Článek
Měla to být dokonalá neděle. Já, moje drahá maminka a zasloužený relax ve wellness centru. Představovala jsem si, jak si společně užíváme masáže, vířivku a hlavně – prohřejeme kosti v sauně. Maminka sice občas mívá své „výhrady“ k mým moderním nápadům na trávení volného času, ale tentokrát se kupodivu nechala přesvědčit. Možná ji zlákala vidina toho, že si na závěr dáme někde dobrou kávu a zákusek.
Už při vstupu do wellness centra se maminka tvářila poněkud podezřívavě. Všechno se jí zdálo moc moderní, moc tiché a hlavně – moc „cizí“. Ale statečně se mnou prošla šatnami a zamířily jsme k prvnímu bodu našeho relaxačního plánu: finské sauně. Vysvětlila jsem jí, že je to skvělé na prokrvení, na uvolnění svalů a na celkovou detoxikaci organismu. Maminka si sice trochu ohrnula nos, ale nechala se zavést do té dřevěné místnosti, ze které sálalo příjemné teplo. „Tak co, mami? Líbí se ti tady?“ zeptala jsem se s úsměvem, když jsme se usadily na jednu z nižších lavic. „No… je tu teplo,“ odpověděla maminka s výrazem, který naznačoval, že „teplo“ je v tomto případě slabé slovo pro „peklo na zemi“. „To je přece sauna, mami. Tady má být teplo. To je ten účel,“ vysvětlovala jsem jí trpělivě. „No, pro mě je to spíš horko. A taky je tu nějak sucho. A smrdí to tu po dřevě,“ dodala maminka a začala si nervózně ovívat obličej rukou. Snažila jsem se ji uklidnit, že si brzy zvykne a že to teplo je vlastně příjemné. Ale maminka se tvářila čím dál tím méně nadšeně. Po pár minutách začala neklidně přešlapovat a prohlásila, že se jí trochu motá hlava. „Dobře, mami, tak půjdeme na chvilku ven, jo? Jen si dáme pár minut a pak se můžeme vrátit,“ navrhla jsem s nadějí, že si přece jen trochu zvykne.
Vyšly jsme ven na chladnější chodbu a maminka si s úlevou oddychla. „Jé, tady je krásně! Tady se dá dýchat!“ Po pěti minutách jsem navrhla, abychom to zkusily ještě jednou. „Jen na chvilinku, mami. Třeba si tělo už trochu zvyklo.“ Maminka se na mě podívala s výrazem mučednice. „Dobře, pro tebe to ještě zkusím. Ale jestli se tam uvařím zaživa, budeš mít na svědomí moji předčasnou smrt.“ Vrátily jsme se do sauny. Tentokrát jsme si sedly na nejnižší lavici, kde bylo teplo přece jen o něco snesitelnější. Ale maminka se stále tvářila, jako by seděla na rozpáleném uhlí. Po dalších deseti minutách už začala hlasitě sténat. „Už nemůžu! Je mi strašně horko! Já chci domů!“ prohlásila s rozhodností v hlase. „Ale mami, vždyť jsme tu teprve chvilku. V sauně se má být aspoň patnáct minut, aby to mělo nějaký účinek,“ snažila jsem se ji přesvědčit. „Účinek? Já už mám pocit, že jsem upečená jako kuře! Já chci pryč!“ V tu chvíli jsem pochopila, že nemá cenu s ní dál diskutovat. Její tolerance k vysokým teplotám byla zjevně nulová. S povzdechem jsem se zvedla. „Dobře, mami. Tak půjdeme.“
Vyšly jsme ze sauny a maminka si s blaženým výrazem opláchla obličej studenou vodou. „Konečně! Tady je normálně!“ Podívala jsem se na hodinky. Byla to přesně hodina od našeho příchodu do wellness centra. Z toho jsme v sauně strávily dohromady asi patnáct minut s několika přestávkami na „ochlazení“. Naše wellness dovolená v podstatě skončila dřív, než pořádně začala. „Tak co teď, mami? Půjdeme ještě do vířivky?“ zeptala jsem se s mírnou nadějí. Maminka se na mě podívala s hrůzou v očích. „Vířivka? A to je tam taky takové horko?“ „No, je tam teplá voda…“ „Teplá voda? To už radši půjdu rovnou domů. Tam je teplo akorát a můžu si v klidu sednout do svého křesla.“ Takže naše wellness skončilo hodinovou návštěvou, z čehož většinu času maminka strávila stěžováním si na teplo
Cesta domů proběhla v tichosti. Maminka si spokojeně podřimovala na sedadle a já jsem si v duchu říkala, že příště už ji na žádné „prohřívací“ aktivity nenalákám. Ale abych nebyla úplně nespravedlivá, kávu a zákusek si maminka dala s chutí. A při té příležitosti mi s vážnou tváří řekla: „Víš, zlato, ten wellness je sice hezký nápad, ale já už jsem asi stará škola. Mně stačí teplo domova a dobrá knížka. A hlavně, tam si můžu sama regulovat tu teplotu.“
Takže poučení z našeho wellness výletu bylo jasné: co je pro jednoho relax, může být pro druhého utrpení. A maminky mají vždycky pravdu, zvlášť pokud jde o jejich vlastní komfort. A příště? Příště už budeme relaxovat doma. Já si dám horkou vanu a maminka si uvaří svůj oblíbený bylinkový čaj. A teplota bude přesně taková, jaká nám oběma vyhovuje. Bez saunového šoku a bez předčasného návratu domů s pocitem, že jsme se málem uvařily zaživa.
