Článek
V sedmdesátých a osmdesátých letech dokázali vyprázdnit ulice evropských měst. Kdykoli se v televizi objevila jména Bud Spencer a Terence Hill, miliony diváků usedaly k obrazovkám. Čekaly na další dávku nadsázky, pohotových hlášek a legendárních rvaček zapsaných v historii kinematografie. Za suverénním vystupováním na plátně se však skrývaly osudy, jaké by čekal jen málokdo.
Bud Spencer, drsný rváč s právnickým titulem i olympionik
Diváci ho znali jako filmového hromotluka, jehož pěst dopadala na hlavy padouchů jako kladivo. V občanském průkazu měl ale zapsáno Carlo Pedersoli, vystudoval práva, mluvil několika jazyky a připsal si dvanáct patentovaných vynálezů. Už jeho příchod na svět vzbudil rozruch, v neapolské porodnici prý vážil šest kilo. V mládí patřil k italské plavecké špičce a jako první z celé země pokořil na stovce volným způsobem hranici jedné minuty. Na olympiádách v Helsinkách a Melbourne doplaval až do semifinále, ačkoli přípravu bral na lehkou váhu a mezi závody kouřil. Později otevřeně přiznal, že s poctivým tréninkem mohl bojovat o světové medaile.
O jeho zdravém sebevědomí vypovídá i slavná historka z Kolumbie. Při natáčení komedie o dvou pilotech okoukal v kokpitu tolik věcí, až nabyl dojmu, že stroj zvládne řídit sám. O obědové pauze proto nasedl do malého letadla, vzlétl a v pořádku přistál. Pilotní průkaz získal až dodatečně, a nakonec založil vlastní leteckou společnost Mistral Air.
Terence Hill, vlastním jménem Mario Girotti, byl jeho přesným opakem. Syn italského chemika a německé matky prožil válečné dětství v saském městečku Lommatzsch, kde zažil i bombardování. Vyrůstal jako tichý, uzavřený a hluboce věřící kluk. Filmovat začal už ve dvanácti letech a na westernové role ho prý obsadili hlavně kvůli nápadné podobě s tehdy slavným Frankem Nerem.
Oblíbené pivo i chytrá lež. Jak vznikla slavná jména
Když v roce 1967 vznikal jejich první velký společný western Bůh odpouští… já ne! producenti usoudili, že italská jména na plakátech publikum spíš odradí. Carlo si proto nové jméno složil ze svých dvou lásek, herce Spencera Tracyho a amerického piva Budweiser. Bavila ho představa, že obr jeho postavy ponese tak drobnou a kamarádskou přezdívku. Americký pivovar si přitom značku Budweiser vypůjčil v roce 1876 od Českých Budějovic, odkud se slavný ležák vozil za oceán, a s Budějovickým Budvarem se o ni soudí přes sto let.
Mario zase dostal seznam dvaceti jmen a na rozmyšlenou čtyřiadvacet hodin. Sáhl po Terenci Hillovi, mimo jiné kvůli stejným iniciálám, které měla jeho matka Hildegard. Reklamní oddělení kolem toho hned rozjelo chytrou kampaň. Novinám tvrdilo, že herec přijal příjmení své manželky Lori. V době nastupujícího feminismu z něj tahle historka udělala miláčka žen a pokrokového hrdinu. Byla to ale čistá lež. Lori se za svobodna jmenovala Zwicklbauer a příjmení Hill převzala až po svatbě od manžela.
Zrod legendární dvojice
Celé jejich partnerství přitom odstartovala nehoda. Hlavní roli po boku Buda Spencera měl původně hrát Peter Martell. Jenže den před první klapkou se pohádal s přítelkyní tak, že doma vzteky kopl do zdi a zlomil si nohu. Režisér Giuseppe Colizzi tedy narychlo sháněl náhradu a volba padla právě na modrookého Girottiho. Kuriózní je, že oba muži se o osm let dřív objevili ve velkofilmu Annibale, jejich cesty se tam však jen minuly. Opravdu se poznali až na place ve španělské Almeríi a padli si do oka hned od prvního dne. Girotti tam navíc potkal Lori, americkou trenérku dialogů, a za dva měsíce byla svatba.
Profesionál s dietou a amatér u plného stolu
Ve filmech se ti dva neustále špičkovali, hádali a pošťuchovali, v běžném životě ale mezi nimi vládl dokonalý klid. Spencer o kolegovi s oblibou říkal, že Terence je skutečný herec, zatímco on sám se na place jen tak vyskytoval. Hilla vnímal jako naprostého profesionála a sebe bral jako věčného amatéra. K dokreslení jeho skromnosti patří i fakt, že mu ve většině filmů propůjčoval hlas jiný dabér, a to dokonce v domácí Itálii.
Největší rozdíly mezi nimi ale panovaly u stolu. Spencer miloval dobré jídlo a po natáčení pořádal pro celý štáb obří večeře plné těstovin a vína. Později dokonce vydal knihu s výmluvným názvem Jím, tedy jsem. Hill se podobných hostin účastnil jen zřídka. Aby si udržel štíhlou a mrštnou postavu, večeři raději vynechal a šel brzy spát nebo cvičit.
Památníky po Evropě a věrnost vlastnímu stylu
Obliba obou herců se postupem času propsala i do mapy Evropy. Spencera dnes potkáte v bronzu v ulicích Budapešti i na nábřeží v Livornu, v Berlíně má vlastní muzeum a německý Schwäbisch Gmünd po něm pojmenoval bazén, kde kdysi závodil. Hill zase láká fanoušky do saského Lommatzsche, kde jeho muzeum připomíná klukovská léta.
Svému stylu zůstali oba věrní i v pozdních rolích. Spencer ještě v devadesátých letech rovnal padouchy pěstmi jako detektiv Extralarge, zatímco Hill oblékl kněžskou sutanu a v seriálu Don Matteo sázel čistě na klid a rozum.
Zdroje
www.filmnadvd.cz/blog/bud-spencer-filmy-co-pobavi-celou-rodinu
www.prokonzole.cz/blog/bud-spencer–pesti-jako-beranidla-a-srdce-ze-zlata/
www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-nosi-kila-talentu-navic-a-divaci-je-miluji-slavni-herci-ktere-proslavily-jejich-kypre-role-84026
www.idnes.cz/xman/profily/bud-spencer-terence-hill.A160704_170047_xman-styl_fro
www.csfd.cz/tvurce/2060-terence-hill/zajimavosti/
