Článek
V pondělí 17.srpna 2026 zasedla opět po dovolenkové přestávce vláda. To je v pořádku. Dobře spravovaný stát má mít vládu, která zasedá pravidelně a řeší potřebné věci. Tato vláda obvykle řeší věci skutečně potřebné a její ministři jsou většinou dělní. Takže její návrat po dovolených a její zájem o problematiku sucha bychom měli přijmout s potěšením.
Je zde ale malá vada na kráse: ač je „za pět minut dvanáct“, vláda si nevšimla, že pokračuje úsilí státní moci o zajištění beztrestnosti pachatelů brutálního vydírání, kteří dostali za zločinné jednání skvěle zaplaceno a beztrestnost mají dostat jako bonus (viz mé články o „kauze Jesenice“). Zviditelněni jsou čtyři darebáci s vysokoškolským právnickým vzděláním, kteří zcela jistě věděli, že jejich činy jsou protiprávní a nevadilo jim, že přispěli ke vzniku škody ve výši 120 mil. Kč. Až na jednoho je svědčují poškození (viz2/) současně se zadavatelem vydírání(viz1/). O jednom z nich poškození nemohli vědět. Trestní oznámení padlo 8. prosince 2020, případ byl odložen (nikoli zastaven!) státním zástupcem Martinem Suskou 24. října 2024 a pod ochrannou péčí vyšších státních zástupců se tiše šine k promlčení v lednu 2027. Někteří lidé asi mají nárok na nedotknutelnost.
Ochranu pachatelů státními zástupci považuji za nemravné jednání. Bohužel se s nimi ztotožnil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, jinak slušný člověk, od kterého bych to nečekal (viz3/) V této situaci by měl zasáhnout předseda vlády, protože jde o nehoráznost, která v polistopadové historii trestního řízení nemá obdoby. Zákon ukládá státním zástupcům, aby stíhali každou trestnou činnost, o které se dovědí, o možnosti chránit VIP zločince před trestem se v něm nepíše. Ale předseda vlády navzdory mému grafomanskému úsilí o věci nic neví, a proto nekoná(viz4/). Nebo ví, ale nedbá. Nevím, co z toho by bylo horší. V každém případě získává prioritu mezi polistopadovými předsedy vlády, o kterou by neměl stát. Zatím těží z výhody, kterou je nevšímavost tupé, hluché, slepé, bezzubé opozice, která zatím nepřišla na to, že by mohla vládě začít oplácet způsob, jakým dnešní vládní strany v opozici reagovaly na bitcoinovou aféru. „Bitcoin“ byl přitom selháním jedince, kdežto v tomto případě dochází k organizovanému zneužití státních orgánů vymáhání práva, takže „opravdová“ opozice by měla křičet hodně hlasitě, neboť předstírá, že jí jde o právní stát. Ale nekřičí a znepokojivé informace nepřijímá.
Ale i s touto výhradou se poměry v naší vlasti jeví jako spíše přívětivé. Naše útrapy blednou na pozadí hrůz, jež se odehrávají na Ukrajině, kde se z vůle agresora navzájem vyvražďují dva slovanské národy. Ruské drony a rakety zabíjejí civilní obyvatelstvo na historickém území Kyjevské Rusi a újmu utrpěl i posvátný klášter Kyjevskopečerská lávra. Agresor je vždy ten, kdo jako první vpadne na území jiného státu a začne zabíjet. Stateční Ukrajinci se tvrdě brání, na což mají právo. Válka na Ukrajině nám ukazuje, co by nás čekalo, kdyby se československá armáda postavila 21.srpna 1968 sovětské agresi. Urážka lidu Československa invazí z 21. srpna 1968 a následnou okupací je nepromlčitelná. Ale žijí mezi námi tací, kteří dnes agresorovi tleskají a možná si 21.srpna budou zpívat „Vrať se nám, Ivane“.
Souběh sympatií k právnicky vzdělaným zločincům a k agresivním vládcům Ruska v jednom čase, na jednom místě a v některých případech stejnými lidmi mě ponouká k ironickému zvolání „Sláva Švejkolandu !“.
ODKAZY:
1/můj blog: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem
2/můj blog:Výtah z výpovědi poškozeného
3/můj blog: Vyrozumění z pověření ministra
4/můj blog: Otevřený dopis předsedovi vlády (z 25.6.2026)
