Článek
Státe, starej se!
Místo klidu na důchod mi zůstaly jen složenky a studené obědy. Dlouhé roky jsem poctivě pracoval, odváděl daně a věřil, že se na stará kolena budu mít dobře. Teď, když už nemám sílu ani chuť se o sebe starat, mi zbývají jen oči pro pláč.
Důchod, který mi chodí na účet, sotva pokryje základní výdaje. A to nemluvím o lécích, které potřebuji jako sůl, a o nákladech na bydlení, které neustále rostou. Kde je ten slibovaný klid na důchod? Kde je ta spravedlnost, o které se tolik mluví
Místo toho se musím každý den potýkat s existenčními problémy a přemýšlet, jak přežít do dalšího měsíce. A co hůř, musím se dívat na to, jak se někteří lidé v mém věku bezstarostně baví a užívají si života. Jezdí na relaxační pobyty, dovolené v zimě a stěhují se do menších bytů. Chodí do restaurací a užívají si života plnými doušky. A já? Já si mohu dovolit jen studený oběd a topení na minimum. Není mi jasné, kde berou na to všechno peníze. Možná, že si celý život šetřili, ale já, co jsem se staral o rodinu a nikdy neměl nic navíc, teď doplácím na svou poctivost.
Mám pocit, že jsem se stal obětí systému, který zapomněl na ty, kteří mu celý život sloužili. V televizi a v novinách se neustále mluví o tom, jak se máme všichni uskromnit a přizpůsobit se nové situaci. Rozumím tomu, že se musíme semknout a táhnout za jeden provaz.
Ale proč bychom měli my, senioři, platit nejvyšší cenu? Proč bychom se měli vzdát toho mála, co nám poctivě patří? Zasloužíme si snad méně než ostatní? Mám pocit, že se na nás zapomnělo. Jako bychom byli jen zbytečnou zátěží pro společnost. Ale my jsme tu byli dřív než oni. My jsme budovali tuto zemi a platili daně, ze kterých se teď žije. A co je horší, někteří lidé si myslí, že jsme si na své pohodlí zvykli a nechceme slevit ze svých požadavků. To je ale lež! Nikdo z nás si nežije v luxusu. Většina z nás se snaží vyjít s tím málem, co máme.
Ale i my máme právo na důstojné stáří. Právo na to, abychom si mohli dovolit alespoň základní potřeby. Právo na to, abychom se nemuseli bát o to, co bude zítra.
Proto volám: Státe, starej se! Postarej se o ty, kteří tě celý život živili. Postarej se o ty, kteří si zaslouží klidné stáří. Nechceme žádné milodary. Chceme jen to, co nám po právu náleží. Chceme spravedlnost a důstojnost. Nechceme být přítěží pro společnost. Chceme být její součástí. Chceme žít.
