Článek
Zrcadla. Stará, oprýskaná zrcadla, jejichž stříbrná vrstva se loupe jako kůže starého hada. Odraz v nich je zkreslený, rozmazaný, jako by se v nich zrcadlily stíny zapomenutých snů. Každý odraz je jiný, každý odraz vypráví svůj vlastní příběh, příběh o časech, které se vytratily jako ranní mlha.
Kde ty krásné časy jsou?
Procházím místnostmi, kde se kdysi tančilo, kde se zpívalo, kde se milovalo. Dnes tu zůstaly jen prázdné šaty, visící na ramínkách jako duchové, a rozbité hračky, ležící v koutech jako zapomenuté vzpomínky. Vzduch je tu těžký, prosycený vůní starých knih a prachu, vůní, která šeptá o časech, kdy se zde odehrávaly dramata, kdy se zde rodily lásky a kdy se zde umíralo.
Vzpomínám si na ty noci, kdy jsme se dívali na hvězdy a snili o jiných světech. Na ty dny, kdy jsme se toulali po lesích a hledali skryté poklady. Na ty chvíle, kdy jsme se cítili jako součást něčeho většího, něčeho tajemného, něčeho, co přesahovalo naše chápání.
Kde ty krásné časy jsou?
Dnes se lidé uzavřeli do svých domovů, do svých aut, do svých telefonů. Zapomněli na to, jaké to je cítit slunce na tváři, jaké to je slyšet zpěv ptáků, jaké to je dotknout se kůry starého stromu. Ztratili schopnost vidět krásu v maličkostech, ztratili schopnost cítit kouzlo v každém okamžiku.
A já se ptám, jestli se ještě někdy vrátí. Jestli ještě někdy budeme umět zpomalit, zastavit se a naslouchat tichým ozvěnám minulosti. Jestli ještě někdy budeme umět vidět stíny v zrcadlech a chápat jejich poselství.
Vím, že svět se mění a že se nemůžeme vrátit do minulosti. Ale věřím, že si můžeme vzít z minulosti to nejlepší a přenést to do naší současnosti. Můžeme se naučit vidět krásu v ošklivosti, můžeme se naučit slyšet ticho v hluku, můžeme se naučit cítit kouzlo v každém okamžiku.
Můžeme se naučit znovu prožívat radost z maličkostí, radost z toho, že jsme spolu, radost z toho, že žijeme.
Kde ty krásné časy jsou? Možná jsou ukryté v stínech v zrcadlech, v tichých ozvěnách starých domů, v šepotu starých stromů a v záblescích hvězd na noční obloze. Možná je jen musíme znovu objevit.
