Článek
Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram, Threads a zde na Seznam Médium.
Dotaz
Řekla bych, že kolem konceptu „živé vody“ proudí (haha) tolik pozornosti především kvůli rozdílu pití běžné kohoutkové, ve které můžeme najít zbytkové stopy léků, chloru a podobně a vody studánkové, která má dostatek minerálů a dejme tomu asi i různé humic acids, nečistoty, mikroby a tak dále. Zajímalo by mě toto porovnání, i co se týče následných fyziologických/biochemických procesů při absorpci.
Odpověď
Jakákoliv voda může být znečištěna jak chemicky, tak mikrobiologicky.
Kohoutková voda se různě ošetřuje v úpravnách vod, kde se ze surové vody udělá voda pitná. Voda volně v přírodě tímto procesem neprochází a může tedy být kontaminována i různými mikroorganismy.
U drobných přírodních zdrojů vod, jako jsou různé studánky či studny u domů, hraje velkou roli, jestli se v okolí vyskytuje průmysl, farmy, pole atd. U velkých zdrojů pitné vody (odběr nad 10 000 m3/rok) existují ochranná pásma, ve kterých se nic takového vyskytovat nesmí.
Příkladem znečištění mohou být polyfluorované uhlovodíky, kterých bylo nalezeno více ve vodě ze studny v Karlových Varech než v Želivce [1], ze které bere vodu Praha a střední Čechy. Z polí se pak do vody dostávají hlavně pesticidy, o kterých bude zmínka dále.
Voda v malých obcích a ve větších městech
U pitné vody, která nám teče z kohoutků, vodárny kontrolují desítky, ne-li stovky různých parametrů [2], aby byla zdravotně nezávadná (viz vyhláška 252/2004 Sb.). Kvalita vody z kohoutků se liší případ od případu. Obecně platí, že v malých obcích, které si vodu zajišťují samy vlastními vrty, je horší než ve větších městech, a to hlavně kvůli menší četnosti vzorkování a jednodušší technologii úpravy vody [3].
Zbytky léčiv v kohoutkové vodě jsou téměř zanedbatelný problém. Například pro vypití jednoho Ibuprofenu bychom museli vypít až stovky tisíc hektolitrů vody [4]. Větší problém jsou pesticidy a jejich metabolity, kterými jsou podle zprávy SZÚ z roku 2017 kontaminovány až tři čtvrtiny vodovodů. Ale i ty úpravny vod dokážou snížit natolik, že k překročení limitů došlo „jen“ v 5 % případů [5].
Huminové látky (složité vysokomolekulární polycyklické sloučeniny s relativní molekulovou hmotností až desítek tisíců) se vyskytují ve většině povrchových vod, protože vznikají přirozeným rozpadem rostlinného materiálu. Kromě toho, že ovlivňují zápach, chuť a barvu a mají i korozivní vlastnosti, reagují také při chloraci vody za vzniku chlorovaných huminových kyselin, které mohou mít negativní vliv na zdraví spotřebitele [6]. Navíc rády tvoří komplexy s těžkými kovy [7]. Proto se z pitné vody musí odstraňovat [8].
Není pitná voda jako pitná voda
Zkrátka, není pitná voda jako pitná voda. Záleží na typu zdroje, jeho okolí i na tom, jak je o zdroj a vodu z něj pečováno. Naštěstí je kvalita pitné vody přísně kontrolována a i když se v ní nějaké látky pocházející z lidské činnosti nacházejí, není se čeho bát. Jsou tam v minimálních koncentracích a zdraví neškodí.
Za větší diskusí o čistotě a chemické kvalitě vod stojí hlavně moderní analytické metody, které nám umožňují vidět stále nižší a nižší koncentrace. Naopak voda z různých studánek a studní, které nejsou tak moc kontrolovány, může být často znečištěna mnohem více.
Za Zeptej se vědce vypracoval Martin
Martin Baroch, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova
Zdroje
[1] 10.1007/s11356-022-20156-7
[4] 10.2166/wh.2013.056
[6] 10.1023/B:EMAS.0000016798.53163.43
[7] 10.1071/S96008
[8] Chemické listy 104, 1015-1022 (2010)
Anketa
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce se snaží zprostředkovat kontakt mezi vědeckou a nevědeckou veřejností. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.
