Článek
Těžko říct, který rok na státní hranici okolo Modravy můžeme považovat za předěl mezi zničeným hvozdem od kůrovce a novým rodícím se lesem. Možná, že by to mohl být rok 2015, kdy se na holinách nad hraničními kameny tyčily odumřelé stromy s nastupující zelení. Ten rok jsem souvisle zdokumentoval hraniční chodník. Další léta utíkala, zeleně přibývalo, začala růst do výšky a bránila tak ve výhledech, uschlé stromy ubývaly, některé padly na zem a jiné zetlely. Uplynulo 10 let a v roce 2025 vznikly porovnávací snímky u hraničních kamenů, které poslouží k porozumění obnovy horského hraničního lesa.

Javoří potok protínající česko-bavorskou hranici v roce 2015

a o deset let později

U hraničního mezníku v Roklanském lese v roce 2015

a o deset let později

Pod Blatným vrchem v roce 2015

a o deset let později už tu jsou velikáni

Hraniční slať nedaleko Modrého sloupu v roce 2015

po deseti letech není velký rozdíl znát - je to mrazová kotlina, kde jde proces pomaleji
Jak šel čas
Spouštěčem novodobé kůrovcové krize byly větrné kalamity v letech 1983 a 1984. Vítr zasáhl i Modravsko a i když se poškozené porosty nacházely v hraničním pásmu za drátěnými zátarasy, došlo v následujících letech k částečnému zpracování polomů. Na druhé straně hranice v Národním parku Bavorský les bylo zpracování dříví také neúplné, a to vlivem bezzásahovosti území. Kůrovec se začal neomezeně množit, od sousedů se šířil na naše území, protože v Bavorsku prakticky chyběly porosty, kde by se mohl dále vyvíjet. Po zřízení Národního parku Šumava v roce 1991 byla velká část Modravských plání zahrnuta do přísně chráněného režimu a kůrovcové těžby minimální.
První velká gradace lýkožrouta smrkového na Šumavě proběhla v letech 1995 a 1996. Pohraniční smrkový les začal šedivět. Napadené smrkové porosty se intenzivně zpracovávaly až do roku 2001. K těžbě se dokonce nasazovaly i vrtulníky. Postupně sice začal klesat rozsah napadených porostů a zpracovaného dříví, avšak začaly se prohlubovat politické a odborné střety v problematice boje s kůrovcem - zda napadené stromy těžit nebo je nechat na místě. Na nejcennější lokality Modravska se aplikoval sousední bavorský model - přírodu nechat přírodou a ponechat les bez těžby. Hraniční hřeben za Modravou byl v prvních letech nového tisíciletí z velké části šedivý s odumřelými smrky. Zamokřená státní hranice od Poledníku až k severní části Roklanského lesa zůstala od kůrovce ušetřena. Odumřelé porosty podél hraničních kamenů se tyčily od jižní části Roklanského lesa přes Blatný vrch a Špičník, Luzný až k Mokrůvkám. Od Mokrůvek přes Biskupskou slať až k Pramenům Vltavy bylo české území v 90. letech takřka vytěženo, takže na naší straně hranice měsíční krajině dominovaly holiny s nastupující smrčinou, která se tady vysadila.
V noci z 18. na 19. ledna 2007 se Evropou prohnal orkán Kyrill, který ještě více zpustošil šumavské lesy a přinesl další vlnu kůrovce, který se rozmnožil v polámaných stromech. Jeho gradaci v dalších letech urychlilo obrovské množství nezpracovaných polomů - část byla vytěžena, zbytek (převážně v bezzásahovém území) zůstal stát nebo ležet na místě k zetlení. Tam, kde probíhala těžba, se většina ploch zalesnila. Až v roce 2012 se hovořilo o končící kalamitě, která tentokrát zasáhla i hraniční úsek od Poledníku k severní části Roklanského lesa.
Následovala problematická etapa 2015-2019, která se vlivem suchých a teplých let dotkla celé republiky, ale na hraniční hřeben za Modravou neměla zásadní dopad. K roku 2025, kdy vznikly porovnávací snímky po deseti letech, se kůrovcová situace na Šumavě stabilizovala a platí, že kůrovec i nadále zůstává přirozenou součástí horské smrčiny.
Zdroj: https://www.sumava-modravsko.cz/knihy-a-projekty/hranicni-chodnik-a-obnova-lesa.html

