Článek
Tak tohle by ani Švejk lépe nesepsal, co se u nás děje, to je na celovečerní sezení v hospodě U Kalicha, kde by se pivo lilo proudem a historky se vyprávěly až do rána.
Blíží se volby, a s nimi zase ten kolotoč, co se točí každé čtyři roky. Jedna vláda něco schválí, druhá to zase zruší, a my, obyčejní lidé, se v tom máme vyznat? Jsme jak děti na pískovišti, co si berou hračky, jen aby je zase za chvíli odhodily. Ať už to dopadne jakkoliv, bude to boj titánů, Ano proti Spolu, dvě strany, které si jdou po krku, a my, voliči, jsme v tom jenom takové figurky.
Ano má své jisté voliče, kteří jim věří jako slepí koni, a Spolu? Ti zase mistrně zamíchali kartami, slepili se z malých stran, jen aby se dostali k moci, a teď se tam ty malé rybičky vezou a profitují z toho. A my, co jsme jim to sežrali i s navijákem, se teď divíme, co se děje. Nová strana? Hnutí? Na to už je pozdě, vlak už odjel a my tu stojíme na peróně s prázdnýma rukama.
A teď, babo raď, volit nebo nevolit? A hlavně, koho? Komu ještě věřit, když se všichni tváří jako spasitelé národa, ale skutek utek? Co se stalo s tou naší hrdostí a národní soudržností, kam se poděla ta naše selská moudrost, kterou jsme se tak pyšnili? Dneska se každý stará jen o sebe, a na ostatní kašle. A vláda? Ta si vesele schvaluje zákony, které nám berou poslední zbytky svobody, a my jen mlčky přihlížíme. Jako ovce, co se nechají stříhat, a ani nemuknou. A pak se divíme, že se nám žije čím dál hůř, že se nám zdražuje jídlo, bydlení, energie, že se nám snižují platy a důchody.
A co na to vláda? Ta nám jen vzkazuje, že se máme uskromnit, že se máme utáhnout opasky, že to dělá pro naše dobro. Pro naše dobro? To si snad dělají srandu! Oni si žijí v luxusu, mají se jako prasata v žitě, a my, obyčejní lidé, se máme uskromnit? To je jako z nějakého špatného vtipu. A co ta naše slavná opozice? Ta jen kritizuje, nadává, ale s žádným řešením nepřijde. Jsou jak ti pejsci, co štěkají, ale nekoušou. A my, voliči, jsme v tom jak ti pejsci, co se honí za vlastním ocasem, a nemůžou ho chytit.
A tak se točíme v kruhu, volíme si ty samé lidi, co nám lžou do očí, a pak se divíme, že se nic nemění. A co ta naše slavná Evropská unie? Ta nám diktuje, co máme jíst, co máme pít, jak máme topit, jak máme jezdit, a my jen poslušně kýváme hlavou, jako ti pejsci, co se nechají vodit na vodítku. A co ta naše slavná demokracie? Ta je jen prázdné slovo, co se skloňuje ve všech pádech, ale nikdo neví, co to vlastně znamená.
Dneska se každý ohání svobodou slova, ale když řeknete něco, co se někomu nelíbí, tak vás hned zašlapou do země. A co ta naše slavná justice? Ta je jak ten pavouk, co chytá mouchy do sítě, a ti velcí motýli mu vesele létají kolem nosu. Dneska se soudí jen ti, co nemají peníze na právníky, a ti bohatí si dělají, co chtějí. A co ta naše slavná policie? Ta je jak ten hlídací pes, co hlídá jen ty, co mají peníze na to, aby si ho zaplatili, a na ty obyčejné lidi kašle. A co ta naše slavná armáda? Ta je jak ten papírový tygr, co se nafukuje, ale když přijde na lámání chleba, tak se sesype jako domeček z karet. A co ta naše slavná kultura? Ta je jak ten cirkus, co baví jen ty, co mají peníze na to, aby si koupili lístek, a ti obyčejní lidé se na to dívají jen z dálky. A co ta naše slavná věda? Ta je jak ten kouzelník, co tahá králíky z klobouku, ale nikdo neví, jak to dělá. Dneska se vědci honí za granty a dotacemi, a na to, aby pomohli obyčejným lidem, kašlou. A co ta naše slavná společnost? Ta je jak ten dav, co se žene za davem, a nikdo neví, kam vlastně jde
Dneska se lidé honí za penězi a slávou, a na to, aby si užili života, kašlou. A co ta naše slavná budoucnost? Ta je jak ta mlha, co se vznáší nad polem, a nikdo neví, co se v ní skrývá. Dneska se lidé bojí budoucnosti.
A co my, obyčejní lidé? My jsme jak ti mravenci, co se plahočí po zemi, a nikdo si nás nevšímá. My jen pracujeme, platíme daně, a pak se divíme, že nám nic nezbývá.
A tak se točíme v kruhu, volíme si ty samé lidi, co nám lžou do očí, a pak se divíme, že se nic nemění. A co teď.
