Článek
Syfilis: historie, příznaky a moderní léčba
Syfilis, choroba známá také jako „francouzský neduh“ nebo „velký imitátor“, byla v evropské historii obávanou pohromou. Zanechávala na lidském těle i duši ničivé stopy a často znamenala konec jak společenského, tak osobního života. Nemoc, která se v Evropě masově rozšířila v 15. století, postihla široké spektrum obyvatelstva – od chudých vrstev až po významné osobnosti. O jejím původu a šíření dodnes existují různé teorie. „Nemoc zanechávala nezvratné následky na těle i mysli, což často vedlo k vyloučení z běžného života,“ uvádí portál zajimavaevropa.cz.
Dnes víme, že syfilis je bakteriální infekce přenášená pohlavním stykem, ale ve středověku o jejím přenosu nebylo známo téměř nic.
Původ syfilidy a první zmínky v Evropě
Historické záznamy naznačují, že syfilis se do Evropy dostala kolem let 1494–1495 během vojenského tažení Karla VIII. Francouzská armáda tehdy táhla do Itálie a spolu s ní se rozšířila i tato smrtící nemoc, postihující zejména intimní oblasti těla. Proto se jí tehdy říkalo „francouzský mor“. Tato nemoc šokovala Evropany nejen svou závažností, ale také příznaky, které narušovaly vzhled a společenský status pacientů.
V Čechách se první zmínky o syfilidě objevují na konci 15. století v kronice města Litomyšle. V tehdejší době byla tato nemoc vnímána jako boží trest za promiskuitní chování a morální poklesky. „Choroba syfilis byla vnímána nejen jako zdravotní hrozba, ale také jako morální problém, který společnost považovala za důsledek lidské zkaženosti,“ popisuje portál hiv.gov. Léčebné postupy prakticky neexistovaly, což vedlo k tomu, že se nemoc rychle šířila a zasahovala všechny vrstvy obyvatelstva.
Syfilis a její hrozivé příznaky
Syfilis je způsobena bakterií Treponema pallidum, která napadá lidský organismus ve třech hlavních stadiích. První stadium je charakterizováno tvrdým vředem, který se objevuje na místě infekce, tedy nejčastěji na pohlavních orgánech nebo v ústech. Tento vřed obvykle není bolestivý, což vede k tomu, že ho pacienti často přehlížejí. Nemoc však pokračuje do stadia, které se projevuje vyrážkou po celém těle, horečkou a bolestmi. Toto stádium může trvat týdny až měsíce a může se objevit řada kožních příznaků.
„Třetí stádium syfilidy, pokud není včas léčeno, je nejnebezpečnější. Dochází k poškození nervového systému, srdce a cév, což může vést k závažným psychickým poruchám nebo smrti. V tomto stádiu dochází k nezvratnému poškození organismu, vedoucímu k demenci, paralýze nebo srdečním problémům. Tato nemoc devastuje nejen tělo, ale také psychiku pacienta. V tomto stádiu jsou již následky trvalé a nelze je vyléčit ani zvrátit,“ vysvětluje portál Národní zdravotnický informační portál - nzip.cz.
Kosterní nálezy jako svědectví o hrůzách syfilidy
Archeologické nálezy přinášejí jasné důkazy, jak drasticky choroba syfilis ničila těla svých obětí. „Nálezy kosterních pozůstatků nebožtíků, kteří prodělali syfilidu až do třetího stadia, poskytují jasný obraz. I dnes můžeme najít v muzeích nebo kostnicích lebky, které připomínají dřevo prožrané červotočem, s chybějícími zuby či vpadlými nosními přepážkami a čelistmi. Je to hrozivý pohled a dostatečně svědčí o utrpení, které tato nemoc přinášela,“ uvádí dále portál zajimavaevropa.cz.
Léčba rtutí: nebezpečný experiment
Jedním z prvních pokusů o léčbu syfilidy bylo použití rtuti, která byla aplikována přímo na postižená místa nebo v jejich blízkosti. Léčitelé doufali, že rtuť svou toxicitou nemoc potlačí, ba dokonce vyléčí. Tento přístup však byl nejen neúčinný, ale také velmi nebezpečný, protože rtuť je, jak známo, vysoce toxická a poškozuje nervový systém. „Léčba rtutí sice potlačovala příznaky syfilidy, ale zároveň vedla k otravě organismu, která mohla být smrtelná,“ varuje portál hiv.gov. Ačkoli byla tato metoda používána po celá staletí, dnes víme, že šlo o výrazně slepou uličku.
Osudové důsledky syfilidy: nemoc, která ovlivňovala životy slavných
Mezi oběti syfilidy patří také mnoho známých osobností, přičemž choroba často ve svém závěrečném stádiu ovlivňovala jejich chování a myšlení. Mezi nejznámější z nich patří český vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který v době své vraždy v Chebu již umíral – důsledkem tabes dorsalis nebyl schopen se pohybovat, trpěl silnými bolestmi a jeho podivné, uspěchané jednání, výbuchy hněvu a paranoia v posledních letech života byly důsledkem progresivní paralýzy. Tvrdí se, že Vladimir Iljič Lenin a Klement Gottwald zemřeli na mrtvici vyvolanou předčasným zkornatěním cév způsobeným syfilidou. V případě V.I. Lenina však tuto teorii vyvrací dědičné onemocnění způsobující předčasnou aterosklerózu v jeho rodině. „Podezření na syfilis se objevuje i u mnoha českých a zahraničních umělců, např. Jaroslava Vrchlického, Franze Schuberta, Gaetana Donizettiho, Heinricha Heina, Roberta Schumanna apod. Jedním z eufemismů pro lues byla i „divadelní nemoc“, neboť právě v tomto prostředí se velice často vyskytovala. Progresivní paralýze údajně podlehl i český malíř Josef Mánes,“ uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.
Moderní léčba syfilidy a současná prevence
Aktuálně se syfilis léčí na dermatovenerologických odděleních, kde jsou pacienti léčeni antibiotiky, nejčastěji penicilinem. V případě alergie na penicilin se používá tetracyklin. Při léčbě syfilidy je zásadní udržovat stálou hladinu penicilinu po celou dobu terapie. Délka léčby respektuje generační cyklus bakterie Treponema pallidum, který trvá přibližně 33 hodin. Aby byla zajištěna úplná léčba, musí se tento čas několikanásobně překročit. Preferovány jsou injekční formy penicilinu, protože jsou účinnější než perorální preparáty.
Cílem léčby syfilidy je především zajistit neinfekčnost pacienta.
V časných stadiích nemoci se u léčených pacientů provádějí reaginové testy, které postupně přecházejí do negativních hodnot. Negativní testy a absence klinických příznaků obvykle svědčí o vyléčení. Proti syfilidě neexistuje očkování.
___
Použité zdroje: zajimavaevropa.cz, nzip.cz, hiv.gov. Wikipedia
