Článek
Kdo četl seriál mých článků „Zločinci pod záštitou státu 1-6“ (přehledně uspořádaný na mém blogu www.jemelikzdenek.cz), mohl by procítit hrůzu, kterou prožili bratři Lebánkové, vlákaní v lednu 2013 do jesenického penzionu U Kohouta, kde je napadla čtveřice ozbrojených zakuklenců, která se na nich dopustila násilí a omezení osobní svobody a posléze je předvedla před notáře k podpisu listin, jejichž podpisem se připravili o výsledky celoživotní práce. Představa, že na strašném zločinu se možná podíleli dosud neustanovení policisté, je děsivá.
Seznámení s hrůzným prožitkem by mohlo čtenáře přivést k pochopení mého pobouření nad skutečností, že trestu stále uniká osm pachatelů násilí, ač spolupráce zadavatele vydírání s příslušnými orgány jejich dopadení umožnila. Původní vyšetřování uzavřel rozsudek Krajského soudu Praha z r.2016, jímž byl odsouzen zadavatel vydírání Roman Šulyok k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocník Lukáš Loučka si vysloužil podmíněný trest. Tento stav trvá a příslušné orgány vyšetřování zastavily, a dokonce tvrdí, že podezřelí se nedopustili trestného činu. Zrodil se klasický „pomník“, jenž příslušným orgánům slávu nepřinese.
Roman Šulyok ve svědecké výpovědi před soudem v řízení o povolení obnovy procesu popsal průběh vydírání včetně úlohy jednotlivých spolupachatelů, dále podal několik svědectví u příslušné policejní součásti. Samozřejmě podal podrobné informace i mně při rozhovorech ve věznici. Před soudem vypovídal jako „svědek pod přísahou“, což dodává jeho výpovědi váhu. Skutečně je recidivista se špatnou minulostí, ale hlava mu neslouží jen jako ochrana před napršením do krku. Dobře si uvědomuje, že za křivou výpověď se může dostat rychle zpět do vězení, kde strávil přibližně 12 let. Na svobodu se dostal 27.února 2025 podmíněným propuštěním a běží mu zkušební lhůta. Přesto je pro orgány činné v trestním řízení zcela nevěrohodný a odmítají kvůli jeho svědectví ubližovat „nevinným“ zločincům.
Potíž spočívá v tom, že Roman Šulyok vyslovil podezření, že zakuklenci asi byli najatí policisté, navíc s určitostí uvedl, že jejich skupinu mu dodal policejní důstojník „kamarád Franta“. Držím se jeho svědectví před soudem jako věrohodného. Apriorní odmítnutí podezření proti „kamarádovi Frantovi“ nemohu proto přijmout. A zatím nesahám k poznatkům z vyšetřovacího spisu. Přístup do něj jsem získal jako zmocněnec poškozených.
Protože se mi nepodařilo dosáhnout obnovení vyšetřování „mírovou cestou“ jednáním s příslušnými orgány, podal jsem u Městského státního zastupitelství v Praze trestní oznámení na čtyři vykonavatele vyšetřování. Z jeho formulace bylo jasné, že jde o „podnět k prověření podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci“. Označil jsem jednoznačně podezřelé a popsal jsem obsah jejich nezákonného jednání. Z praxe vím, že formulace byla způsobilá k vyvolání prověřování podezřelých.
Jak jsem uvedl v článku „Beztrestnost pro osm zločinců“ (zde), státní zástupci využili či spíše zneužili zákonného práva vyhodnotit podání podle obsahu a jasné trestní oznámení posoudili jako pouhý podnět k vykonání dohledu nad dohledovou státní zástupkyni. Poslali je na Nejvyšší státní zastupitelství. Projevili tím nekompetentnost, neboť dohled již dříve vykonal současný vrchní státní zástupce a na jednání podezřelé nenašel chyby. Opakování dohledu není přípustné. Městské státní zastupitelství v Praze svým postupem fakticky napadlo současnou ředitelku odboru trestního řízení NSZ a nepřímo nejvyšší státní zástupkyni, která jako tehdejší vrchní státní zástupkyně v Praze byla příslušná pro přijímání mých podání a jejich vyřízení svěřovala své podřízené.
Ve zmíněném článku jsem proto vyslovil domněnku, že příchod podání MSZ asi vyvolal na NSZ veselí. Patrně jsem nebyl daleko od pravdy, protože jsem již obdržel odezvu z NSZ, uvedenou sdělením „dohled nad dohledem se konat nebude“. Autor se rovněž držel překroucení trestního oznámení na požadavek na dohled nad dohledovou státní zástupkyní, který nelze vykonat, a skončil poučením, že na další obdobné podání nebude brán zřetel (tím ostatně již před ním uzavřela své vysvětlení i státní zástupkyně VSZ Praha).
Státní zaměstnanci od nejnižšího stupně po nejvyšší se semkli v kruhu kolem zasloužilého „kamaráda Franty“, aby ho nemuseli obtěžovat. Bez něho ani jinak ale nedokázali zjistit totožnost zakuklenců, jimž takto zajistili beztrestnost. A s nimi se vezou tři vysokoškolsky vzdělaní právníci, bez jejichž přičinlivé součinnosti by jesenická akce nesplnila účel.
Je možné, že přístup státních orgánů ke „kamarádovi Frantovi“ určují i obavy, že mezi zakuklenci by skutečně mohl být nějaký policista. Mne ale nezajímá, zda mezi zakuklenci byl nějaký policista, ale chci násilníky dostat před soud. Jsou-li to skutečně najatí policisté, policii prospěje vyloučení černých ovcí.
Zřejmé selhání orgánů vynucování práva by mělo vadit politickému vedení státu. Ale členům Fialovy vlády, jejichž kompetence se případ dotýká, ohrožení bezpečnosti občanů nevadilo. Pokusil jsem se upozornit předsedu vlády Petra Fialu, ale neuspěl jsem. A nedělám si naději, že s Babišovou vládou tomu bude jinak, zvláště když k jejímu předsedovi mé informace nejspíš vůbec neproniknou.
Nezačnou-li příslušné orgány konat, brzy usednu k počítači, abych veřejnosti odtajnil totožnost „kamaráda Franty“. Snad se pak začne něco dít. Zatím se ještě stále snažím nechat věc proběhnout řádným trestním stíháním, které lze vést diskrétně. Vím ze zkušenosti, že řízení může probíhat nehlučně, bez rámusení novinářů a ostrakizace podezřelých veřejností. Dosud jsem nedozrál k rozhodnutí podrobit se vzkazu „vyšetřování skončilo, zapomeňte“, ač mne osobně se věc netýká.
