Článek
Odpoledne, které stálo za to
Rodinná setkání mají zvláštní kouzlo. Člověk se na ně těší, připravuje se a v duchu si představuje, jak všechno proběhne hladce a v klidu. Jenže ve chvíli, kdy do domu vtrhnou malí hosté plní energie, změní se plánovaná pohoda na živou směsici smíchu, křiku, drobných nehod a radostného ruchu. A právě t dává těmto chvílím neopakovatelné kouzlo.
Hostina pro všechny chutě
Na příjezd syna, snachy a dětí jsme se poctivě nachystali. V kuchyni se linula vůně svíčkové - tentokrát trochu odlehčené, z krůtího masa. Kdo neměl chuť na omáčku, mohl sáhnou po čevapčiči, které jsme připravili z hovězího a skopového. A nechyběl ani rajčatový salát, aby na stole byla i svěží letní chuť.
Když jsme se všichni sešli u stolu, připomínalo to malou slavnost. Děti se vrtěly, rodiče se snažili, aby z talířů něco opravdu zmizelo, a my jsme s radostí sledovali, jak se všichni pouštějí do jídla.
Pátrání po brčku
Jen jeden drobný zádrhel narušil naše hostitelské sebevědomí - nejmladší člen výpravy zatoužil po brčku. Jak se ukázalo, nebylo snadné ho hned najít. Nastala malá pátrací akce. Šuplíky, kuchyňská linka, dokonce i krabice s věcmi „co se možná někdy budou hodit“. Až nakonec - skoro jako by samo vyskočilo - jedno brčko bylo nalezeno. Radost dítěte byla nefalšovaná a nám se vybavily časy, kdy naše děti podobné vymoženosti vůbec neznaly. Hrneček s víčkem stačil. A brzy přišla obyčejná sklenice.
Ale tak to má být - každá doba má své drobné nezbytnosti, které rodičům připadají nedůležité a dětem naprosto zásadní.
Staré a nové vzpomínky
Po jídle jsme se přesunuli ke stolku s fotografiemi. Vytáhli jsme alba, listovali zažloutlými stránkami a smáli se účesům, které tehdy byly vrcholem módy, a oblečení, které už dnes nikdo nevynese ani na maškarní. Každý snímek otevřel drobnou vzpomínku - dovolenou u moře, společný výlet, narozeniny, kdy dort vypadal spíš jako architektonický pokus.
A protože se doba změnila, pořídili jsme i nové snímky. Tentokrát už žádné vyvolávání a vkládání do alba, ale rychlé cvaknutí do mobilu. Okamžitě jsme je ukázali na displeji, přidali do rodinného chatu. Má to své kouzlo, i když možná trochu jiné než papírové fotografie, které voní časem.
Akademická debata o lahvičkách
Na chvíli se povídání stočilo do ryze praktických témat. Kojenecké lahvičky. Skleněná - tradiční, pevná, prý zdravější. Plastová - lehčí, bezpečnější, když spadne. A pak moderní zázrak s odšroubovatelným dnem, který slibuje, že ušetří rodičům půl život. Diskuze byla živá, každý měl svou zkušenost a chvilkami to připomínalo malou domácí konferenci. Nakonec jsme se s úsměvem shodli, že ať je lahvička jakákoli, nejdůležitější je, aby v ní bylo mléko a dítě bylo spokojené.
Loučení a ticho po bouři
Čas ubíhal rychleji, než bychom si přáli. K večeru se rodina chystala k odjezdu. Pomohli jsme s věcmi, naposledy si popovídali, pak jsme stáli ve vratech a mávali, dokud auto nezmizelo z dohledu.
A pak nastalo zvláštní ticho. Po odjezdu dětí se dům na chvíli zdál nezvykle prázdný. Ale ticho netrvalo dlouho - hned jsme si všimli, že obývák vypadá, jako by tam proběhla malá bitva s hračkami, v kuchyni se nashromáždilo víc nádobí než v závodní kuchyni. Bylo jasné, že nás čeká ještě úklid.
Stálo to za to
Ale i když jsme uklízeli, neměli jsme pocit tíhy. Spíš nás těšilo vědomí, že to, co za sebou děti zanechaly, nejsou stopy nepořádku, ale stopy života. Domov na chvíli ožil, naplnil se smíchem a drobnými starostmi, které k dětství patří.
Když jsme si nakonec sedli s hrnkem kávy, cítili jsme únavu, ale hlavně radost. Protože taková odpoledne jsou možná trochu hlučná a chaotická, ale zároveň nejcennější. Připomínají nám, že rodina je místo, kde se sdílí nejen klidné chvíle, ale i ty plné ruchu a radostného nepořádku. A právě to z nich dělá chvíle, na které se nezapomíná.
