Německo pod útokem? Čtyři incidenty začínají skládat děsivý obraz

Mnichov, Braniborsko, Severní Porýní-Vestfálsko a Leipzig. Čtyři incidenty, které mají společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Německo v posledních týdnech čelí sérii útoků a pokusů o sabotáž kritické infrastruktury i objektů spojených s obranou. A zatímco u některých případů pachatelé zůstávají neznámí, v jednom z nejzávažnějších incidentů už německá vláda ukázala přímo na ruské tajné služby.

Ve čtvrtek 3. září přišel další incident.

Krátce před půlnocí byly z automobilu v Mnichově vrženy zápalné prostředky na staveniště před areálem technologické společnosti Rohde & Schwarz. Jeden z nich způsobil požár, který policie rychle zlikvidovala. Druhý nalezený prostředek museli zneškodnit specialisté Bavorského zemského kriminálního úřadu.

Nikdo nebyl zraněn a škody jsou podle dosavadních informací malé.

To ale neznamená, že jde o banální událost.

Bavorské LKA případ převzalo a vyšetřuje ho jako možný útok s politickým pozadím. Podle německých médií se policii podařilo krátce po incidentu zadržet dva podezřelé – osmadvacetiletou ženu a osmatřicetiletého muže, oba s bulharským občanstvím. Jejich skutečné spojení s útokem a motiv zatím vyšetřovatelé objasňují.

Rohde & Schwarz přitom není běžná průmyslová firma.

Společnost působí mimo jiné v oblasti bezpečné komunikace, radarových systémů a technologií pro obranu proti dronům. Právě proto německé úřady incident nevnímají pouze jako obyčejné žhářství.

A Mnichov není izolovaným případem.

O několik týdnů dříve se odehrál incident na letišti Leipzig/Halle.

Na letišti byl nalezen dron vybavený výbušninou a detonátorem v blízkosti ukrajinského nákladního letounu. Vyšetřování následně převzal německý generální spolkový prokurátor, protože případ mohl mít zásadní dopad na bezpečnost Německa a jeho dopravní infrastruktury.

Leipzig/Halle přitom není obyčejné regionální letiště.

Je důležitým nákladním uzlem a zároveň místem, odkud probíhá logistika spojená s podporou Ukrajiny a NATO.

Německá vláda 1. září oznámila, že na základě zpravodajských informací a policejního vyšetřování dospěla k závěru, že za pokusem stojí ruské zpravodajské služby. Berlín v reakci oznámil mimo jiné uzavření ruského konzulátu v Bonnu a další diplomatická opatření.

Moskva to pochopitelně odmítá a označuje německá obvinění za nepodložená.

Tady je proto důležitá jedna věc:

Nemusíme věřit ani Berlínu, ani Moskvě jen proto, že to tvrdí. Ale je významné, že německá vláda už v tomto konkrétním případě veřejně připsala odpovědnost Rusku na základě vlastního vyšetřování a zpravodajských poznatků.

A tím se dostáváme k dalším dvěma událostem.

V blízkosti rozvodny Turnow-Preilack byly nalezeny zařízení, která způsobila zkraty na vysokonapěťovém vedení. Útok vedl mimo jiné k dočasnému odstavení jednoho bloku elektrárny Jänschwalde.

Dodávky elektřiny se podařilo rychle stabilizovat, ale způsob provedení útoku vzbudil pozornost bezpečnostních složek.

Braniborský ministr vnitra Jan Redmann nevyloučil zahraniční původ útoku. Zároveň však upozornil, že mezi možnými scénáři je třeba zvažovat i působení domácích extremistických skupin.

To je důležitý detail.

Německé úřady v tomto případě Rusko neoznačily za pachatele.

A právě proto by bylo zavádějící tvrdit, že útok provedla Moskva.

Je ale stejně zavádějící přehlížet ho v širším kontextu.

A potom přišel další případ.

Jen o den později německá policie vyšetřovala druhý pokus o sabotáž elektrické sítě během 24 hodin – tentokrát u Bergheimu v Severním Porýní-Vestfálsku.

Incident zasáhl rozvodnu a způsobil odstavení několika hnědouhelných elektráren společnosti RWE s celkovým výkonem přibližně 4 200 MW.

Elektrická síť zůstala stabilní.

Ale právě to je možná nejzajímavější.

Úspěšná sabotáž totiž nemusí znamenat blackout.

Může jít o něco jiného: o test reakční doby, schopnosti identifikovat útok, odolnosti infrastruktury nebo připravenosti bezpečnostních složek.

A přesně takové chování je jedním z důvodů, proč se v Evropě stále častěji mluví o hybridní válce.

Když tyto události položíme vedle sebe, objeví se zajímavý obraz:

Leipzig/Halle – vojenská a ukrajinská logistika.

Braniborsko – energetická infrastruktura.

Bergheim – energetická infrastruktura.

Mnichov – firma působící v obranném průmyslu.

Nemusí spolu všechny souviset.

A právě to je potřeba říct nahlas.

Zatím nemáme důkaz, že všechny čtyři útoky provedla stejná skupina nebo že všechny řídilo Rusko.

Ale současně už není možné jednotlivé případy vnímat jako izolované události.

Německo samo začalo používat stále tvrdší jazyk.

Ministr vnitra Alexander Dobrindt v souvislosti s vývojem v posledních týdnech hovořil o tom, že Německo čelí útokům v rámci hybridní války ze zahraničí.

A německá vláda už v případě Leipzig/Halle dospěla k závěru, že za útokem stojí Rusko.

Pokud bychom na chvíli přijali hypotézu, že některé z těchto incidentů skutečně souvisejí s ruskými zpravodajskými strukturami, nemusí být jejich cílem způsobit obrovské škody.

Naopak.

Hybridní operace často fungují právě na principu malých zásahů s velkým politickým efektem.

Zapálit rozvodnu.

Vyřadit část energetické infrastruktury.

Ohrozit logistiku.

Pokusit se poškodit letadlo.

Zasáhnout společnost pracující pro obranný průmysl.

A především vytvořit pocit, že bezpečí, na které jsme byli v Evropě zvyklí, už není samozřejmostí.

To je levnější než klasický útok.

A zároveň mnohem obtížnější jednoznačně potrestat.

Hybridní válka totiž nemusí vypadat jako válka.

Nezačíná nutně tanky překračující hranice.

Může začít dronem nad letištěm.

Poškozeným elektrickým vedením.

Požárem.

Kybernetickým útokem.

Sabotáží železnice.

Nebo pokusem zapálit objekt firmy, která pracuje na obranných technologiích.

A právě nejistota je její součástí.

Kdo to udělal?

Byli to místní extremisté?

Náhodní pachatelé?

Kriminální skupina?

Nebo někdo, kdo pracoval pro cizí zpravodajskou službu?

Dokud není důkaz, nelze ukázat prstem.

Jenže bezpečnostní politika nemůže čekat vždy až na okamžik, kdy bude všechno prokázáno u soudu.

Je lákavé napsat jednoduše:

„Za vším je Rusko.“

Jenže to by v tuto chvíli nebylo přesné.

U Leipzig/Halle už německá vláda Rusko přímo obvinila.

U dnešního Mnichova se vyšetřuje politický motiv, ale ruská stopa veřejně potvrzena není.

U útoků na energetickou infrastrukturu německé úřady zahraniční vliv nevylučují, ale rovněž nemají veřejně potvrzeného pachatele.

Proto je přesnější říct:

Rusko se v evropských bezpečnostních vyšetřováních objevuje stále častěji.

A není to pouze německý problém.

Dánská bezpečnostní služba PET například právě dnes uvedla, že ruské zpravodajské služby se podle jejích zjištění pokoušejí v Dánsku získávat místní občany pro úkoly spojené se sabotáží a špionáží, včetně mapování citlivé infrastruktury a obranných společností. Moskva tato obvinění odmítá.

Evropa tedy nesleduje jednu izolovanou událost.

Sleduje vzorec.

A možná právě tady leží nejdůležitější poselství posledních dnů.

Německo patří mezi nejvýznamnější evropské podporovatele Ukrajiny.

Současně buduje vlastní obranné kapacity, rozšiřuje výrobu a investuje do systémů protivzdušné obrany, dronů a technologií schopných čelit novým typům hrozeb.

To znamená, že se mění i význam německého průmyslu.

Firmy vyrábějící radary, komunikační systémy, elektroniku, drony nebo další obranné technologie už nejsou jen součástí ekonomiky.

Stávají se součástí bezpečnostní infrastruktury Evropy.

A právě proto může být jejich ochrana v dalších letech stejně důležitá jako ochrana elektráren, letišť, železnic nebo datových center.

Možná jsou všechny tyto případy nakonec výsledkem různých pachatelů a různých motivů.

Možná některé spolu vůbec nesouvisejí.

To ukáže až vyšetřování.

Ale jedno je jisté:

Evropa vstoupila do období, kdy se hranice mezi válkou a mírem stává méně zřetelnou.

A dnešní Mnichov je dalším bodem na této mapě.

Zápalné prostředky před firmou obranného průmyslu.

Dva zadržení.

Vyšetřování politického motivu.

Den předtím sabotáž energetiky.

Den předtím další.

A několik týdnů předtím pokus zasáhnout ukrajinskou logistiku na německém letišti.

Ještě nemusíme říkat, že za vším stojí Moskva.

Ale měli bychom být schopni říct něco jiného:

Pokud někdo systematicky testuje naši odolnost, nesmíme čekat, až bude poslední test úspěšný.

Protože hybridní válka může začít velmi nenápadně.

A často právě tak, aby si člověk ještě mohl říct:

„To přece nemůže být útok na nás.“

Na velkou geopolitiku nemáme přímý vliv. Můžeme ale ovlivnit, jak připraveni budeme na její důsledky.

Nečekáme, až bude bezpečnostní situace jednodušší. Připravujeme pomoc na dobu, kdy bude potřeba ještě víc.

Pokud chcete pomoci s tím, co můžeme ovlivnit my, můžete naši práci podpořit prostřednictvím sbírek Zdravotního zajištění na Doniu a darujme.

Protože světlo na konci tunelu se nerozsvítí samo. Je třeba mu jít naproti.