Článek
Víte, občas se ve škole dějí věci, které člověka opravdu překvapí. A tentokrát to bylo překvapení víc než příjemné, hlavně pro naše školáky. Jednoho dne přišla moje dcera Klára domů s neobvyklým nadšením. Klára, páťačka, nebývá zrovna ten typ, co by po škole hýřil energií, ale ten den to bylo jiné. Už ve dveřích volala, co je nového. A to, co mi řekla, mě na první poslech docela zaskočilo: „Zrušili zvonění!“ Zrušili zvonění? V první chvíli jsem si nedokázala představit, jak to bude fungovat. Zvonění přece ve škole existuje odjakživa, udává rytmus celému školnímu dni. Jak se teď budou děti orientovat? Kdy začne a skončí hodina, kdy bude přestávka? V hlavě se mi rojily nejrůznější scénáře, většinou ty katastrofické o všeobecném chaosu.
Klára naštěstí rychle pochopila můj zmatený výraz a začala mi to vysvětlovat svými slovy. Už prý nebude to otravné „dring-dring“, které vždycky vytrhne člověka z myšlenek. Učitelé budou mít hodiny naplánované a konec hodiny ohlásí jen tichým pípnutím, aby to nikoho nerušilo. A ani na začátku hodiny už se zvonit nebude, prostě se všichni v klidu sejdou a začne se učit. Přiznávám, první reakce byla spíš skeptická. Představovala jsem si ten zmatek na chodbách, děti, které nebudou vědět, kam a kdy mají jít. Ale manžel byl klidnější a řekl, že to možná nebude tak špatný nápad, že to neustálé zvonění může být pro děti stresující.
Netrvalo dlouho a začali jsme od Kláry slýchat samé pozitivní ohlasy. „Mami, je to fakt super!“ vyprávěla mi. „Už nás to nevyrušuje, když se zrovna soustředíme na něco důležitého. A paní učitelka má víc času nám všechno vysvětlit, protože nemusí pořád hlídat hodinky a čekat na zvonění. Je to takové klidnější.“ Postupně jsem si všimla, že Klára chodí do školy s větší pohodou. Dřív občas ráno protestovala, teď se mi zdálo, že se do školy i těší. Když jsem se jí na to ptala, zrušení zvonění zmiňovala jako jednu z nejlepších změn. Prý se teď ve škole cítí svobodněji.
Začala jsem se o tom bavit i s ostatními rodiči a k mému překvapení jsem slyšela podobné názory. Mnohé děti si tuto novinku nemohly vynachválit. Některé říkaly, že se jim lépe učí, jiné si pochvalovaly klidnější atmosféru a menší stres. Jedna maminka mi vyprávěla, že její syn, který je jinak dost neposedný, se teď ve škole lépe soustředí, protože ho to neustálé zvonění nerozptyluje. Další rodič si všiml, že jeho stydlivá dcera se víc zapojuje do diskusí, protože necítí ten tlak, že musí něco rychle říct, než zazvoní konec hodiny. Bylo fascinující sledovat, jak taková zdánlivě malá změna měla takový pozitivní dopad na pohodu dětí ve škole. A co mi na tom přijde nejlepší? Že to nebyl žádný direktivní příkaz shora. Vedení školy prý předtím provedlo průzkum mezi dětmi a učiteli, ptalo se na jejich názory a podněty. A na základě toho se rozhodlo tuhle změnu zavést. To mi přijde skvělé – že se škola zajímá o to, jak se v ní děti cítí a co by jim pomohlo k lepšímu učení.
Samozřejmě, ne všichni byli hned nadšení. Někteří učitelé si museli zvyknout na to, že si teď sami musí hlídat čas. Ale i oni postupně zjistili, že to má své výhody. Mají větší flexibilitu a mohou se více věnovat výuce, aniž by je neustále rušilo zvonění.
Mně osobně se líbí, že to odbouralo ten zbytečný spěch a stres. Dřív se po zazvonění všichni hnali na chodbu a pak zase zpátky do třídy. Teď je prý všechno klidnější, plynulejší. Děti mají víc času se v klidu sbalit, dojít si na záchod nebo si popovídat s kamarády bez toho zbytečného chaosu.
Tato změna mi připomněla, jak my dospělí často lpíme na zavedených postupech a bojíme se zkoušet něco nového. A přitom někdy stačí taková jednoduchá úprava, aby se věci zlepšily. Je to pro mě taková malá lekce o tom, že se vyplatí naslouchat i těm nejmenším a brát vážně jejich názory. Protože ony často vidí věci jasněji a jednodušeji než my, dospělí, kteří jsme už zvyklí na určité stereotypy. A co vy? Máte nějakou podobnou zkušenost, kdy nečekaná změna přinesla něco pozitivního? Ať už ve škole, v práci nebo kdekoli jinde?
