Článek
Moře, slunce a pomalejší plynutí času, to asi na dovolené zažil každý. A nejednoho napadlo, že by na takovém místě chtěl zůstat už napořád. Romantická představa, která vždy narazí na tvrdou realitu všedního dne a vtíravých otázek – co by, kdyby, jak a mnoho dalších.
Sny dostaly zabrat
Ani u nás to nebylo jinak. Vysnili jsme si malý domeček s výhledem na moře na jednom z Kanárských ostrovů. Viděli jsme se na terase, jak při západu slunce popíjíme víno a přikusujeme místní lahůdky. Tehdy to bylo spíš jen mladické fantazírování, protože mít sny je něco, co vám nikdo nevezme. Na La Palmu nedošlo. A ještě že tak. Kdyby ano, zasypal by náš vysněný nový domov sopečný popel.
Sny s postupem času dostaly zabrat. Studium, zakládání firmy spolkly úspory a na koupi nemovitosti nebyly prostředky ani ten správný čas. Objevování dálek a krásných míst jsme se nevzdali, jen jsme zvolili ekonomičtější variantu.
Rodina a nové plány
Roky plynuly a naše rodina se rozrostla. Synek byl zvídavé miminko. „Budeme objevovat svět i s ním,“ shodli jsme se, že děťátko je spokojené, když je s rodiči a na místě nezáleží. Koupili jsme větší auto, střešní stan a začali plánovat nová dobrodružství. Vzdušné zámky se nám rozplynuly poměrně záhy. Ze zvídavého miminka se stal uzlíček sužovaný epileptickými záchvaty. To horší nás ale teprve čekalo. Konečná diagnóza otřásla půdou pod našima nohama tak moc, jako bychom se potřebovali s manželem znovu naučit chodit. První kroky v novém světě byly nejisté. Ovšem jedno jsme věděli naprosto přesně: „Prostě mu to tady uděláme co nejhezčí. Hlavně, ať je šťastnej.“
Někdy má s námi osud jiné plány…
Boj s větrnými mlýny
Střídavé pobyty doma a v nemocnici nepřispívaly na náladě nikomu. Nešlo nic, bortilo se vše. Ale byl tu ten malý skřítek, který potřeboval nás, naši pomoc, naši rozhodnost i jistotu. S novým režimem, který však musel dodržovat, kempování a cestování jen tak na divoko nepřipadalo v úvahu. Jenže doma bylo k nevydržení, i když se všichni snažili, aby to bylo jinak.
Mořská spása
Jediné místo, kde syn fungoval, bylo u moře. Slaný nezkrotný živel ho dokázal ukonejšit, zklidnit jeho mysl a vybičovat ho k enormním pokrokům. K takovým, jaké mu nemohla dát žádná ergoterapie. Scénář byl vždy stejný. Chlapeček se vrhal bezhlavě do vody, samozřejmě za našeho bedlivého dohledu, a nechával se balit do vln tak dlouho, dokud nepadl vyčerpáním. Každý den cvičil svaly, posunoval své hranice a čerpal sílu, která se pak projektovala do jeho skokových pokroků v oblasti psychomotorického vývoje.
Přišel čas
Doma jsme bojovali s větrnými mlýny, hlavně v oblasti vzdělávacích institucí. Odcizili se přátelům, protože náš režim byl najednou o tolik jiný. Částečně i rodinám, protože pro některé byla a je synova diagnóza nepochopitelná. Ceny na našem trhu nemovitostí se šplhaly nemilosrdně nahoru, čemuž pomohla i doba covidová. Měli jsme dvě možnosti. Přestěhovat se na periferii, kde život plyne trochu jiným tempem než v metropoli, nebo zkusit najít nemovitost u moře. A tak se stalo, že jsme oprášili náš starý sen, který trpělivě čekal, až přijde ten správný čas a důvod. Hledali jsme dlouho. Promýšleli jsme destinaci. Důležitá pro nás byla vzdálenost do Čech. Abychom byli rodině stále blízko a kdyby se cokoliv pokazilo, abychom se dostali do Čech bezpečně vzduchem i po souši a moři.
Sardinie krásná neznámá
Zvažovali jsme italskou pevninu, ale nebylo to ono. Vždy se objevilo něco, co nás odradilo. Nakonec padla volba na ostrov patřící Itálii. Vrátili jsme se na místo činu. První dovolenou na Sardinii jsme strávili asi před 13 lety. Tehdy ale rozhodně nepatřila k těm, na které rádi vzpomínáte. Co se mohlo pokazit, se jednoduše pokazilo. Smaragdový ostrov nám ale z nějakého důvodu nedával spát, tak jsme mu dali novou šanci. A potom další a další. Bylo rozhodnuto. Stačila už jen drobnost. Najít místo, které bude splňovat naše představy a bude nám tam krásně.
Cesta k našemu snu byla klikatější, než jsme si dokázali představit.
Jdeme do toho
Čekala nás skoro roční anabáze. Byly dny, kdy jsme to celé chtěli . Když už jsme byli rozhodnutí, že to celé dobrodružství odpískáme, prodej klapnul. Prázdninový dům u moře pro nás a našeho kloučka! Osud zamíchal kartami ale ještě jednou. Potíže s hledáním vzdělávacích institucí u nás, které by našeho syna přijali, nás motivovaly k životnímu rozhodnutí. „Tak co, tak to prostě uděláme,“ rozlouskl naše pochyby rázně manžel a náš dosavadní život jsme během týdne naskládali do pár papírových krabic a vykročili vstříc nové kapitole.
Zdroje: www.sardegnaturismo.it
