Článek
U Veselých se Vánoce neplánují, ony se prostě stanou. Vždycky to začne nenápadně,někdy kolem adventu, když maminka Iva prohlásí, že letos to pojmou jednoduše. „Jen perníčky a linecké, žádné šílenství,“ říká, zatímco už vynáší z komory čtyři plechy, pytel mouky a osm balíčků másla. Táta Milan se na ni dívá přes brýle a s úsměvem poznamená, že jestli tohle je jednoduše, tak se bojí představit, co by bylo složitě.
Děti, dvanáctiletá Ema a osmiletý Matěj, zatím v obýváku staví z krabic improvizovaný betlém. Josef je plyšový medvěd, Marie panenka Barbie a Ježíšek malá figurka z lega. Každý rok to vypadá jinak a každý rok se rodiče smějí, jak je ta jejich dětská verze Vánoc upřímnější než všechny katalogy dohromady.
Když se zapálí první svíčka na adventním věnci, začne ta známá směs těšení a stresu. Ema zpívá koledy s dětským sborem, Matěj se učí básničku do školní besídky a Iva hledá, kam letos schovala vánoční světýlka. Milan přísahá, že je dal do krabice „vedle stromečku“, ale když ji otevře, najde tam jen staré ponožky a igelitku s loňským senem pro betlém. Nakonec světýlka stejně koupí nová, i když si Iva posteskne, že „už jich máme doma jako v obchodním domě“.
Týden před Štědrým dnem se bytem line směs vanilky, rumu a cukru. Všude je mouka, stůl připomíná bojiště a Iva si stokrát říká, že příště udělá jen půlku dávek. Milan se snaží pomoct, ale po neúspěšném pokusu o slepování lineckého se raději stáhne k mytí nádobí. Děti kradou těsto a tvrdí, že to musí ochutnat „kvůli kvalitě“. Pes Baryn sedí pod stolem a čeká, až něco spadne.
A pak přichází den s kaprem. Milan se dušuje, že letos koupí filety, protože „vanu máme na koupání, ne pro ryby“. Jenže když stojí na náměstí u stánku a slyší šplouchání vody v kádích, neodolá. Domů přinese živého kapra, který dostane jméno Ferdinand. Děti ho zbožňují, Iva rezignovaně přidá do koupelny větu: „Hlavně, ať nikdo nevypustí vodu z vany.“
Štědrý den začíná brzy. Ema vstává první a běží k oknu, jestli padá sníh. Nepadá, ale to jí nevadí. V kuchyni voní vánočka, rádio hraje koledy a Iva s Milanem se snaží nehádat o tom, jestli se má bramborový salát dělat s hráškem nebo bez. Matěj mezitím přemlouvá rodiče, že by měli Ferdinanda pustit zpátky do rybníka, protože „má taky rodinu“. Nakonec se tak opravdu stane, a i když Milan brblá, že to bylo drahé akvárium, v koutku duše ví, že to bylo správné.
Odpoledne se všechno zklidní. Děti se snaží postit, ale kolem třetí hodiny už to nevydrží a loudí po mamince linecké. Ta se zasměje a podá jim pár koleček. „Na zlaté prasátko si počkáme příště,“ říká smířlivě. V šest večer už všichni sedí u stolu. Stromeček září, v televizi se mihne Popelka a ve vzduchu je ticho, jaké bývá jen na Vánoce. Milan pronese přípitek, trochu kostrbatý, ale od srdce. Iva má v očích jiskru a děti jí mezi sousty kapra něco šeptají do ucha.
Když se ozve cinknutí zvonečku, rozběhnou se k obýváku. Dárky jsou zabalené v pestrobarevném papíru, pod stromkem se blyští stužky a všichni se smějí. Ema nadšeně rozbaluje knihu, po které toužila, Matěj jásá nad autodráhou a Milan nachází v krabici svetr s nápisem „Nejlepší táta“. Iva dostane parfém a dopis od dětí – ručně psaný, křivý, ale krásný. „Děkujeme, že máme takovou mámu,“ stojí tam. Chvíli je úplné ticho a Iva se usmívá tak, jak se člověk usmívá, když ví, že všechno stojí za to.
Večer končí u pohádek. Ema se choulí do deky, Matěj usíná na gauči, Baryn chrápe pod stolem. Milan s Ivou sedí vedle sebe, dívají se na světýlka na stromku a pijí čaj. „Zase to nebylo dokonalé,“ řekne Iva tiše. „Salát byl moc slaný, zapomněli jsme zapálit svíčky a pes sežral půlku cukroví.“ Milan ji obejme a odpoví: „A právě proto to bylo perfektní.“
Druhý den ráno voní v bytě skořice a káva. Venku konečně sněží. Děti se smějí u okna, házejí na sebe polštáře a křičí, že půjdou ven stavět sněhuláka. Iva se směje taky, i když ví, že bude muset znovu vytřít. Milan se natahuje pro zbytek vánočky a napůl ospale dodá: „Vánoce přežily, my taky. To znamená, že se povedly.“
A v tu chvíli je to jasné – možná nebyly dokonalé, ale byly jejich. Plné drobných chyb, smíchu, tepla a vůně, která se každoročně vrací. Protože Vánoce nejsou o tom, aby všechno klaplo podle plánu. Jsou o tom, že se na chvíli zastavíme, podíváme se na ty, které máme rádi, a řekneme si jo, takhle je to správně.
