Bez proudu, vody a tepla. Kolik dní by česká domácnost skutečně vydržela?

Večer přijdete domů, rozsvítíte, zapnete rychlovarnou konvici a sáhnete po telefonu. Běžný okamžik, kterému většina z nás nevěnuje žádnou pozornost. Jenže co když se tentokrát nerozsvítí nic? Telefon má posledních několik procent baterie, internet nefunguje a z kohoutku přestává téct voda. V bytě se postupně ochlazuje a vy nevíte, jestli bude výpadek trvat deset minut, několik hodin, nebo několik dní.

Právě v takové chvíli se ukáže, jak moc jsme si zvykli na nepřetržité fungování infrastruktury. Elektřinu, vodu, vytápění i mobilní signál považujeme za samozřejmost, přestože každý z těchto systémů závisí na technologiích, dodávkách energie, lidech a navzájem propojených službách. Porucha jedné části může postupně ovlivnit další. A pokud je problém rozsáhlý, běžná domácnost se může ocitnout v situaci, kterou si ještě před několika hodinami nedokázala představit.

Ukrajina představuje jeden z nejtvrdších příkladů toho, co taková závislost na infrastruktuře znamená v praxi. Nejde přitom jen o poškozené elektrárny nebo přerušené vedení. Když se naruší energetická soustava, dopady se přenášejí do vytápění, zásobování vodou, dopravy, zdravotnictví i elektronické komunikace.

Zprávy z Ukrajiny z října 2026 znovu upozorňují na pokračující útoky na energetická zařízení a další části kritické infrastruktury. Opravy takových zařízení jsou náročné nejen technicky a finančně, ale také organizačně. Pokud se situace zhorší v době, kdy lidé potřebují vytápění nejvíce, může se problém s dodávkami energie proměnit v mnohem širší humanitární krizi.

A právě tady se mění pohled na energetický výpadek. Přestává jít pouze o nepříjemnost, při které si nemůžeme uvařit kávu nebo sledovat televizi. Stává se z něj problém, který může zasáhnout základní fungování společnosti.

Většina lidí si při představě blackoutu vybaví tmu. Jenže mnohem závažnější mohou být důsledky, které se projeví až později.

Voda se musí někde získat, upravit, dopravit a podle potřeby také přečerpat. Část těchto procesů potřebuje elektřinu. Pokud se přeruší dodávka energie nebo dojde k poškození příslušné infrastruktury, může být zásobování vodou omezené, i když se v okolí nacházejí plné vodní nádrže.

Podobně je na tom kanalizace. Ani odvod odpadních vod není ve všech situacích nezávislý na elektrickém napájení. Při rozsáhlém výpadku se proto neřeší pouze to, zda máme co pít, ale také hygiena, likvidace odpadu a ochrana zdraví.

Na Ukrajině se tyto problémy odehrávají v podmínkách války, kdy mohou být současně poškozeny různé části infrastruktury a opravy probíhají pod hrozbou dalších útoků. Pro české prostředí nelze automaticky předpokládat stejný scénář. Zkušenost je ale přenositelná: infrastruktura není soubor nezávislých zařízení, nýbrž síť, ve které se problémy mohou vzájemně násobit.

V české domácnosti může být první komplikací už samotné zjištění, že zásoby vody vystačí sotva na běžný den. Člověk, který má doma několik lahví pitné vody, je na tom v počátku jinak než rodina, která musí každou potřebu řešit až ve chvíli, kdy nastane problém.

Důležité je také nezaměňovat dostupnost vody v krajině s dostupností vody v bytě. Plná přehrada sama o sobě nezaručuje, že bude fungovat úpravna, čerpadla a distribuční síť. A naopak prázdnější nádrž automaticky neznamená, že domácnostem přestane téct voda. Rozhodující je celý systém a jeho aktuální stav.

Na podzim a v zimě se přidává další rozměr. Ztráta tepla nemusí být bezprostředně nebezpečná, ale při delším výpadku a nízkých venkovních teplotách se situace může rychle zhoršovat. Záleží na typu budovy, její izolaci, venkovní teplotě i na tom, jak je vytápění technicky řešeno.

Ani domácnost s plynovým kotlem nemusí být při výpadku elektřiny automaticky soběstačná. Moderní kotle zpravidla potřebují elektřinu pro řídicí elektroniku, čerpadla nebo další součásti. Podobně může být na elektřině závislé vytápění, které lidé považují za alternativu k jiným zdrojům.

To neznamená, že se máme vracet k nebezpečným improvizacím nebo si doma vyrábět teplo za každou cenu. Právě naopak. Spalovací zařízení používaná v uzavřených prostorách mohou způsobit otravu oxidem uhelnatým, požár nebo jiné vážné následky. Gril, generátor ani improvizované topidlo nepatří do obytné místnosti.

Smyslem přípravy je vědět předem, jak se zachovat bezpečně. Zjistit, jaké části domácnosti fungují bez elektřiny, mít dostupné teplé oblečení a přikrývky, počítat s možností přesunu k příbuzným a vědět, jaké pokyny vydávají příslušné orgány. U lidí závislých na elektrických zdravotnických pomůckách nebo pravidelném chlazení léků je potřeba promyslet konkrétní postup individuálně.

Mobilní telefon se stal naším hlavním zdrojem informací. Při mimořádné události nám umožňuje přijímat zprávy, spojit se s rodinou a přivolat pomoc. Jenže telefon je pouze jednou částí komunikačního řetězce.

Potřebuje nabitou baterii, dostupnou síť a funkční infrastrukturu operátora. Základnové stanice mohou mít záložní napájení, jeho kapacita je ale omezená a záleží také na rozsahu výpadku a technických podmínkách. Nelze tedy předpokládat, že mobilní síť zůstane všude funkční po libovolně dlouhou dobu.

Při výpadku navíc může dojít k přetížení sítě, protože se velké množství lidí pokouší současně dovolat svým blízkým. Rozumné je proto šetřit baterii, omezit zbytečnou komunikaci a předem si domluvit jednoduchý způsob, jak si rodina předá informace. Pro příjem důležitých zpráv je vhodné znát také alternativní možnosti, například rádio na baterie.

A právě komunikace ukazuje, proč se krizová připravenost nedá vyřešit pouhým nákupem jednoho zařízení. Nabíjecí stanice je užitečná, ale nevyřeší výpadek vody. Zásoba pitné vody nepomůže s vytápěním. A funkční telefon nezaručí, že bude možné přijet na každé místo nebo že všechny služby zůstanou dostupné.

Příprava má smysl tehdy, když jednotlivé části dávají dohromady funkční celek.

O prvních 72 hodinách se v souvislosti s krizovou připraveností mluví často. Je to užitečný orientační rámec, nikoli slib, že třetí den bude všechno fungovat jako předtím. Rozsah události, počasí, dostupnost opravářských týmů i stav infrastruktury mohou znamenat, že některé služby budou obnoveny rychle a jiné až po delší době.

Připravenost domácnosti proto nelze posuzovat jen podle toho, zda má tři dny jídla. Záleží také na vodě, lécích, hygieně, možnosti získat informace, péči o děti a seniory nebo na tom, zda člověk dokáže bezpečně fungovat bez výtahu. Obyvatel desátého patra, člověk se zdravotním omezením a rodina v domě se zahradou mají odlišné potřeby.

Stejně tak není správné předpokládat, že při každém výpadku nastane úplný kolaps. Mnoho poruch se podaří odstranit relativně rychle a krizové složky, energetici i vodohospodáři mají vlastní postupy a záložní řešení. Připravenost nemá nahrazovat jejich práci. Má pomoci překlenout dobu, kdy se pomoc teprve organizuje a infrastruktura se obnovuje.

Praktická otázka proto nezní, zda dokážeme přežít konec světa. Zní, jestli zvládneme několik hodin nebo dní bez služeb, které dnes považujeme za samozřejmé, aniž bychom se vystavili zbytečnému riziku nebo okamžitě potřebovali pomoc ostatních.

Zkušenost Ukrajiny není předpovědí toho, co čeká Českou republiku. Jsou to rozdílné situace, především proto, že na Ukrajině jde o rozsáhlou válku a záměrné útoky na infrastrukturu. Přesto by bylo chybou tuto zkušenost považovat za něco, co se nás vůbec netýká.

Výpadky mohou vznikat z různých příčin. Vedle vojenských útoků existují technické poruchy, extrémní počasí, povodně, požáry, kybernetické incidenty i kombinace několika událostí. Jejich pravděpodobnost a rozsah se liší, ale společný zůstává jeden princip: když přestane fungovat infrastruktura, čas a schopnost improvizovat začnou hrát mnohem větší roli než v běžném životě.

Právě proto má smysl podporovat krizovou připravenost, výcvik první pomoci a praktické dovednosti. V Zdravotnízajištění se dlouhodobě věnujeme pomoci při mimořádných událostech, zdravotnickému zajištění i humanitární pomoci. Z těchto zkušeností vyplývá, že připravenost nezačíná až ve chvíli, kdy zazní sirény. Začíná předem, při plánování, výcviku, kontrole vybavení a ochotě přemýšlet o tom, co by se mohlo pokazit.

Nemusíme čekat na velkou krizi, abychom zjistili, že nám doma chybí baterky, voda nebo jednoduchý plán, jak se spojit s rodinou. A nemusíme žít ve strachu, abychom se připravili rozumně.

Možná je nakonec nejdůležitější otázka úplně obyčejná: kdyby dnes večer přestala fungovat elektřina, voda a část komunikace, věděli bychom, co udělat jako první?

Pokud si odpovíme poctivě, můžeme s přípravou začít ještě dnes. Ne proto, že katastrofa musí přijít, ale proto, že v případě skutečné nouze už nebude čas dohánět všechno, na co jsme dosud nemysleli.

Reuters, 21. října 2026: zpráva o ruských útocích na Ukrajině a dopadech na infrastrukturu.
https://www.reuters.com/world/europe/four-killed-russian-strikes-ukraine-prime-minister-says-2026-10-21/

Evropská rada: závěry z jednání 15.–16. října 2026.
https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/european-council/2026/10/15-16/

Evropská komise: informace o podpoře energetické bezpečnosti Ukrajiny.
https://commission.europa.eu/topics/eu-solidarity-ukraine/eu-assistance-ukraine/energy-security_en