Článek
Připadala jsem si jako ta největší chudinka pod sluncem. Náš byt? Malý. Kuchyně? Neúčelná. Koupelna? Věčně vlhká. Sousedé? Hluční. Každý den jsem si stěžovala, ať už nahlas manželovi, nebo tiše sama sobě. Byla jsem přesvědčená, že žijeme v tom nejhorším možném prostředí a že jinde je to prostě lepší, hezčí, snazší. A pak přišla příležitost k výměně domácností, taková ta moderní varianta letní chalupy, ale s výhodou plně vybaveného bytu. S nadšením jsem ji chytila za pačesy. Konečně uvidím, jak žijí ti „šťastnější“!
Ta zkušenost mi otevřela oči. Ukázala mi, že jinde je to ještě horší. A že můj domov je vlastně fajn. Vždycky jsem si představovala, jak se ocitnu v nějakém instagramovém bytě. Světlé stěny, minimalistický design, žádný prach, žádný nepořádek. Představovala jsem si, jak se budu procházet po prostorné kuchyni s ostrůvkem, kde budu vařit gurmánské večeře, a jak si budu užívat relaxaci v obrovské vaně. Realita ale byla… jiná.
Naše výměna nás zavedla do bytu, který na fotkách vypadal docela obstojně. Jenže fotky, jak známo, snesou všechno. Když jsme poprvé vstoupili, přivítala nás vůně, která by se dala popsat jako směs zatuchlosti, starého oleje a něčeho neurčitého, ale rozhodně nelibého. Hned jsem věděla, že to nebude procházka růžovým sadem. Kuchyně, můj vysněný prostor, byla plná zbytků jídla na sporáku a lepkavých ploch. Otevřela jsem myčku s nadějí, že najdu čisté nádobí, ale místo toho se na mě vyvalil oblak páchnoucí páry a pohled na špinavé talíře. Uf. A na dřezu stála hromada hrnců, jako by se tam myly naposledy minulý měsíc. Okamžitě jsem si vzpomněla na svou „neúčelnou“ kuchyň a na to, jak pravidelně myju nádobí. Najednou mi přišla jako kuchyně z pětihvězdičkového hotelu. Koupelna? Ach, koupelna. Ta naše, věčně vlhká a malá, se mi najednou zdála jako wellness centrum. Tamní koupelna byla plná zaschlých kapek od vody na zrcadle, zubních kartáčků, které vypadaly, že pamatují ještě dinosaury, a koberce, který byl tak flekatý, že se na něm dal hrát piškvorky. A sprchový kout? Ten si vyžádal statečný akt odvahy a gumových rukavic, než jsem se odvážila do něj vstoupit. Zjistila jsem, že sprchový závěs sloužil spíš jako útočiště pro plíseň než jako ochrana proti vodě.
A pak tu byly ty maličkosti, které dokážou člověka dohnat k šílenství. Věčně se ucpávající záchod, který vyžadoval speciální techniku splachování. Rozbitá židle u jídelního stolu, která hrozila pádem při každém usednutí. Skříň, která nešla zavřít, protože v ní bylo narvaných tolik věcí, že se její obsah neustále sypal ven. A všudypřítomný prach, který se usazoval na všem, jako by se tam konala prachová párty každý den. Vzpomněla jsem si na mé „hlučné“ sousedy a uvědomila si, že jejich hluk je vlastně jen taková relaxační hudba oproti tomu, co se dělo v bytě nad námi – tam se zřejmě pravidelně cvičilo na bicí ve tři ráno.
Během těch několika dnů, které jsme tam strávili, jsem si prošla několika fázemi. Nejdřív šok. Pak zoufalství. Následovala lehká hysterie, při které jsem měla chuť se sbalit a jet domů hned. Ale pak přišlo osvícení. Uvědomila jsem si, že jsem byla tak zaslepená svými vlastními „problémy“, že jsem si nevšimla, jak je mi vlastně dobře. Že moje „malá“ kuchyně je čistá a funkční. Že moje „věčně vlhká“ koupelna je hygienická a příjemná. Že moji „hluční“ sousedé jsou vlastně celkem v pohodě. Ta výměna domácností mi dala facku, která mě probudila. A to doslova.
Vrátili jsme se domů s úplně jiným pohledem. Otevřela jsem dveře našeho bytu a poprvé za dlouhou dobu jsem pocítila vděčnost. Dýchala jsem čistý vzduch, viděla jsem uklizené povrchy a cítila jsem se… doma. Okamžitě jsem se vrhla na úklid s neuvěřitelnou energií. A dokonce jsem si řekla, že už se nebudu tolik stěžovat. Alespoň ne na týden. Tahle zkušenost mi připomněla, že se často soustředíme na to, co nám chybí, místo abychom si vážili toho, co máme. Že si stěžujeme na maličkosti, zatímco jinde by za ty naše „problémy“ dali nevím co. A že někdy stačí jen změnit perspektivu, abychom si uvědomili, jak dobře se vlastně máme. A pak si možná uvědomíte, že jinde je to opravdu ještě horší. A že váš domov, i když není dokonalý, je vlastně to nejlepší místo na světě. Nebo ne?
