Článek
Fotbalisté Ostravy bojovali na dvou frontách. Béčko dopoledne suverénně udělalo poslední krůček k postupu do druhé ligy. Áčko muselo odpoledne za tři body porazit Slovácko a modlit se za pomoc Slavie proti Mladé Boleslavi. Nakonec vše vyšlo na jedničku a v Ostravě se nešlo spát.
Fanoušci v jihoamerickém rytmu
Těm, kteří v týdnu váhali jestli na důležitý zápas jít nebo nejít pomohli v rozhodování zástupci ultras i samotného Baníku. V ochozech byla připravena chorea i chorály inspirované fanouškovským folklorem v Jižní Americe. Nechyběla tradiční pásková výzdoba, hudební doprovod, ale třeba ani pyrotechnika. A například úvodní pětiminutovka, ve které nebylo vidět, ale o to více slyšet, mnohým způsobila zvláštní mrazení. Účel však splnila, hosté z Uherského Hradiště i bez svých největších opor odolávali zhruba půlhodinku. Po prvním poločase bylo však nakonec prakticky rozhodnuto. Mihálik ve 26. minutě pozdě navázal nabíhajícího Buchtu, vyrobil penaltu a po červené kartě se poroučel do sprch. Tu s přehledem proměnil Ewerton a dostal domácí do pohody. Do konce poločasu dvakrát skóroval Filip Kubala a bylo po zápase. Letní posila z Hradce Králové si po velkou část sezony vybírala neskutečnou střeleckou smůlu. Jak ale předpovídal trenér Pavel Hapal, střelecký potenciál „odšpuntoval“ ve správný čas.
Dvě červené, dva dvougóloví střelci
Slovácko odehrálo v Ostravě smolný zápas. Do inkasovaného gólu slušně kombinovalo i na soupeřově polovině, i když aktivnější byli domácí. Po penaltě a červené kartě přišel ve hře hostů zlom, se kterým už nebyli schopni něco udělat. Naopak, chyby a špatné momenty se začaly kupit, což ve druhém poločase vyústilo ve druhou červenou kartu pro moravský tým. Baníku rostla křídla a za záda Milana Heči dotlačil skoro každou nebezpečnou šanci. Pod tenisový výsledek se podepsali dva dvougóloví střelci Kubala a Ewerton, na stejnou metu útočil i vystřídavší Abdullahi Tanko, zůstal ale nakonec „jen“ u jednoho zásahu.
První pohárová účast v Brabcově éře, celkově po 14 letech
I oslavy Baníku se nesly v latinskoamerickém rytmu, až se třásla půda pod stadionem. Jeden otřes přidal i balvan, který evidentně ze srdce spadl majiteli ostravského klubu Václavu Brabcovi. Od jeho příchodu byli fanoušci zvyklí o pohárových ambicích slýchávat, zaklepat na vrata Evropské konferenční ligy se povedlo až letos. Už dopoledne seděl na tribuně stadionu na Bazalech na jako na trní. Na úspěšném závěru sezony mu na první pohled velmi záleželo. V neděli se konečně po osmi letech dočkal. Celkově Baník na účast čekal dlouhých čtrnáct let. Emoce po závěrečném hvizdu musely zákonitě cloumat nejen pamětníkům poslední pohárové účasti. Ale uspokojení? To si v Ostravě nechtějí připustit, už pár minut po zápase jak Hapal, tak jeho svěřenci hovořili o odhodlání bít se za český koeficient.
„Nemůžeme si myslet, že dneškem všechno končí. Ukopali jsme to, je to fajn, ale lidem tady něco dlužíme. V Evropě nebudeme jenom za sebe, chceme v pohárech urvat i něco do koeficientu,“ popsal dojmy dvougólový Kubala.
Pak už se zase vrhnul do víru oslav, které budou v Ostravě doznívat ještě dlouho.
