bude protahovat až do promlčení. Mravně zavrženíhodné je takové rozhodnutí samo o sobě.
Mravní zavrženíhodnost jednání „zakuklenců“ se přenáší na všechny, kdo používali jejich službu a pomáhají jim k beztrestnosti. Samozřejmě se to týká zadavatele vydírání Romana Šulyoka, který si jejich službu objednal. Ale tím se již nebudeme zabývat, protože odpykal uložený trest a nakonec se rozhodl spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení při objasňování případu. Začal vystoupením při veřejném zasedání Krajského soudu Praha (viz4/), při němž jako svědek po poučení předsedkyní senátu Ivou Říhovou „napráskal“ své pomocníky – bohužel s výjimkou „zakuklenců“, jejichž totožnost neznal. Vyslovil pouze podezření, že se jednalo o policisty, které naverboval jeho „přítel Franta“, policejní důstojník.
Zmíněný policista je první osoba, na kterou se přenáší mravní zavrženíhodnost jednání „zakuklenců“. O chvíli později upřesnil jeho totožnost vyšetřovatel GIBS Ondřej Kačer jako Františka Heřmana, držitele vysokoškolského právnického diplomu. Ale odtud se okruh podílníků na mravní zavrženíhodnosti rozšiřuje dále, především na vyšetřovatele, který se jeho osobou vůbec nechtěl zabývat, neboť „jde o policistu, který dlouho a dobře slouží“. Ač k úplnému ztotožnění došlo v první polovině r.2021, zájem o jeho podání vysvětlení se uplatnil až 7. června 2024. Při výslechu ovšem zadavatele vydírání Romana Šulyoka zapřel jako Petr Krista a vyloučil, že by měl cokoli společného s obstaráním „zakuklenců“.
Chování policisty chápu, byť neschvaluji. Pokud skutečně naverboval „zakuklence“, cítí vůči nim odpovědnost a chce je chránit. Dává ovšem přednost zločincům před poškozenými, což je nemravné. Chrání také sebe, i když na rozdíl od „zakuklenců“ není závažnost jeho jednání tak jasná. Je možná do určité míry obětí ods. Romana Šulyoka. Doplácí na to, že jeho úloha ve hře nebyla řádně objasněna. Kromě toho uznávám presumpci neviny, takže musím připustit možnost, že při podání vysvětlení mluvil pravdu (nevěřím). Ale právě proto a s ohledem na zásadní rozdíl mezi jeho výpovědí a tvrzením Romana Šulyoka mělo dojít k řádnému přezkoumání pravdivosti jeho sdělení. Je-li nevinný, mohl by se za nařčení Romanu Šulyokovi řádně „odměnit“ (pozn.: proč to už dávno neudělal?). Nemohu si pomoci: stále má možnost hledat cestu k dohodě o vině a trestu, nejlépe i se „zakuklenci“. Je to velmi stará kauza a soud by k stáří přihlížel.
Další osobou, na kterou se přenáší mravní zavrženíhodnost zločinu „zakuklenců“, je vyšetřovatel Ondřej Káčer. Kdyby hned na začátku vyšetřování „klekl“ na podezř. Františka Heřmana, a kdyby se mu podařilo přimět ho k vydání totožnosti „zakuklenců“, mohl dosáhnout skokového posunu v dokazování. K odsunutí jeho výslechu až do r.2024 nevidím důvod. Vím, že pplk.Liolias se neúspěšně pokusil totožnost „zakuklenců“ odhalit bez pomoci policisty, ale pokus o jeho vytěžení měl předcházet. Průtahy, vyvolané vyšetřovatelem Ondřejem Káčerem, nelze napravit.
Třetím podílníkem mravní zavrženíhodnosti zločinu „zakuklenců“ je dozorový státní zástupce Martin Suska, který uskutečnil řadu drobných úkonů, jimiž mi bránil v sledování postupu GIBS, ale zejména zamítnutím mé stížnosti proti odložení případu ze dne 24. října 2024 znemožnil prověření pravdivosti výpovědi Františka Heřmana při podání vysvětlení. Poškodil tak jak poškozené, tak policistu.
Po této trojici nastupuje celá skupina státních zástupců, kteří vyvinuli mravně zavrženíhodné úsilí o zachování platnosti usnesení státního zástupce Martina Susky z 24. října 2024. Jejich snaha o zajištění beztrestnosti pachatelům vydírání je neomluvitelná a jde přímo proti smyslu poslání státního zastupitelství. Jejich formalistickoprávní „kouzlení“ s možnostmi sabotování trestního řízení proti pachatelům vydírání jsem veřejnosti přiblížil v článku z 19.září 2026 ( viz5/) Péče o beztrestnost zločinců skutečně není posláním státního zastupitelství. Nikdy dříve jsem se s takovým darebáctvím nesetkal.
Pan ministr spravedlnosti ovšem odpovědnost státních zástupců se stejným důrazem jako u soudců vymáhat nebude (viz6/). Namočil se s nimi společně do stejného bahna.
Zavrženíhodná je i úloha ve vydírání, kterou sehráli tři vysokoškolsky vzdělaní právníci: dva advokáti a notář. Věděli dobře, že Lebánkové byli před jejich předvedením před notáře vystaveni násilí, vyhrožování a omezování osobní svobody, a přesto je nechali podepsat listiny jim neznámého obsahu, jejichž podpisem jim vznikla škoda 100 mil. Kč. Usvědčují je poškození shodně s Romanem Šulyokem, navíc nezávisle na něm. GIBS a státní zastupitelství s právníky zacházejí, jako by ve věci jednali lege artis, což zřejmě není pravda.
Spolu s policistou jsou mezi podezřelými čtyři vysokoškolsky vzdělaní právníci. Soudím, že jejich vzdělanost je přitěžující okolností.
Na okraj dodávám, že jsem se setkal s názorem, že jde o zastaralý případ, že stačí, že byli odsouzeni Roman Šulyok a Lukáš Loučka a je na místě dále se nezabývat proviněním nepotrestaných zločinců. Soudím, že není správné zužitkovat neumětelství a zneužití stavovské solidarity orgánů činných v trestním řízení ve prospěch zločinců. Ti, kdo vedou řízení k takovému výsledku, se dopouštějí mravně zavrženíhodného jednání stejně jako pachatelé a pan ministr spravedlnosti by je měl volat k odpovědnosti. Jeho kárná pravomoc je vůči státním zástupcům stejně účinná jako proti soudcům a navíc nehrozí riziko, že by zasáhl do nezávislosti justice, čímž ho strašili nekompetentní úředníci Úřadu vlády. Howgh.
ODKAZY:
1/Česká justice 1.10.2026: Eva Paseková, Tejc bude soudce dál kritizovat…
2/můj blog 1.10.2026, Ministr si demagogicky umývá ruce
3/můj blog 5.3.2026: Kyj na státní zástupce ?
4/můj blog 14.6.2026: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2020
5/můj blog 19.9.2026: Ministr se nevzepřel deep state
6/můj blog 16.6.2026: Vyrozumění z pověření ministra
