Článek
Jen tu důchodovou reformu jaksi stále není vidět. Mluví se o ní, připravuje se, jedná se o ní, ale jako by se někam schovala. Prostě není. A čas běží velmi rychle. Uteklo dlouhých dvacet let. Již i Husákovy děti zestárly. A právě o Husákovy děti tady nejvíce jde. Právě jejich důchody bude důchodová reforma nejvíce ovlivňovat.
Jeden pokus o zavedení důchodové reformy už tu byl. Takový náznak, záblesk, pokus. Tu odvahu měla Nečasova vláda společně s Kalouskem. Netvrdím, že ta reforma byla dobrá. Ale oceňuji, že alespoň něco udělali. Tehdejší opozice v čele s Bohuslavem Sobotkou a panem Babišem z ANO tvrdili, že jakmile se dostanou do vlády, zruší to! A to také splnili. Zrušili to!
Dobře, beru to. Mají na to právo. Žijeme v demokracii. A pokud tu důchodovou reformu považovali za špatnou, mohli ji zrušit. A třeba představit novou, svoji a lepší. Problém je v tom, že zrušili alespoň nějakou. A pak nenavrhnuli vůbec NIC! Za celých osm let, kdy mělo hnutí ANO ministerstvo financí a bylo ve vládě. Měli právo zrušit reformu, pokud podle nich byla špatná. Ale měli také povinnost představit svoje řešení. Za celých osm let, tak bohužel neučinili.
Uběhlo dalších osm let. Dalších dlouhých osm let, kdy se neudělalo vůbec nic. Nyní jsme v situaci, kdy prezident svolal tzv. kulatý stůl k důchodové reformě. Hnutí ANO odmítá chodit na tyto schůzky. Odmítá také představit svůj návrh. Kličkuje a vymlouvá se. My máme svůj recept, říkají. A mohli bychom ho prosím vidět? Prý ne, je to jejich know-how .
A tak se asi Husákovy děti důchodové reformy nedočkají. Možná jim někdo bude i lhát, že není potřeba. A možná hnutí ANO představí důchodovou reformu, jakou svět neviděl. A nebo taky ne.
