Blackout na 10 dní. Co potřebuje čtyřčlenná rodina?

Co byste dělali, kdyby zítra přestala fungovat elektřina, netekla voda a nebylo možné nakupovat? První den by se asi nic zásadního nestalo. Něco máme v lednici, něco ve spíži a pár lahví vody se doma také najde. Jenže co třetí, pátý nebo desátý den? Právě to nás doma zajímalo natolik, že jsme se rozhodli vyzkoušet desetidenní krizový režim.

Jsme čtyřčlenná rodina, dva dospělí a dvě devítileté děti. Nechtěli jsme si pořizovat drahé vybavení ani speciální balíčky pro přežití. Chtěli jsme zjistit, s čím bychom dokázali fungovat, co bychom skutečně potřebovali a kolik by stálo vytvořit podobné zásoby pro jinou rodinu. Experiment jsme absolvovali, ale přesnou spotřebu jednotlivých potravin jsme během něj nevážili ani nezapisovali. Následující nákupní seznam proto vznikl až dodatečně, když jsme se rozhodli naše zkušenosti přepočítat na konkrétní množství a ceny.

Hned na začátku jsme vyřadili věci, které bychom při takto rozsáhlé krizi nepovažovali za nezbytné. Neřešili jsme notebooky, internet ani nabíjení elektroniky kvůli běžné práci. Vycházeli jsme z toho, že pokud by deset dní nefungovala elektřina, voda a obchody, nechodili bychom normálně do zaměstnání. Nešlo nám o zachování pracovního provozu, ale o základní fungování domácnosti. Možnost nouzové komunikace je samozřejmě jiná věc, ale tu jsme do nákladů na jídlo, vodu a vaření nezahrnovali.

Když jsme s pokusem začali, nedávalo nám smysl okamžitě otevírat trvanlivé zásoby. V každé domácnosti se běžně nacházejí potraviny, které je vhodné spotřebovat přednostně. U nás tomu nebylo jinak. První tři dny jsme proto využívali běžné domácí jídlo, včetně potravin z lednice, a teprve od čtvrtého dne jsme přešli na jednoduchý krizový jídelníček.

Právě tento postup nám připadal nejpřirozenější. Kdyby se něco podobného stalo doopravdy, také bychom nejprve řešili, co máme doma a co je potřeba včas spotřebovat. Nezačali bychom automaticky otevírat konzervy jen proto, že jsou součástí nouzových zásob.

Pro čtenáře jsme se ale rozhodli sestavit samostatný nákupní seznam na celých deset dní. Ne každý má doma stejné množství potravin a bylo by zavádějící tvrdit, že zásoby běžné domácnosti vždy vystačí na první tři dny. Chtěli jsme proto ukázat, co je možné cíleně nakoupit, aniž by se člověk musel spoléhat na náhodný obsah lednice.

Nejvíce času jsme zpočátku věnovali jídlu. Při sestavování zásob se snadno dostanete k nejrůznějším konzervám, hotovým pokrmům a trvanlivým výrobkům. Jenže potom přijde jednoduchá otázka: Budou to děti vůbec jíst?

Nakonec jsme se vrátili k jednomu z nejobyčejnějších jídel, které české domácnosti znají. Ke špagetám s kečupem. Možná to někomu připadá jako zvláštní volba pro krizové zásoby, ale nám dávala smysl. Suché těstoviny se snadno skladují, nepotřebují lednici a jejich příprava není složitá. A hlavně nejde o žádnou neznámou potravinu, kterou bychom dětem museli v nepříjemné situaci teprve představovat.

Pro nákupní výpočet jsme zvolili patnáct půlkilových balíčků vaječných špaget. Dohromady tedy 7,5 kilogramu, což při rozdělení na deset dní představuje 750 gramů suchých těstovin denně pro celou rodinu. K tomu osm balení sladkého kečupu Otma, který doma běžně používáme. Při přípravě bychom samozřejmě množství přizpůsobovali tomu, kdo má zrovna hlad a kolik jídla se připravuje. Nejde o povinnost sníst každý den přesně stejné množství.

Původně jsme chtěli ke špagetám také sýr. Jenže bez fungující lednice jsme narazili na otázku, jak ho uchovávat. Podobně jsme uvažovali o salámu ke snídaním. Nakonec jsme obě položky vyřadili, protože jsme nechtěli stavět desetidenní zásoby na potravinách, které vyžadují chlazení.

Místo nich jsme zařadili deset konzerv zeleniny. Kukuřice, hrášek nebo mrkev sice nenahradí chuť sýra, ale umožní jídlo alespoň trochu obměnit. Jeden den špagety pouze s kečupem, jindy s kukuřicí nebo hráškem. Při našem pokusu nám nešlo o pestrost restaurace. Šlo o jednoduchost, dostupnost a o to, abychom měli z čeho připravit známé jídlo.

Další otázkou bylo pečivo. Čerstvé rohlíky nebo chleba jsou příjemné, ale na desetidenní zásobu se na ně spoléhat nedá. Proto jsme zvolili trvanlivé pšeničné placky a křehké pečivo, tedy knäckebrot a krekry. Pro náš modelový nákup jsme počítali s deseti baleními placek a pěti baleními křehkého pečiva.

Záměrně jsme se nesnažili vymýšlet na každý den jinou snídani. V krizové situaci je důležitější mít něco jednoduchého, co se dá sníst bez složité přípravy. Navíc každé jídlo, které nepotřebujeme vařit, šetří plyn i vodu. A právě spotřeba vody se nakonec ukázala jako mnohem zajímavější problém než samotný výběr potravin.

Když jsme začali počítat vodu, uvědomili jsme si, jak málo nad její spotřebou běžně přemýšlíme. Doma otočíme kohoutkem a voda teče. Napustíme hrnec, opláchneme talíř, umyjeme si ruce a většinou vůbec neřešíme, kolik litrů jsme právě spotřebovali.

V krizovém režimu jsme se snažili přistupovat ke každému litru jinak. Pro náš úsporný režim jsme stanovili 1,5 litru vody na pití na osobu a den. Čtyři lidé tak potřebují šest litrů denně, tedy 60 litrů za deset dní. Na vaření jsme počítali s dalšími 2,5 litru denně, což znamená 25 litrů za celé období.

Pak jsme řešili mytí nádobí a základní hygienu. Když máte omezenou zásobu vody, nemá smysl umývat hrnec stejným způsobem jako při běžném provozu. Zbytky jídla lze nejprve odstranit jednorázovou utěrkou, nádobí umýt v malém množství vody a podle potřeby opláchnout. Pro část osobní hygieny jsme počítali také s vlhčenými ubrousky.

Na hygienu a nádobí jsme do našeho velmi úsporného modelu zahrnuli dva litry vody denně pro celou rodinu. Za deset dní tedy 20 litrů. Když jsme sečetli pití, vaření a hygienu, vyšlo nám 105 litrů vody.

Pro cenový výpočet jsme použili dvoulitrové lahve za 6,90 Kč. Tedy 106 litrů vody za 366,- Kč.

Cena samotné vody nás nijak nevyděsila. Mnohem zajímavější bylo představit si její skladování. Padesát tři dvoulitrových lahví není pár zásob ve skříňce. Je to více než sto kilogramů vody, pro které potřebujete najít místo. A pořád jsme ještě neřešili jednu z nejběžnějších domácích činností.

Toaleta se při výpadku vody rychle stane samostatným problémem. Za normálních okolností spláchneme a dál nad tím nepřemýšlíme. Při omezených zásobách ale začnete zvažovat, zda je opravdu nutné splachovat po každém použití.

Velkou změnou pro nás bylo také splachování toalety. Po malé potřebě jsme nesplachovali pokaždé, ale až po několika použitích. Díky tomu jsme se dostali přibližně na čtyři spláchnutí denně, při kterých jsme používali kolem dvou litrů vody. Za deset dní to představovalo zhruba 80 litrů. Část této spotřeby jsme navíc pokryli vodou, kterou bychom za normálních okolností jednoduše vylili do odpadu. Po vaření těstovin nebo mytí nádobí jsme ji zachytávali a následně používali na toaletu. Tímto způsobem jsme denně využili přibližně 1,5 litru vody podruhé, tedy za celý pokus kolem 15 litrů. Byla to jedna z těch drobných změn, na které jsme si postupně zvykli a které nám pomáhaly vystačit s omezenými zásobami.

Na splachování bychom tak potřebovali zajistit ještě 65 litrů další užitkové vody. Celkově tedy náš model pracuje se 105 litry vody na pití, vaření a hygienu a s dalšími 65 litry na splachování. Patnáct litrů vody bychom použili dvakrát.

Právě u toalety nám došlo, jak velký rozdíl může být mezi životem v rodinném domě a v paneláku. Kdo má možnost zachytávat dešťovou vodu, může ji využít jako další zdroj. V bytě taková možnost často chybí. A pokud by nefungovala kanalizace, museli bychom řešit toaletu úplně jiným způsobem.

Na vaření jsme používali plynový vařič MEVA RIO 2 a jednu dvoukilogramovou propanbutanovou lahev. Ještě před začátkem experimentu jsme si podle technických údajů výrobce spočítali, zda nám její obsah vystačí na celých deset dní. Jeden hořák má spotřebu přibližně 75 gramů plynu za hodinu, takže při hodině vaření denně by spotřeba za deset dní činila asi 750 gramů.

Výpočet se nám v praxi potvrdil. Celý desetidenní pokus jsme zvládli s jedinou dvoukilogramovou lahví, kterou jsme nemuseli měnit ani doplňovat. Při jednoduchém vaření nám tedy jedna náplň bez problémů vystačila. Její cenu jsme do nákupního seznamu započítali přibližně 165 korunami. Samotný vařič a lahev jsme už měli doma, takže jsme je pořizovat nemuseli.

Ještě před začátkem pokusu jsme vyrazili do obchodu a nakoupili základní zásoby, se kterými jsme chtěli deset dní fungovat. Snažili jsme se vybírat obyčejné a cenově dostupné potraviny, které běžně známe. Žádné speciální nouzové balíčky ani drahé vybavení. Zajímalo nás, kolik skutečně zaplatíme za jídlo, vodu, hygienické potřeby a plyn pro čtyřčlennou rodinu.

Největší položkou našeho nákupu byl sladký kečup Otma. Za osm balení jsme zaplatili 480 korun. K němu jsme pořídili patnáct půlkilových balení vaječných špaget za 450 korun a deset konzerv zeleniny, především kukuřice, hrášku a mrkve, za dalších 250 korun. Na snídaně a menší jídla během dne jsme nakoupili deset balení trvanlivých pšeničných placek za 279 korun a pět balení knäckebrotu a krekrů za 150 korun.

Samostatnou položkou byla voda. Celkem 53 dvoulitrových lahví nás stálo 366 korun. K tomu jsme přidali šest balení vlhčených ubrousků za 180 korun, dezinfekci, toaletní papír a odpadkové pytle za 220 korun a jednorázové utěrky spolu s prostředky na mytí nádobí za dalších 100 korun. Poslední položkou byla dvoukilogramová propanbutanová náplň za 165 korun, která nám nakonec vystačila na celý experiment.

Za celý nákup jsme zaplatili přibližně 2 640 korun. Když jsme částku rozpočítali na deset dní, vyšlo nám 264 korun denně pro celou rodinu, tedy 66 korun na osobu a den.

Do této částky jsme nezahrnovali vybavení, které už máme doma, například samotný plynový vařič a lahev. Stejně tak jsme zvlášť neoceňovali užitkovou vodu potřebnou na splachování. První tři dny jsme navíc spotřebovávali běžné domácí potraviny, takže uvedená částka nepředstavuje hodnotu úplně všeho, co jsme během experimentu snědli.

Překvapilo nás, že základní zásoby pro podobnou situaci nemusí stát desetitisíce korun. Samotný nákup však ještě neznamená, že je člověk připravený. Během těch deseti dní jsme zjistili, že stejně důležité je umět s tím, co máme doma, hospodařit. A právě to bychom bez vlastního pokusu jen těžko odhadovali.

Na našem experimentu bylo zajímavé, že první tři dny jsme využívali běžné domácí potraviny a teprve od čtvrtého dne jsme přešli na jednoduchý krizový jídelníček. To nás přivedlo ještě k jedné úvaze.

Pokud bychom měli doma připravené trvanlivé zásoby na celých deset dní a zároveň dokázali v prvních dnech bezpečně spotřebovat běžné domácí potraviny, mohli bychom si vytvořit ještě delší rezervu. V našem případě by to teoreticky mohlo znamenat přibližně třináct dní. Samozřejmě by záleželo na skutečném množství potravin a na tom, co by bylo možné při výpadku elektřiny bezpečně uchovat.

Když jsme s pokusem začínali, myslel jsem si, že budeme nejvíce řešit jídlo. Co uvařit, co budou děti chtít jíst a kolik toho nakoupit. Nakonec nás ale mnohem více zaměstnala voda. Kolik jí potřebujeme na umytí nádobí, kolik spotřebujeme při vaření a co budeme dělat s toaletou.

Právě to pro mě bylo největším přínosem celého pokusu. Člověk může mít doma plnou skříň těstovin a konzerv, ale bez vody a možnosti jídlo připravit mu zásoby příliš nepomohou. Stejně tak může mít dostatek pitné vody, ale zapomenout na úplně obyčejné splachování.

Nechtěli jsme si dokazovat, že dokážeme žít bez pohodlí. Chtěli jsme zjistit, co bychom opravdu potřebovali, kdyby běžné služby na několik dní přestaly fungovat. A jestli má smysl připravit se předem.

Po těch deseti dnech mám jasno alespoň v jedné věci. Nejdůležitější není mít doma nejdražší vybavení. Mnohem důležitější je vědět, co máte k dispozici, jak s tím hospodařit a na co jste při běžném fungování domácnosti nikdy nemuseli myslet.

Ve Zdravotnízajištění, z. s. se připravujeme už dnes, abychom vám mohli pomoci, až to bude potřeba. Budujeme výjezdovou základnu pro humanitární pomoc a krizovou připravenost, kde budeme mít techniku a vybavení nachystané k rychlému výjezdu při povodních, výpadcích proudu nebo jiných mimořádných událostech. Pokud vám naše práce dává smysl, pomozte nám základnu vybudovat. Jakmile ve sbírce překročíme 300 000 Kč, spustíme projekt druhého stanoviště na hranici Jihočeského a Plzeňského kraje, abychom mohli rychleji vyjíždět na pomoc za Vámi i v této oblasti.

Děkujeme, že nám pomáháte být připraveni. ��Podpořit výjezdovou základnu můžete na donio

Zdroje a podklady

Vlastní rodinný experiment i výpočet nákladů na základní zásoby.