Článek
Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.
Dotaz
Proč se nevyvinul smysl pro vnímání radioaktivního záření?
Minutová odpověď
- Smysly organismů se vyvíjely pod selekčními tlaky prostředí, ve kterém tyto organismy existují.
- Radioaktivní záření na Zemi organismy ve většině případů bezprostředně neohrožuje na životě a nepředstavuje tak dostatečný selekční tlak na vznik nového smyslu.
- S radioaktivitou se organismy vyrovnávají nikoli tak, že by se jí vyhýbaly, ale tak, že ji přestojí – pomocí opravných mechanismů buněk a DNA.
Odpověď
Odpověď na tuto otázku není obtížná.
Obecně můžeme říct, že se smysly organismů vyvíjely pod tlakem na lepší orientaci v prostředí. Důležitým, a často i hlavním aspektem této orientace je snaha vyhnout se život ohrožujícím podmínkám. Zároveň ale svým nositelům umožňují efektivněji pátrat po potravě či zdrojích obecně, hledat úkryty a podobně.
Radioaktivního záření není v přírodě zas tak moc
Třeba taková zelená řasa proto dokáže i s velmi jednoduchým receptorem záření hledat oblasti, kde je dost světla pro fotosyntézu, ale zároveň ne tolik, aby to poškodilo její buňku a hlavně genetickou informaci.
Z tohoto důvodu se u různých skupin vyvinula čidla nejpodstatnějších podnětů prostředí – tlaku na vlastní tělo, elektromagnetického záření ve viditelné části spektra, látek rozpuštěných ve vzduchu či ve vodě, zvukových vln šířících se prostředím, vzácněji magnetického pole Země či třeba svalového napětí okolních živočichů.
Radioaktivní záření je však oproti uvedeným daleko méně důležitým faktorem. Ano, organismy jsou neustále pod vlivem přírodního záření pozadí pocházejícího z radioaktivních hornin a okolního vesmíru.
Na naší planetě však organismy toto záření většinou bezprostředně neohrožuje na životě. Místa, kde by tomu tak mohlo být (např. vysoké koncentrace plynného radonu, jaderné reaktory), jsou zase natolik vzácná a pomíjivá, že pro organismy nepředstavují dostatečný selekční tlak pro vývoj nového smyslu.
Vyhnout se, nebo vydržet?
Hypotetický „zrak“ na radioaktivní záření by potom narážel oproti standardním receptorům viditelného spektra i na četné praktické problémy – toto záření je daleko méně intenzivní, takže by neumožňovalo srovnatelně kvalitní vjemy, vysoce energetické částice by receptory nejspíše výrazně poškozovaly atd.
S běžnými úrovněmi radioaktivity se proto organismy vyrovnávají nikoli tak, že by se jí vyhýbaly, ale tak, že ji přestojí – pomocí opravných mechanismů buněk a DNA.
Přesto je zajímavé, že se například někteří živočichové vyhýbají delšímu pobytu v místech s vysokou koncentrací radioaktivních látek. Nebo to alespoň naznačují výzkumy, mj. z černobylské uzavřené zóny [1].
Nemůžeme tak úplně vyloučit, že přinejmenším některé zdroje radioaktivního záření či jejich tělesné (fyziologické) efekty organismy vnímají a vyhýbají se jim. Jednalo by se tak o jednoduchou verzi „smyslu“.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Jan
Mgr. Jan Toman, Ph.D., Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Odbornou revizi poskytl Mgr. Lukáš Laibl, Ph.D., Geologický ústav Akademie věd České republiky
Zdroje
[1] https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2007.0005
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422
