Článek
Bývalý ministr Pavel Blažek se včera přihlásil o vystoupení ve Sněmovně, ale nakonec svůj záměr zrušil. Vysvětlení jsem možná našel v dnešním vydání Neviditelného psa. Zhruba dvacet let čtu tento internetový deník, v němž kdysi vycházela většina mých článků. Idylka skončila v době prezidentské volební kampaně, v které jsem podporoval Andreje Babiše. Ondřej Neff mi tehdy uzavřel přístup na jeho stránky. Připadám si jako vyhnanec z ráje, ale přesto čtu dále. A dnes jsem tam objevil Blažkův článek „Fakta o bitcoinové aféře“, který působí dojmem přípravy na vystoupení ve Sněmovně.
Obsah dokumentu je nicotný. Pavel Blažek to patrně pochopil a od jeho použití upustil. Pomíjí a nijak v něm nevysvětluje zásadní prvek svého jednání, jímž je ignorování skutečnosti, že došlo k prolomení odsuzujícího rozsudku nad Tomášem Jiřikovským. Bývalý ministr si stěžuje, že „žádný státní orgán dosud nesdělil Ministerstvu spravedlnosti jakékoli pochybnosti o původu darovaných bitcoinů“. ale byla především jeho povinnost pochybovat, neboť věděl, že soudní rozsudek zpochybnil právo Tomáše Jiřikovského na nakládání s bitcoiny, pokud je nabyl před právní mocí vyhlášeného rozsudku.
Pavel Blažek místo vysvětlení zásadní skutečnosti uvádí řadu informací a námitek, zčásti znepokojivých, ale neodhaluje, že sám netečností k prolomení pravomocného rozsudku přispěl k liknavostí státních orgánů, které propásly příležitost bitcoiny zablokovat až do výsledku přezkoumání oprávnění Tomáše Jiříkovského s nimi nakládat. Dnes úřadům zbývají jen oči pro pláč, protože jejich majitel opustil území České republiky i se svým pokladem.
Vystoupením s uvedeným obsahem by Pavel Blažek nezastřel základní prvky svého „úletu“, takže jeho mlčení není třeba litovat. Pouze by podal další důkaz, že jde o jeho soukromé provinění, nikoli o politickou záležitost širokého dosahu.
Za rámusem bitcoinové aféry uniká pozornosti veřejnosti podezření, že stát utrpěl škodu řádově v miliardách, takže je správné, že se do pohybu dala policie. Pavel Blažek ovšem není jediným viníkem. Nicméně se asi nevyhne zkoumání motivace jeho jednání.
V této souvislosti „z jiného soudku“ namítám, že považuji za nadbytečné zesilování hysterie vymýšlením jakýchsi neexistujících záhad kolem podmíněného propuštění Tomáše Jiříkovského z výkonu trestu. Kdo ví, z které věznice podával žádost o podmíněné propuštění, také ví, který okresní soud rozhodoval a v jeho databázi se určitě nachází příslušné usnesení a doprovodný spis. Došlo k posunu v judikatuře. Řízení o podmíněné propuštění neslouží k přehodnocování výroku o vině a trestu, ale k posouzení míry polepšení žadatele a předpokladů, zda bude po propuštění z vězení platným členem společnosti. Bez soudního rozhodnutí by jej Vězeňská služba ze své péče nepropustila. Troufám si to jako laik tvrdit na základě zkušenosti Chamurappi z.s., jehož jsem předsedou, který má za sebou řadu úspěšných zásahů do řízení o podmíněné propuštění.
Doporučuji nebavit se dále o bitcoinové aféře.
