Článek
V září 2026 přijel americký podnikatel Michael Hutchison za dětmi, které se účastnily pobytového programu ukrajinského fondu Stand with Ukraine. Tentokrát ho doprovázel také syn Mike. Podle Ukrajinské obchodní a průmyslové komory se turnusu od 5. do 15. září účastnilo padesát dětí ve věku devět až třináct let z Doněcké, Žytomyrské a Černihivské oblasti.
Pro návštěvníka ze zahraničí může takové setkání trvat jediný den. Za jeho uskutečněním ale stojí mnohem delší příběh. U Hutchisona vede přes obchodní cestu do Kyjeva, rodinu poznamenanou vojenskou službou i rozhodnutí vracet se k pomoci poté, co první naléhavost války přestala být novinkou.
Nejdřív přijel za obchodem
Jeho vztah k Ukrajině nezačal v únoru 2022. Ve vyjádření zveřejněném už v červnu 2024 v listu Urjadovyj kurjer vzpomínal, že do Kyjeva poprvé dorazil v roce 2017 hledat obchodní partnery. Město i jeho obyvatele si oblíbil. Zprávy o invazi tak později dostávaly konkrétní tváře lidí, které znal.
Profesně je spojen s cestovním klubem inCruises a společností inGroup International. Ta ho ve své zprávě z února 2026 označuje za spoluzakladatele a generálního ředitele. Jeho působení v cestovním byznysu vysvětluje první kontakty s Ukrajinou; současný příběh se ale odehrává kolem jiného druhu cesty: od bezprostřední pomoci k dlouhodobé podpoře dětí.
V rozhovoru pro Ukrinform zveřejněném 26. října 2026 popisuje, že firma po začátku plné invaze pomáhala přímo ukrajinským kolegům. Hradila výdaje na cestu, jídlo či zdravotní potřeby a podporovala přesun do bezpečí. Podle jeho vyjádření šlo během prvních dvou týdnů téměř o dva miliony dolarů. Uvádí také ukončení obchodního působení v Rusku a Bělorusku.
Tyto peníze nelze automaticky počítat jako částku věnovanou dětským pobytům. V rozhovoru jde o jinou, počáteční formu pomoci. Právě na ni následně navázala spolupráce s fondem, který se zaměřil na děti zasažené válkou.
Vojenskou rodinu znal dávno před Ukrajinou
Starší vyjádření z roku 2024 nabízí důležitou osobní souvislost. Hutchison v něm říká, že jeho otec strávil třicet let v armádě a dva roky sloužil ve Vietnamu. Matka v době jeho služby vychovávala čtyři syny. Vojenskou dráhu zvolili také Hutchisonovi bratři; on sám chtěl podle svého vyprávění působit jinak a spojovat lidi prostřednictvím podnikání a pomoci.
Další motiv popsal ve vlastním příspěvku na LinkedIn. Připomněl přítele Toma McCarthyho, jehož otec zahynul ve vietnamské válce. Tom a jeho dva bratři vyrůstali s matkou. Hutchison tuto zkušenost výslovně spojuje se svým zájmem o děti, které přišly o rodiče.
Jde o dvě různé rodinné zkušenosti: vojenskou službu vlastního otce a ztrátu otce v rodině jeho přítele. Jejich společným tématem je to, co se válkou děje doma. V Hutchisonově vyprávění nejsou rodiče a děti vedlejšími postavami konfliktu. Právě jejich životy dávají jeho rozhodnutí pomáhat osobní rozměr.
Jak vypadá den, za kterým stojí dar
Ve stejném příspěvku na LinkedIn Hutchison vzpomínal na návštěvu dětského centra v Zakarpatské oblasti. Popisoval zpívání, tanec, tvoření, týmové aktivity a volejbal. Pobyt podle něj spojoval rekreaci s psychologickou podporou. Psát o těchto aktivitách pouze jako o výletu by proto nevystihovalo záměr programu.
Obraz je přitom mnohem civilnější než velká veřejná sbírka nebo předávání šeku. Děti společně něco vyrábějí, hrají si a tráví čas s vrstevníky. Pro návštěvníka je to možnost setkat se s nimi jinak než prostřednictvím statistiky. Pro pořadatele je takový den součástí programu, který musí mít lidi, zázemí i pokračování.
Vedoucí fondu Alla Šapovalovová v materiálu z roku 2024 vysvětlovala, že podnětem byla setkání s dětmi z okupovaných a přífrontových oblastí. Fond proto spojil síly s psychology a rehabilitačními pracovníky. Jeho záměrem bylo vytvořit soustavný program, ne zůstat u jediné akce.
Padesát dětí v jednom turnusu, dlouhodobá práce v pozadí
U zářijového pobytu v roce 2026 komora uvádí individuální i skupinovou práci s psychology, tvůrčí dílny, sport a týmové činnosti. Cílem je podle pořadatelů vytvořit prostředí pro obnovení důvěry, větší emoční rovnováhu a zvládání strachu. Jsou to cíle programu, nikoli tvrzení, že všechny děti po deseti dnech odjíždějí bez následků války.
Komora v září uvedla, že se díky Hutchisonově finanční podpoře programu účastnilo již více než 1 700 ukrajinských dětí. Je to údaj pořadatele k tehdejšímu datu. Nevyjadřuje počet dětí v jednom turnusu a sám o sobě neměří dlouhodobý výsledek jednotlivých pobytů.
Únorová tisková zpráva inGroup přitom citovala místopředsedu ukrajinské komory Valerije Korola s údajem o více než osmi stech podpořených dětech. Starší a novější čísla nelze sčítat ani bez dalšího převádět na přesný přírůstek. Ukazují především to, že o spolupráci existují veřejné zprávy v různých obdobích a že nejde o právě ohlášenou jednorázovou iniciativu.
Ocenění přišlo, návštěvy pokračovaly
Společnost inGroup v únoru 2026 oznámila, že Hutchison získal čestné ocenění Kyjevské obchodní a průmyslové komory. Podle firemního sdělení bylo uděleno za dlouhodobou spolupráci a podporu humanitárních aktivit. Zpráva zároveň připomínala jeho předchozí osobní návštěvy dětského tábora.
Firemní oznámení je zdrojem informací o ocenění, ne nezávislým hodnocením podnikatele. Podstatnější součást příběhu přináší pozdější zpráva samotné ukrajinské komory: v září znovu přijel, tentokrát se synem. Podpora tak měla podobu, kterou mohli účastníci programu zažít osobně.
V říjnovém rozhovoru Hutchison připomíná i svou současnou rodinu: s manželkou mají dohromady šest dětí a on pět vnoučat. Když srovnává ukrajinské a americké děti, nevidí zásadní rozdíl v tom, jaké jsou. Rozdíl podle něj spočívá v bolesti, kterou ukrajinské děti musely prožít.
Nejdůležitější otázka přichází po návštěvě
Hutchison v rozhovoru zdůrazňuje, že chce vědět, jak se konkrétnímu dítěti daří dál. Pomoc pro něj nekončí finančním příspěvkem nebo společným setkáním. Na otázku, zda peněz nelituje, odpovídá, že ho mrzí pouze to, že nemůže pomoci víc.
Právě zájem o pokračování posouvá příběh za hranici návštěvy zahraničního hosta. Peníze umožní uspořádat pobyt, ale otázka po jeho výsledku se týká něčeho jiného: zda se pozornost udrží i poté, co skončí turnus a host odjede.
Hutchisonův příběh není důkazem, že jeden člověk dokáže odstranit následky války. Ukazuje konkrétnější možnost: člověk, který má prostředky, kontakty a čas, se může zapojit do práce místního týmu a zůstat u ní několik let. V tomto případě se obchodní známosti změnily v podporu programu pro děti. A návraty na Ukrajinu v připomínku, že za dalším turnusem stojí zase jiné dětské osudy.

zdravotnízajištění.cz
Zdroje
- Ukrinform: rozhovor s Michaelem Hutchisonem, 26. 10. 2026
- Ukrajinská obchodní a průmyslová komora: zářijová návštěva dětského programu, 14. 9. 2026
- Urjadovyj kurjer: materiál tiskové služby fondu o programu a Hutchisonově příběhu, 6. 6. 2024
- Michael Hutchison: vlastní vzpomínka na návštěvu Zakarpatska a motivaci pomáhat, LinkedIn
- inGroup International: tisková zpráva o ocenění a spolupráci, 10. 2. 2026
Při přípravě článku byla využita umělá inteligence k ověření správnosti zdrojů a faktů.






