Článek
Blažkovo rozhodnutí přijmout pro stát miliardový dar od dárce s kriminální minulostí vyvolalo obrovské vzrušení. Je to pochopitelné. Miloš Zeman patrně není daleko od pravdy, když Pavla Blažka uznává za nejinteligentnějšího člena Fialovy vlády. O to je ovšem jeho rozhodnutí podivnější, protože je spíše hodné tupého prosťáčka. V jeho prospěch hovoří pouze rychlá demise, odpovídající normám evropské politické kultury.
K věci se vyjadřuje úplně kdekdo a opozice se chystá využít Blažkova poklesku k přinucení vlády k demisi s tím, že by směla dovládnout do voleb jako vláda v demisi.
Divnější než hromadné štěbetání vrabců na střeše a s nimi soutěžících politiků a komentátorů je ale mlčení prezidenta republiky. Petr Pavel se zřejmě moudře řídí zásadou „si tacuisses, philosophus mansisses“, ke které náš skvělý češtinář na gymnáziu dodával „ale kdybys promluvil, byl bys za blbce“. Jeho postoj je zvláštní, protože jinak se ochotně vyjadřuje kde k čemu, někdy i k věcem, pro jejichž řešení není příslušný.
Bude ovšem muset sdělit národu, co si o věci myslí, jakmile mu předseda vlády předloží návrh na odvolání ministra Pavla Blažka na základě jeho demise. Je to jeho ústavní povinností. Dokonce si myslím, že by jeho vystoupení před mimořádnou schůzí Poslanecké sněmovny mohlo přispět k ochlazení přehřátých hlav.
Nebudu překvapen, pokud pan prezident sehraje úlohu pojistky politické stability vlády a demisi odmítne. Je totiž nesporné, že uvádět do vlády nového ministra krátce před volbami je pochybný krok z hlediska efektivity vládnutí. Do pádu vlády po volbách možná nestihne ani zapamatovat si polohu své kanceláře v budově, natož provést v úřadě nějaké změny. Na druhé straně výměna ministra vždy rozkolísá úřad. Pavel Blažek určitě nedostane do voleb další příležitost spáchat nový nesmysl, takže po ochladnutí opozičních hlav možná politici dospějí ke shodě, že je možné strpět jeho dočasné setrvání v končící vládě.
Pokud opozice prosadí svou vynucením demise vlády, úloha prezidenta republiky jako pojistky politické stability bude ještě důležitější. Nepochybuji, že neudělá žádný krok, který by umožnil ustavení vlády se sklonem k zaujímání (skrytých nebo otevřených) protiukrajinských postojů.
Touto úvahou neodvolávám názor, že Pavel Blažek se přijetím daru dopustil nepřístojnosti. Ani neopouštím kritický postoj k jeho neochotě jednat se mnou jako s představitelem občanské iniciativy o problémech jeho resortu, o nichž možná ani netuší, jsa omezen v přijímání informací jejich filtrováním nekompetentními úředníky. Ale je věcí střízlivé úvahy, zda jsou jeho hříchy skutečně tak zlé, že už v úřadě nesmí setrvat ani pár týdnů do voleb.
