Článek
V našem předchozím článku jsme psali o tom, proč Evropská unie mluví o schopnosti zvládnout první tři dny krize. Nešlo přitom jen o válku nebo blackout. Stejně tak může jít o povodeň, rozsáhlý požár, kybernetický útok, výpadek vody, energií nebo kombinaci několika problémů najednou.
Od zveřejnění článku se ale debata o připravenosti posunula zase o něco dál. Polsko začalo mnohem konkrétněji řešit otázku, která je možná ještě důležitější než samotné zásoby doma: Co uděláme, když už nejde jen o několik dní bez elektřiny, ale o bezprostřední ohrožení života?
Polsko řeší problém, který dlouho odkládalo
Východní část Polska v posledních týdnech opakovaně zažívá letecké poplachy související s útoky na západní Ukrajinu. V některých případech byly ruské útoky jen několik kilometrů od polských hranic. Armáda kvůli nim vysílá do vzduchu letouny a v některých situacích dochází také k omezení provozu letišť nebo hraničních přechodů.
Do toho se na internetu objevila mapa zveřejněná ruským propagandistickým projektem Rybar, která označuje polské přístavy, letiště, elektrárny, datová centra nebo vojenské objekty jako hypotetické cíle možného dronového útoku. Nejde o zveřejněný ruský vojenský plán a není důvod ji vydávat za předpověď budoucího útoku. Je ale součástí širšího informačního prostředí, na které Polsko reaguje vlastními kroky v oblasti obrany a civilní připravenosti.
A právě tady se dostáváme k něčemu, co je pro nás mnohem zajímavější než samotná propagandistická mapa. Polsko začalo znovu řešit civilní obranu velmi prakticky. Ve školách se například řeší, kam během poplachu přesunout stovky dětí. Na jednom z lublinských gymnázií bylo během několika minut potřeba dostat přibližně 900 studentů do podzemního parkoviště, protože škola neměla vlastní kryt ani vhodný sklep. Jinde se využívají sklepy, chodby nebo jiné prostory uvnitř budov.
Najednou se tak z abstraktní otázky civilní ochrany stává velmi konkrétní problém: Kde budete, až zazní siréna?
Kryt není sklep
Možná právě tady máme v České republice tendenci zaměňovat několik různých věcí.
Skutečný ochranný objekt není totéž co sklep, podzemní garáž nebo chodba uprostřed budovy. Polské úřady samy upozorňují, že většina míst evidovaných jako místa dočasného ukrytí není klasickým krytem s masivní konstrukcí, filtrováním vzduchu a dalšími ochrannými prvky. Jde často o prostory, které mohou poskytnout alespoň základní a dočasnou ochranu.
Polsko dnes eviduje více než 83 tisíc takových míst s kapacitou pro téměř 24 milionů lidí. Zároveň samo rozlišuje mezi těmito místy a skutečnými kryty. V březnu letošního roku navíc polský Geoportál spustil veřejnou mapovou službu, která zobrazuje více než 82 tisíc bodů úkrytu.
To je důležitý rozdíl. Nestačí říct lidem, že mají mít „nějaký kryt“. Musí vědět, co dané místo skutečně poskytuje za ochranu, kde je, jak se tam dostanou a co mají dělat, pokud cesta k němu není bezpečná.
Polská nová příručka proto například doporučuje, aby lidé znali nejbližší místo ukrytí, měli domluvený způsob kontaktu s rodinou a připravený evakuační batoh. Pokud je úkryt bezpečně dostupný, mají se do něj přesunout. Pokud by cesta znamenala dlouhý pobyt venku, doporučuje se zůstat v budově a vyhledat místnost bez oken co nejblíže středu stavby.
To už není teorie. To je návod pro konkrétní situaci.
Švédové už dávno pochopili, že připravenost není jen o válce
Ještě zajímavější je švédský přístup.
Švédsko dlouhodobě udržuje rozsáhlý systém civilní ochrany a krytů. V zemi je přibližně 64 tisíc civilních krytů s kapacitou kolem sedmi milionů lidí. V době míru mohou být využívány k jiným účelům, ale v případě potřeby musí být schopny připravit se k použití do 48 hodin.
Ještě důležitější je ale přístup k samotným domácnostem.
Aktualizovaná švédská příručka „If crisis or war comes“ už neříká lidem pouze, aby zvládli několik hodin nebo tři dny. Počítá s tím, že domácnosti by měly být schopné samostatně fungovat alespoň jeden týden. Švédská vláda přitom otevřeně vysvětluje, že čím více lidí dokáže určitou dobu fungovat samo, tím více se mohou státní instituce a záchranné složky soustředit na ty, kteří jsou v nejtěžší situaci.
A švédská příručka jde až překvapivě do praktických detailů. Počítá s vodou, potravinami, léky, hygienou, teplem, světlem, možností získávat informace i s tím, co dělat při výpadku elektřiny. U vody například doporučuje počítat nejméně se třemi litry na osobu a den především na pití a vaření.
To je podle nás zajímavá změna pohledu. Připravenost není jednorázový nákup nouzového batohu. Je to schopnost společnosti fungovat, když se část běžného systému na nějaký čas zastaví.
A kde je v tom Česká republika?
Česká republika přitom rozhodně nezačíná od nuly.
Nový zákon o ochraně obyvatelstva a civilní obraně vytvořil základ pro současný systém ochrany obyvatelstva a počítá také s objekty kolektivní ochrany. Zákon stanovuje plánování kapacit ochranných objektů podle počtu obyvatel a typu hrozeb.
Současně se rozvíjí evidence ochranných objektů a investice do ochrany obyvatelstva. Stát tedy systém buduje.
Otázkou ale zůstává, jak rychle se jednotlivá opatření promítnou do běžného života lidí. Protože zákon, rozpočet a registr jsou jedna věc. Druhá věc je, jestli člověk v Benešově, Plzni, Ostravě nebo malé obci na Vysočině večer po zaznění sirény skutečně ví, kam má jít, co si vzít a jak se zachovat.
Kryty nejsou všechno
Při debatě o civilní obraně bychom ale neměli udělat opačnou chybu a začít všechno stavět pouze na krytech.
Kryt může chránit člověka před konkrétním typem nebezpečí, ale nevyřeší výpadek vody, elektřiny, komunikací nebo zásobování. Stejně tak nepomůže člověku, který potřebuje léky, zdravotní péči nebo asistenci a nemůže se do krytu sám dostat.
Právě proto nám dává smysl evropský přístup, který spojuje ochranu obyvatel s celkovou odolností společnosti. Potřebujeme kryty a místa ukrytí, ale stejně tak potřebujeme funkční zdravotnictví, zásoby, záložní energii, komunikaci, dopravu a lidi, kteří jsou připraveni pomáhat.
A potřebujeme také vědět, co se děje.
Možná nebude první signál vypadat jako válka
Tohle je podle nás důležitá věc, o které se v souvislosti s připraveností mluví málo. My o ni mluvíme v předchozím článku. Blackout může přijít kdykoli. Jsme připraveni na prvních 72 hodin?
Pokud by někdy došlo k rozsáhlému bezpečnostnímu konfliktu, nemusí začít tak, že se ráno probudíme a v televizi uslyšíme, že začala válka. Prvním problémem může být výpadek elektřiny, nefunkční komunikace, kybernetický útok, požár důležitého objektu nebo narušení dopravy. Lidé mohou první hodiny pouze pozorovat jednotlivé události a teprve postupně zjišťovat, co spolu souvisí.
Právě proto je důležitá schopnost zachovat klid, ověřovat informace a nenechat se strhnout první zprávou, která se objeví na sociálních sítích. Švédská příručka ostatně vedle fyzické připravenosti věnuje pozornost také informační odolnosti a upozorňuje na vlivové operace a nutnost ověřovat zdroje.
To je možná stejně důležité jako mít doma baterku.
Co si z Polska a Švédska můžeme vzít
Polsko nám ukazuje, jak rychle se může otázka civilní ochrany změnit z dlouho odkládaného tématu na každodenní praktickou potřebu. Řeší sirény, místa ukrytí, školy, mapy, evakuační batohy i nové kryty. Současně přiznává, že část infrastruktury byla dlouhodobě zanedbaná a že její obnova bude vyžadovat čas.
Švédsko zase ukazuje jiný model. Připravenost není pouze záležitostí státu. Je součástí kultury, ve které se od domácností očekává schopnost zvládnout delší výpadek základních služeb a vzájemně si pomoci. Kryty jsou důležité, ale stejně důležité jsou zásoby, informace, sousedská spolupráce a schopnost lidí fungovat bez běžného komfortu.
A česká cesta se teprve skládá. Máme právní rámec, financování, vznikají evidence ochranných objektů a probíhají investice. Zároveň je před námi práce, aby se připravenost nestala pouze tématem pro úřady a odborné konference, ale skutečnou součástí života obcí, škol, firem, zdravotnictví i domácností.
Zkušenost z terénu musí být slyšet
Právě proto považujeme za důležité, aby se do evropské i české debaty dostávaly také zkušenosti lidí, kteří při mimořádných událostech skutečně pracují v terénu.
Za Zdravotnízajištění se účastníme jednání na evropské úrovni a předáváme tam zkušenosti, které jsme získali při povodních, požárech, dalších mimořádných událostech i při humanitární pomoci na Ukrajině. Zajišťujeme první pomoc na akcích, školíme lidi, připravujeme techniku a materiál a budujeme vlastní zázemí, ze kterého můžeme v případě potřeby vyrazit.
Pro nás proto není civilní ochrana abstraktním pojmem. Víme, že ve chvíli, kdy se něco stane, už není čas začít shánět vybavení, připravovat lidi nebo hledat prostor. To všechno musí existovat předem.
A právě tady se podle nás spojuje polská zkušenost, švédská připravenost a evropská myšlenka 72 hodin. Nejde o to žít ve strachu, že zítra přijde válka. Jde o to, aby nás nepřekvapila žádná situace, při které na několik hodin nebo dní přestanou fungovat věci, na kterých jsme závislí.
Protože tři dny jsou možná začátek.
Skutečná odolnost společnosti ale znamená, že víme, co dělat i potom.
Nevzdáme se !!!
zdravotnízajištění.cz
